Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Psychologické drama z prostředí terapeutické komunity, kde se jedenáct lidí pokouší odpoutat od své minulosti. Motto jejich snažení by se dalo shrnout do asi nesplnitelného přání - ať najdu sílu změnit, co změnit můžu, a vyrovnat se s tím, co měnit nemůžu; a ať dokážu tyhle dvě věci od sebe rozeznat. Většina lidí tady by na svou minulost ráda zapomněla. Je jim okolo třiceti a v jejich životopisech najdete všechny hříchy světa. Lhali, kradli, podváděli, mysleli jen na sebe a jeden z nich i zabil. Zatím se neví kdo, ale pravda vyjde najevo. Pokud je pravdou to, co lidé nazývají vzpomínkami? Není to příběh o trestancích. Každý z nich je tady dobrovolně a může kdykoli odejít. Z vlastní vůle zde stráví rok života. Odkázáni jeden na druhého hledají své lepší já. Východiskem pro lepší budoucnost je pravdivě pojmenovat vlastní minulost. Ale může člověk vůbec nelhat, aby přežil mezi ostatními lidmi? Atraktivně obsazeny film Roberta Sedláčka, je režisérovým celovečerním debutem. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Videá (2)

Trailer

Recenzie (415)

Deimos 

všetky recenzie používateľa

TV/// Obsazení 6/10 Děj 3/10 Hudba 4/10 Prostředí 3/10/// +kvalitní herecké výkony a lákavé obsazení -slabý scénář, málo dramatické/// Původně jsem si myslel podle obalu, že půjde o nějakou gangsterku. Dlouho jsem rozdýchával že se jedná o psychologický film o komunitě, která je mi velice vzdálená. Dokonce až tak vzdálená, že osudy postav mi byli lhostejné a celkově na mě film nepůsobil moc příjemně. Závěr to mírně napravuje./// Celkem 37%/// ()

Tom_Lachtan 

všetky recenzie používateľa

Kdo by to byl sakra řekl, že kapitán Mikina vytvořil jako svojí hranou prvotinu tak kurevsky silné psycho-drama.. Jasně jeho další flmy mám taky hodně rád, mají skvostnou atmosféru trapnosti a nadsázky, jenže tady hraje prim tíživost a nkoliv humor (byť tu je přítomen také) a přestože to zpočátku vypadá, že hlavní linie bude hodně závislá na až thrllerovém vztahu Švehlík × Langmajer, jenže čím více se film dostává pod kůži jednotlivých postav a posouvá se do osobní roviny, tím je lepší. Navíc se povedlo geniálně zachytit podobu podobných komunit jak ze strany terapeutů (herecké obsazení, boží!), stejně tak ze strany uživatelů/chovanců, kde všichni působí jako náležitě rozdílné trosky všeho druhu (Budař, Plesl a Novotný Über Alles). Jednoduše povedenej a silnej film, toť vše. ()

Reklama

gudaulin 

všetky recenzie používateľa

Pravidla lži ani zdaleka nepatří mezi dokonalé filmy, ale bez problémů je zařadím do kategorie zajímavých a sympatických snímků. Dá se mu vytknout řada dílčích nedostatků, převážně ve scénáři, především pak poněkud vykonstruovaná historka o tom, že se v malé uzavřené komunitě setkají tři jedinci spojení minulostí a zločinem ve vzdálené zemi. Tahle vykonstruovanost je ale běžná i v klasických slavných detektivkách britských klasiků. Místy hapruje i logika chování hlavních protihráčů, především pak hlavního padoucha v podání Jiřího Langmajera. Taky někteří herci ve vedlejších rolích nejsou zcela přesvědčiví a feťáckou minulost a trýznivost abstinence jim až tak úplně nevěřím. Na druhou stranu Pravidla lži považuju za jeden z nejlepších pokusů o žánrový film v českých podmínkách, který daleko za sebou nechává např. žánrově zpřízněný Anděl exit nebo slaboučkou Perníkovou věž. A ony zmíněné nedostatky se dají přičíst na vrub nezkušenosti Roberta Sedláčka - na to, že to je debut, jde o silný a chytrý film, který se dokáže opřít o řadu působivých dialogů mezi hlavními aktéry v podobě terapeutů a jejich svěřenců. Navíc vyčnívá působivý herecký projev Jiřího Langmajera, který nehraje ani tak démonickou postavu podsvětí, jako spíš malého všedního hajzlíka, který pro svůj prospěch manipuluje svým okolím, je sobecký a zbabělý zároveň. Tahle kreatura je uvěřitelná, je to prostě realistický záporák, kterého můžete potkat i ve skutečném životě. Celkový dojem: 75 %. ()

Payushka 

všetky recenzie používateľa

Clovek by skoro rek, jak je neuveritelny, ze Cesi umi natocit i hodne dobry thriller. Jakozto konzumni divacka jsem maximalne spokojena (Langmajer je porad sexy, zaroven David Svehlik, at je to kdokoliv, ma krasny ocka), jako clovek dychtici po kvalite, ktera nelame rekordy v kinech, jsem trosku priospala, zato spokojena s jednotlivymi charakteristikami postav. At si rika, kdo chce, co chce, psychologie tu byla a herci ji zvladli na jednicku. Kdyz pak na konci pred titulkama ukazovali fotky postav s jejich "budoucnosti", presne jsem kyvala hlavou, ze jsem to tak nejak i cekala. Akorat si rikam, za co dostal Budar tech sedm let - ze by osahaval tu malou roztomilou blondynku? Vypadal na to :)) ()

