Sluníčko na houpačce

Ten klučina byl na svůj věk až moc přemoudřelý. Citace zákonů o rodině a paragrafů mi nepřišla normální. Ale zatím vším byla situace ve které se nacházel. To vše formovalo jeho charakter a on se tak bránil proti vnějšímu světu. Milenu Dvorskou mám jako herečku ráda a docela si jí i vážím, ale tady hrála strašnou krávu. Marta Vančurová zase do všeho moc šťourala. (16.01.2012)

Marek Mikuláš hraje dítě z dětského domova, ale tady je mě značně nesympatický, je to asi tím, že na svůj věk je nějak až moc chytrej, všechno ví a zná, na všechno má odpověď. A i jeho vystupování je docela arogantní. Možná tak namachrovaně působí taky díky předabování Adamem Bernauem - Vitorem Králem (v zajímavostech o filmu je mylně uvedeno jméno Lukáše Becha). Naopak jeho otec, alkoholik Stibor v podání Petra Čepka má ty správný grády. Všechno další je na vysoké filmařské výši, je v tom TA atmosféra počátečních osmdesátek, vyzdvižená tísnivou hudbou Karla Svobody. Režisér Jiří Adamac byl ve své době na vrcholu tvůrčí práce a jeho tvorba měla nezpochybnitelnou úroveň. Což už u něj bohužel hodně dlouhou dobu neplatí. (14.09.2018)

9leté smrádě, co praví moudra na počkání, jakoby šlo o reinkarnaci samotného Buddhy. K tomu tklivá Svobodova hudba, fatálně pronikavý Bartoškův hlas a melancholická aura Vančurky, která se pro tyhle role snad narodila. Zkrátka malinko podlá hra na city, ale protože jsem v tomhle old school, čtvrtou hvězdu tomu rád věnuji. (30.01.2016)

Československé drama podle scénáře M. Mathausové o devítiletém chlapci Matěji Stiborovi (M. Mikuláš), který vyhraje dětskou mezinárodní soutěž díky svému obrázku nazvaném Sluníčko na houpačce, znázorňující spokojenou a milující rodinu. Realita a zkušenosti s rodinným zázemím je však diametrálně odlišná, neboť matka se ho po porodu zřekla a otec, závislý na alkoholu, se o něho nedokáže postarat. Vyrůstá tedy v dětském domově a zažívá nepředstavitelně psychicky vyčerpávající opakované adopce na zkoušku. Otce, jehož náklonnost k alkoholu byla silnější než láska k synovi, ztvárnil svým nenapodobitelným způsobem P. Čepek, jehož zejména úvodní scéna byla pětihvězdičková. Pro převoz chlapce z dětského domova na vyhlášení soutěže a předání ceny byli vybráni M. Vančurová, se svým standartním uzavřeným a bezkrevným výkonem, a J. Bartoška, mezi nimiž panuje podivný vztah, který jsem nedokázal definovat. Dochází k postupnému sbližování s chlapcem, jenž je dosti poznamenán neustálými neúspěšnými pokusy o adopci, a v otevřeném závěru děj směřuje k tomu, že si Matěje dle jeho přání osvojí právě Vančurová s Bartoškou. Sociální drama je nabité silnými a mrazivými scénami ze smutného života nechtěného dítěte, mezi které patří určitě návštěva M. Vančurové, pátrající po chlapcově minulosti, u jeho matky D. Veškrnové a u M. Dvorské, bývalé pěstounky na zkoušku, která chlapce vrátila do ústavu, jakmile se jí narodilo vlastní dítě. V dalších rolích se objevil K. Heřmánek jako vychovatel v dětském domově či B. Prokoš jako předseda dětské soutěže. Film J. Adamce na mě silně zapůsobil, neboť popisované situace by nechali chladného málokoho. Nerad bych zapomněl zmínit hudbu mistra K. Svobody, která vhodně doplňovala tento neveselý film skrývající se za dětsky roztomilým názvem. Oceňuji námět filmu i jeho provedení, výkon pana Čepka je opět obdivuhodný a snímek hodnotím jednoznačně nadprůměrně. (13.05.2023)

Samotná zápletka, kdy jako vždy milá a usměvavá Marta Vančurová spolu v Jiřím Bartoškou řeší převoz jednoho klučiny (Matěje) z dětského domova do Prahy na převzetí první ceny z výtvarné soutěže, mi úplně nesedla. Moc věrohodně na mě hlavně nepůsobily ony neustálé návštěvy Vančurové u všech těch možných osob spjatých s Matějovým dosavadním životem. Je jasné, že scenáristicky zde bylo účelem, aby se divák toho mohl o těžké Matějově životní situaci co nejvíce dozvědět a to z různých úhlů pohledu. Ale dost pochybuji, že by se někdo tak intenzivně zajímal o něčí cizí osud a věnoval tolik času návštěvám cizích lidí, jak to ve filmu činí postava Vančurové. To všechny ty scény vzájemné interakce mezi postavou Bartošky a Matějem mi přišly mnohem uvěřitelnější. A hlavně i mnohdy docela vtipné a velmi lidské. Nejsilnější mi ovšem přišla scéna, kdy je malý Matěj se svým tátou alkoholikem (skvělej Petr Čepek se svýma typickýma "psíma" smutnýma očima) a snaží se jej přesvědčit, že "rum je blbec". Jinak jsem moc nerozuměl, v jakém vztahu spolu vlastně byli v tomto film Vančurová s Bartoškou (staří přátelé/milenci v nezávazné vztahu). Celý film pak končí tak nějak divně do ztracena a vlastně i dost smutně. Coby televizní snímek to nebylo špatné, ale možná jsem (i kvůli mé oblíbené Martě Vančurové) čekal maličko víc. (10.09.2018)