Knjiga rekorda Šutke
Shutka Book of Records
Réžia:
Aleksandar ManićKamera:
Dominik MiškovskýHudba:
Varhan Orchestrovič BauerHrajú:
Jašar DestaniObsahy(1)
Kusturicovsky laděné příběhy a hudba z Cabiriiných nocí Federica Felliniho se slévají v energií nabitý zážitek připomínající jízdu na kolotoči. Šutka je největší romská osada na Balkáně. Alespoň podle slov tamějšího rybáře, který je hlavním protagonistou dokumentu natočeného v koprodukci s Českou televizí a především průvodcem po šutských uličkách, kde v každé z nich najdeme minimálně jednoho místního, ne–li dokonce světového šampióna, lhostejno v čem. Důležité je, že ve svou výjimečnost věří a že je lidé uznávají.
Film je především zábavnou cestou za neuvěřitelnými disciplínami, osudy a hlavně rekordy, na které nenarazíte nikde jinde na světě. V rozbujelém společenství se najde místo pro vyznavače nejrůznějších náboženství, sportů nebo svérázných hudebních stylů. Najdete tu derviše, který se umí přemisťovat v prostoru, souboje cvičených hus, vymítače upírů, místní televizní stanici i hudební průmysl, kterému šlape na paty místní hudební pirát. Zlí duchové jsou vymýtáni ohněm nebo pouhou silou vůle a populární písně jsou skládány za méně než 15 minut. Bůh miluje Šutku, neboť zde je uctíván nejvíce na světě. Šutku nehledejte na mapě - je to stav mysli.
Film získal Diváckou cenu festivalu Jeden svět 2006 a byl vybrán jako zahajovací film festivalu Finále Plzeň 2006. Dále získal cenu srbské kritiky jako nejlepší srbský film roku. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (48)
Som prekvapený z nízkeho hodnotenia tu na csfd.... pritom je to veľmi svieži, vtipný film s množstvom pitoreskných uletených postavičiek, vytvárajúcich mozaiku (ako na plagáte :) malého autonómneho "sveta vo svete", v ktorom platia síce podobné základné pravidlá ako v tom našom svete (peniaze), ale v tomto "šutkovskom" vytvárajú úplne odlišné vzťahy, pocity, konotácie ako v tom našom, kde sa všetko berie vážne (aj keď nepochybujem že každý zo šutkovských "šampiónov" sa berie rovnako vážne :) ..... napr. scéna v ktorej celé predmestie súťaží o šampióna s najlepšími kazetami s rómskou hudbou, kde vyhráva ten čo najviac rozplače porotu, kde porazený vyzýva víťaza "na férovku", "len tvoje a moje kazety", alebo scéna kde chalanisko na metadone súťaží o majstra Šutky v boxe, alebo keď človek spozná aj šutkovského "homosexuálca", ktorý posiela prostredníctvom filmu pozdravy svojmu milému Olafovi do Nemecka, alebo hoc sa iba pozerať na zápasy gunárov Tysona, Van Dammeho :)) tak takéto veci ma vedia naozaj pobaviť, rozosmiať ale aj zahriať pri srdci..... niekedy má človek pocit, že v takej Šutke to žije viac ako na Manhattane :)) ..... v podstate je to aj taká boratovská kritika spoločnosti, tentokrát ale nie americkej, ale celkovo modernej spoločnosti založenej na peniazoch, úspechu, vyniknutí nad ostatnými..... len autor si vybral prostredie, v ktorom sú všetky ľudské vlastnosti, dobré, zlé, oveľa intenzívnejšie a neskrývané, a o to viac vzbudzujú sarkastický úsmev nad celým ľudským snažením, stať sa aspoň v niečom "šampiónom" a dosiahnuť uznanie iných :) jednoducho "najdôležitejšie nie je zúčastniť sa, ale vyhrať" ... veľká to pravda ()