Anderton 

všetky recenzie používateľa

Psychologicky vierohodná sonda do určitej špecifickej komunity ľudí. Lenže tu platí scenáristické pravidlo o nepravdepodobných náhodách, ktoré by sme si asi nemali všimnúť vďaka ich dramatickej šokantnosti. Tu totiž zopár jedincov zistí, že sa poznajú z minulosti a mne z toho vychádza, že v Čechách sú tak dve podobné komunity, liečiace sa zo závislosti od tvrdých drog. Film sa zaoberá čisto psychológiou, pacienti absťáky pred kamerou nemajú a pôsobia tak v pohode, že asi ani mimo nej. Pravidlá lži bohužiaľ sprevádza tá povestná česká televíznosť, ktorej je tak ťažké sa v celovečernej tvorbe pre kiná zbaviť. ()

Galéria (32)

Zaujímavosti (11)

  • Jiří Langmajer (Milan) komentoval svou účast na setkání lidí, jimž při boji s drogovou závislostí pomáhá organizace Sananim: "Nevím, jestli je to dobře, ale na jeden den jsem se stal jedním z nich, ostatně tak to Aleš, šéf komunity, chtěl. Zkušenosti s alkoholem mám, nějakou drogu jsem taky zkusil, tak to nebyl problém. Natolik jsem se vcítil do toho, kde jsem, že jsem začal komunikovat úplně přirozeně. Takhle jsem dělal léta všechny rozhovory, řekl jsem na sebe všechno, ale pak si přečetl dost velký sračky, takže teď už si dávám pozor, ale tam nebyl důvod nebejt otevřenej. Když jsem se chtěl dozvědět něco od nich, musel jsem jim nejdřív dát všanc sám sebe. Navíc jsem měl to 'štěstí', že zrovna ten den zdrhla jedna holka. Našli ji zfetovanou za sračky a všichni z toho byli maximálně rozklepaný. Já jsem psychicky velmi labilní člověk, takže jsem tam mohl nechat oči i uši. Natolik jsem se do toho vžil, že by mi vůbec nevadilo, kdybych tam zůstal mnohem dýl. Úplně jsem zapomněl, že jsem Jirka Langmajer, že mám dole auto a že můžu kdykoliv odjet." (NIRO)
  • Jiří Langmajer o natáčení filmu uvedl: „Co mě na tom zaujalo nejvíc, nebo možná nejvíc potěšilo, je obrovská zabejčenost režiséra a autora zároveň dotáhnout tu věc přes milion překážek do konce. To, že věděl přesně, co chce, koho chce a taky dokázal vysvětlit, proč ho chce. A s tím souvisí i scénář, který se mi líbil od první chvíle, s tím souvisí i to, že jsme na něm v podstatě společně pracovali, což málokterý autor dovolí. Na place byla atmosféra velmi pracovní, otevřená připomínkám, skoro bych řekl až divadelní, při tom zkoušení, což mně osobně velmi vyhovovalo. Nejvíc mě zaujalo to, že jsem se mezi tak velkou skrumáží dobrých herců, mezi takovou konkurencí jakžtakž prosadil.“ (SONY_)
  • Jíří Langmajer (Milan) v čase premiéry popisoval, jak se k roli dostal: "Hodinu a půl přeD začátkem představení ve Viole (...), ve kterém hraju Jeana Cocteaua a Mirek Moravec Jeana Maraise, tedy před představením plným poezie, lásky, porozumění a francouzských šansonů, si přede mě v poněkud podroušeném stavu sednul Robert Sedláček. Já jsem si do té doby myslel, že jsem velkej magor, ale když jsem viděl jeho oči, bylo mi jasný, že na něj nemám. Začal mi vyprávět o svým životě a filmu, který chce točit, a taky o tom, že když to nebudu dělat já, tak ho točit nebude, což mi připadalo vtipný, protože já nejsem Ivan Trojan, který se doma rozhoduje nad čtyřma scénářema. Způsob, jakým na mě nastoupil, mě naprosto uchvátil: 1) zaujalo mě, o čem to je, 2) nejsem v pozici, abych si nějak zvlášť mohl vybírat, když se mnou chce někdo točit film, 3) peníze z toho stejně žádné nebudou, 4) bude se to točit v létě, tak si prostě na čtrnáct dnů odskočím do Strakonic. Netušil jsem ovšem, že mě Robert ostříhá dohola a že kvůli retrospekivě, ktrá ve filmu trvá asi dvacet vteřin, mně ty pracně dorostlé vlasy nechá obarvit na absolutně světlou, ze které vznikl tenhle melír, který nosím už rok a kterého se nemůžu zbavit." (NIRO)

Súvisiace novinky

Všechny cesty vedou do Varů

Všechny cesty vedou do Varů

29.04.2007

Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary svůj 42. ročník odstartuje již 29. června a tedy by bylo na místě trochu poodhalit program nejprestižnější české filmové události. Předběžná filmová nabídka… (viac)

Reklama

Reklama