Harry Potter a Polovičný princ

Knižní i filmovou sérii Jindry Hrnčíře mám rád, ale tenhle díl mi napoprvé moc nesedl, napodruhé už lépe. Bylo zde dost málo akce (hlavně v knize skvělá závěrečná bitva tak nějak zmizela - a já si zaplatil slušné vstupné, abych viděl ve filmu o kouzelníkovi taky nějaká kouzla), zato bylo maximum zamilovaných pohledů a dost skromně opravdové filmařiny na takový velkofilm. A tak největším zážitkem paradoxně bylo, když nám zabili Brumbála a několik dětí v narvaném kinosále začalo nahlas usedavě a dlouho plakat. (22.07.2009)

Příjemná masáž okoralého srdečního svalu, kdy jsem se teleportoval zpět do dětských let za zvuků starého dobrého Williamsova leitmotivu. Expresivně vyvřená deprese se protentokrát nekoná. Zato je cítit osudovost a celkový odlehčenenější nádech před finální temnou bitvou. Pokud bylo Quantum of Solace přívěskem Casina Royale, tak Princ dvojí krve je tímtéž pro Relikvie smrti. Možná zbytečným filmem, v němž se nic důležitého prakticky nestane, anebo významným přemostěním mezi pátým a sedmým dílem obsahující jen náznaky, které budou rozvinuty v závěrečném dvoj-filmu. Každopádně se na něj hezky kouká a vizuálně je po Vězni z Azkabanu nejvypiplanější podívanou hrající si s podobně malými detaily jakými se zabýval Cuaron. Ve všech směrech je zajímavější „temná strana“ síly, než muckající se kolouščí „světlá strana“. Po emocionální stránce je na tom HP6 lépe a strká svého mladšího bratříčka do kapsy. Při závěrečné desetiminutovce se udrží málokdo. (23.07.2009)

Prince dvojí krve táhne dolů akorát fakt, že je už předloha pouhým přemostěním mezi pětkou a sedmičkou, a Klovesovo oblíbené "nacpu tam i tohle a tamto a je mi jedno, že to pochopí jen čtenáři knihy". Jinak si totiž Yates všechno pohlídal a je to pecka, přesně jak jsem čekal. Těším se na originální znění, dabing tentokrát zabil až moc hlášek a pár postav (hlavně Ginny). (10.07.2009)

Na čtyřech hvězdičkách už Harry od předešlého dílu visí jen tak tak a pokud Relikvie smrti nezvýší tempo, asi půjde o stupeň níže. Jak to vidím já, z Harryho Pottera se místo kouzelnické fantasy pohádky pro všechny stává pomalu ale jistě teenagerovská vztahová fraška, kde je boj s Pánem zla a veškeré to kouzlení okolo jen doplňkovou kulisou. Pravda, sice to chvilkama díky těm "vztahům" aspoň působí legračně, ale ta atmosféra temna, která byla nejsilnější ve trojce a ve čtyřce, tak ta je tady už jen načrtnuta. A už i ten Snape začíná vypadat nějak unaveně... (01.10.2010)

Love is everywhere, everywhere i look around. Dokonce i v Bradavicích. A já říkám výtečně. Přesně tak dopadl šestý filmový Potter. Celý film jsou bezuzdné extatické orgie emocí, které jsem si ohromně užil (krom chvil, kdy ta pizda za mnou vyrušovala neustálým žvaněním, a to i v klíčových scénách filmu... do kina snad nikdy víc...). Puberťácké vrkání mi krásně sedlo (jak je možné, že všechno, co by se mohlo někomu zdát tak pitomé, přijde zamilovanému sladké?, všichni herci byli v nejlepší formě (a dabéři zase ve standartním děsu. Vím, že to napsali snad všichni, ale Ginny je fakt zabitá.) a Helena Bonham Carter a Evanna Lynch ukradly každou scénu, ve které se objevily. Vztahy tady skutečně táhnou, Levandule je neuvěřitelně otravná, snad víc, než kdy v knize byla, komedie a vztahy fungují líp než s Newellem a drama líp než ve Fénixovi. Děj je osekaný a přepsaný, ale ne neúnosně jako v Poháru. Výsledkem je dost možná nejlepší filmový Potter (25.07.2009)