Zajatci hmly

Zajatci Mlhy se pravděpodobně zařadí mezi filmy, na které do týdne zapomenu. Ale na kvlitě jim to nic neubírá. Stejně tak se už totiž zařadil mezi filmy, které mi "něco" daly. Příběh, který jako by vypadl z Remarquea se nesnaží krutosti války zobrazovat nijak sentimentálně, jednoduše ukazuje celou pravdu a je pouze na divákovi jak si ji přebere. A mrazivému pocitu, který ve mě zanechaly se vyrovná málokterá kniha, natož nějaký film. (26.05.2009)

( Trochu ) jiný pohled na válku, než na který jsme zvyklí a který nám servíruje valná část zdejší produkce. Snímek se snaží ( a nutno dodat, že se mu to i vcelku daří ) poukázat na nesmyslnost všech válek. Na obou stranách jsou totiž ( alespoň v drtivé většině ) " obyčejní lidé " , kteří by mnohem raději dělali všechno možné ( např. byli doma se svými rodinami ) jen ne se stříleli navzájem. Hlavní devízou celého tohoto snímku je bezesporu kamera a působivě vykreslená atmosféra daleké nehostinné sibiřské tajgy. Za zmínku určitě stojí i působivý hudební doprovod. Naopak na čem mohli ( měli ) tvůrci více zapracovat a to tak, že velmi, je mnohem větší prokreslení jednotlivých charakterů postav. Nemůžu ale rozhodně říci, že i přesto, že se snímek odehrává převážně v " přátelském duchu " ( byť se jedná o (proti) válečný snímek ) by nebyl působivý a aby bylo všem jasné, že válka není žádná sranda, přichází tvůrci ( a vytrhávají tak diváka z určité letargie ) s velmi působivým závěrem. Protože hlavní síla ( dopad na diváka ) kolikrát nespočívá v ukázaném, ale naopak v tom, co si člověk představuje. Fantazie je totiž mrška a vidá za km filmového celuloidu..." KRÁSNĚ KRUTÝ KONEC ". (25.10.2010)

Těžko se odděluje téma od zpracování. Téma je silné, zpracování místy drhne a místy se zas vysoce povznáší nad průměr. Člověk sice ví, nebo aspoň tuší, jak se bude vyvíjet vztah hlavního hrdiny k té tlupě, kterou dostal na povel a od určité fáze začne tušit i konec, ale stejně tam je pár překvapivých momentů. Krásná je scéna zaříkání. Moct takhle ovlivňovat špatné návyky bližních. A stejně jako v jiných válečných filmech jsou působivé scény kolem shánění jídla. Přesně tak to je, zítra budou chtít žrát zase. (25.10.2010)

vo filme sa stretli dvaja odvekí antagonisti Nemci a Rusi: Jednak v koprodukcii) ale aj v samom scenári a deji. Trocha nezvyčajný, možno zmierňujúci či zmäkčujúci pohlad na dejinné udalosti ktoré oba tieto národy znášali a prežívali. Miestami skoro až sentimentálny pohľad na ľudí (dedinčanov - dedinčanky, vojakov i zajatcov) znášajúcich krutosti a dôsledky vojny v studenej atmosfére ďalekej severnej Sibíri. Napriek tomu dávam filmu plný počet bodov. (07.08.2014)

Civilní, trochu neohrabaný snímek o tom, že na obou stranách války jsou obyčejní lidé. 1) (Post)sovětská kinematografie zobrazuje válku jako velkou dějinnou událost, která zmítá národy. Lidské příběhy bývají v tomto kontextu pouhou ilustrací vojenských operací. Západní filmy se naopak zabývají spíše jednotlivci. Pokud se tvůrci drží tradice, pak se jim obvykle film s větší či menší dávkou přesvědčivosti podaří. Problém vznikne, když se tvůrci ze své filmařské historické zkušenosti pokusí vymanit. Vznikne pak dílo jako Polumgla. 2) Určitě to není špatný film, ale nějak mě neoslovil. Přímočarý ničím nepřekvapující scénář plyne pozvolně k nevyhnutelnému konci. Chování všech zůčastněných je předvídatelné a polopaticky zobrazené. Možné konflikty jsou jen naznačené (např. mezi velitelem a staršinou nebo mezi vojákem a mužem vracejícím se z války) a vůbec není využita jejich potenciální síla. 3) Ovšem známe Rusy. Myslím, že není málo těch, pro které se film pohybuje na hranici skousnutelnosti. A v tomto smyslu svou osvětovou práci udělá. (28.10.2010)