Knjiga rekorda Šutke je kusturicovsky laděný, těžko říci nakolik mystifikační, téměř dokumentární snímek, popisující život ve vesnici Šutka, kdesi na Balkáně..místy až naturalisticky popisující. Během těch krátkých (ale pro tento typ filmu optimálních) 78 minut je divákovi představeno celé "panoptikum", skládající se z obyvatel vesničky. Každý v něm hraje svou úlohu, svůj part, který je někdy více, někdy méně důležitý pro vesnici jako celek, ale vždy naprosto podstatný a nepostradatelný pro člověka samotného. ()
1 % - Nuda, totální a nedozírná. Asi nemám to správné pochopení pro tenhle druh filmového umění, pro tyhle mozaikovité hrané dokumenty, vůbec nechápu, co to mělo znamenat. Nevypointované situace, tam, kde se diváci měli smát, ticho v sále. Jít na tohle je ztráta času, ukrutánsky dlouhých 78 minut. Vadilo mi odporné zacházení se zvířaty (nakládání koně do auta, husí zápasy), na kterém se producentsky podílela Česká televize. Tedy vlastně my, koncesionáři, jsme si ze svých poplatků zaplatili tuhle nehoráznou sra*ku. Sorry za ten výraz, ale to se jinak označit nedá. ()
Na knize rekordů Šutky je nejproblematičtější její žánrové vymezení. Hranice mezi dokumentem a hraným filmem sice může být poměrně volná. Dobře to dokládají například "inscenované" dokumenty Karla Vachka a nebo naopak mystifikační dokumenty Petra Zelenky. Ovšem téměř bytostně důležité je dát divákovi šanci přesně rozlišit jedno a druhé. Zatímco u Vachka intenzivně vnímáme, že ve svých dokumentech prostřednictvím inscenovaných situací a promluv hledá autentickou výpověď, že mu jde o jakousi pravdivost (samozřejmě zcela subjektivně vnímanou, chápanou a sdělovanou) u Zelenky naopak víme, že sdělované rozhodně pravda není, což nám ovšem nebrání hledat hlubší sdělení. Kniha rekordů Šutky má svá hlubší sdělení rozhodně také a dokonce lze tvrdit, že kvůli nim vznikla, ale už nedokážeme rozlišit, hrají-li jednotliví protagonisté na plátně sebe sama, nebo jen roli jim přiřknutou scénářem... Kde končí a kde začíná pravdivá výpověď? Těžká otázka... Přitom základní myšlenka filmu, totiž to, že Romové ve své bezelstnosti jen dobře demonstrují takřka odvěkou snahu většiny lidí (a mužů zvláště ;o) v něčem vynikat (přičemž mikroklima zapadlého a ničím nevynikajícího městečka je tím pravím místem pro předvádění takových osobních rekordů) je závažná a hluboce pravdivá. To vše navíc sdělováno navýsost vtipnou a originální formou. Jen se zdá, že zmíněná vtipná a originální forma má někdy až příliš navrch... Navíc se nám může snadno stát, že skrze všechny nánosy nezvyklosti, orientalismu a absurdity přehlédneme onu bazální složku výpovědi. Je přece tak snadné pochopit film jen jako svědectví o vzdálené, neskutečné a kdoví jestli pravdivé podivnosti a nikoli jako metaforu nás samých, úctyhodných obyvatel střední Evropy, jimž je všecha podivnost, absurdita a podivínství na hony vzdáleno... 70% ()
Tak týmto odborníkom, expertom a šampiónom všakovakého druhu pridám jednu hviezdu navyše. Nie je dokument ako dokument, tento nám ukazuje v podstate iba tie svetlejšie stránky tamojšieho života, ale veď depiek z podobného prostredia je už dosť. K tomu ako bonus kvalitné miestne hudobné videoklipy, ktoré by som pridal na mieste distribútora ako druhé bonusové dvd v nejakej deluxe edícii. ()
Galéria (8)
Reklama