Svetlá v súmraku

Prvý krát ma Kaurismakiho film chytil od prvých minút. Zrejme to malo za následok, že v druhej polovici som sa začínal trochu ošívať a príliš som nechápal, kam sa príbeh dostáva. Zvyknutý na pozitivizmus a čierny humor niektorých Akiho filmov, som sa nakoniec cítil dosť podvedený. Navyše sa hrdina chová ako idiot, ťažko mu držať palce, keď si stále necháva znova a znova srať na hlavu. Na druhý krát sa niektoré veci javia v trochu inom svetle. Aj ten hrdinov idiotizmus je pochopiteľnejší. Niežeby som mal v úmysle sa niekedy chovať podobne. (18.05.2012)

Film o loserech a outsiderech kolem nás i v nás. Slabost je někdy možná síla, nebo spíš přednost. Záleží na úhlu pohledu. Není vždycky nutný bojovat. Někdy je totiž lepší prohrát, ale zůstat sám sebou. Líbila se mi nejednoznačnost většiny hlavních postav a samozřejmě Kaurismäkiho typickej úspornej styl, ve kterým trpělivě a pomalu staví příběh a lehce poodhaluje svý hrdiny. Stejnou trpělivost pak vyžadujou Světla v soumraku i od diváka. (27.04.2007)

Další geniální film Aki Kaurismäkiho, tentokrát o osamělosti. Jak moc je hořká (moje) osamělost jsem si uvědomila při projekci v kině, kdy si přede mě sedl pár - a právě, že se k sobě nemohli chovat jako všechny ostatní páry, že společnost ještě stále staví bariéry - nikdy jsem ještě neviděla, že by se k sobě někdo choval tak něžně a tak láskyplně. Snad proto byl zážitek z již beztak vynikajícího filmu (chladná severská depresivní kamera, minimalistické výkony, psychologicky propracované postavy...) o to silnější. (22.07.2006)

Hlavní hrdina jakoby do našeho světa ani nepatřil. Rozhodně mu nerozumí, ani do něj nezapadá. Jinak je to další z Kaurismäkiho zvláštních outsiderů, kteří toho mnoho nenamluví, ale rozhodně dost vykouří. Podivný mix melodramatu a filmu noir je sice svébytný a originální, ale obě předchozí části Kaurismäkiho volné trilogie mi přišly lepší. (19.04.2010)

Nemôžem povedať, že by som súhlasil s konaním tohto akéhosi antihrdiny, no opäť tu je raz pekný príklad perfektnej réžie zameranej na psychológiu hlavnej postavy. Nočný ochrankár Koistinen vás veľmi rýchlo opantá a v závere ho dokonca má chuť človek aj poľutovať. Nie všetky scény síce zaujali, ale na nadpriemer to určite stačí. 75/100 (03.12.2020)