True

Nedovedu si představit krásnější způsob, jak zobrazit vztah dvou lidí - od seznámení se až k prvním hádkám. Pár opakujících se zrychlených záběrů, jednoduchá hudba, několik prostých frází... Je toho tak málo a zároveň strašně moc. Tak moc, že je to slovy nepopsatelné. 7 minut mi dalo víc než kdejaký celovečerní film. Jednoznačně nejzářivější hvězda celého Paris, je t'aime. (12.05.2008)

Tykwer umí "klipy" a umí i lyrické filmy o pocitech. A True je výborně sestříhané, dynamické, s muzikou od osvědčené party Tykwer/Klimek/Heil, a má samozřejmě Natalie. Ale má být také emocionální a skrz Thomasův asi sedmiminutový osud má divákem nějak hnout. U mě se to nepodařilo a True tak v mé hlavě zůstává jen variací na téma etudy včera i dnes a formální vzpomínkou na Lolu. Srdce se to ani nedotklo, bohužel. Asi mě od doby jedné Hitchcockovy scénky netankují jisté vypravěčské kličky (schválně to taky zkuste říct nedebilně bez spoileru;)). 70% za moc dobré řemeslo, poklepání po rameni ve stylu "jo, vím jak jsi to myslel", a nádavkem drobná kletba vůči režisérovi, protože jsem chtěl jít spát, ale najednou nějak potřebuju slyšet větu: ”Lola, wenn ich jetzt sterbe, was würdest du machen?” a to, co po ní následuje. (15.07.2011)

Viděla jsem poprvé a dech mi to nevyrazilo. Jenže..pak se vám to začne rozléhat v hlavě a pustíte si to znovu - bum. Jako bych předtím viděla jinou povídku. Srdce mi bilo.."Ne, já tě vidím" srdce mi ztuhlo. Rty se mi chvěly a koutky směřovaly k úsměvu. Ten pocit, který to ve vás zanechá..je .. neuvěřitelný. (01.06.2012)

O.K. přiznávám se, že patřím mezi ty lidi, kteří při pohledu na Natalii Portman utírají podlahu od slin a každou scénu kde se zjeví přetáčí dokola a dokola... True ale není jen její herecký koncert, velký přínos na celém "filmu" má Melchior Beslon v roli Thomase. Ten mužík je skvělej. Pak ještě nepodstatnej člověk Tom Tykwer ( sranda samozřejmě), ten je taky božskej. Ne nejlepší kousek v Paris, je t´aime , ale na stupni vítezů určitě stojí... (03.08.2007)

Nejzdařilejší povídka z celého filmu Paříži, miluji Tě, to každopádně. Ale především asi nejlepší „kraťas“, který jsem kdy viděl. V dané délce maximálně úderný, emočně rozmanitý a silný, výborný ve všech svých složkách. Zároveň nabízí asi nejefektivněji shrnutý romantický vztah vůbec. Pro mě osobně je True z mnoha důvodů velkou srdcovkou, kterou si můžu pouštět pořád dokola a nikdy mě neomrzí (především tedy ta převažující část odehrávající se za doprovodu hlavního hudebního motivu). (02.07.2015)