Funny Games USA

Miluju, když se ve filmu vyskytují dva vyšinutí mladíčci s bledými tvářemi, mastnými vlasy, přiblblými úsměvy, rudými plnými i tenčími rty, bílými rukavicemi, triky i kraťasy, teniskami světlé i tmavé barvy a bezelstnýma modrýma očima, a blábolí nesmysly, zatímco oči divákovy způli nevěří, co to vlastně vidí, a z druhé půlky vědí, že to tak je, a srdce jim proto buší. Originál jsem (doufám, že jenom zatím) neviděla, ale zároveň jsem už dlouho neviděla něco tak originálního. Jeden z mála filmů, u kterého si pamatuju, že bych se dívala až do úplného konce titulků a ještě bych zírat vydržela, ač k nim nehrála žádná hudba. ♥♥♥ "Teď jste tomu dala, Paul nám specificky řekl, abychom dali pozor na koberec." (21.06.2008)

Hmm, takže jsem se ujistil, že jde o věrnou kopii originálu, co mě taky dvakrát nenadchl. Herecky opět příšerné - Corbet pořád někde postává a tváří se jako dement (dobře, záměr režiséra, ale mě to nebralo), Pitt hrát neumí, a tak jeho křečovité úsilí o vyjádření úlisného psychopata šumí do ztracena. Přímo odporně na mě působil Devon Gearhart, což byl jistě opět záměr režiséra. Za co tedy dvě hvězdičky? Za konec. Je sice stejný jako u původního snímku, ale jiný by snad ani být nemohl. Jestliže měl v sobě originál alespoň nějaké napětí, pak zde se táhne nekonečná artová nuda od začátku do konce. Pokud někdo uvidí variantu U.S. jako první, možná se nudou nesežere, ale za podívání to ani nestojí. Když film o násilí, tak z převelikého množství třeba Mechanický pomeranč. p.s. z celého filmu je nejhezčí úvodní scéna s autem vezoucím loď. (18.04.2015)

"Proč nás nezabijete hned? - Nezapomínejte, že je třeba se bavit." Zábava mi jako divákovi byla neustále zdůrazňována, ale tak nějak se nedostavovala. Místo toho přicházel psychický i fyzický teror rodiny, který sice byl nepříjemný, avšak dalo se mu několikrát bez větších problémů zabránit. Nevzrušeně jsem snímek dokoukal do konce, ale jediný jeho přínos vidím v tom, že až mi u dveří zazvoní dva zdvořilí sympaťáci v gumových rukavicích, tak budu střlet dřív, než mě stačí požádat o vejce. (17.07.2011)

Majstrovsky zaranžovaný psychologický teror bez hudby, so statickou kamerou a minimom strihu. Znepokojivé, drzé a bezohľadné, povýšenecké, desivé, nepríjemné. Michael Haneke je režijný génius a možno tak trochu diabol. Od prvej do poslednej minúty som bol ako zmrazený. Iba scéna „diaľkový ovládač“ a pomrkávanie do kamery mi trochu znížili výsledný dojem. Režisér tu príliš okato a hlavne zbytočne zdôražnuje know-how, na ktorom stojí celé jeho dielo. Prečo narúšať intenzívnu a originálnu thrillerovú jazdu prívlastkom "filmový experiment"? Funny Games však i tak ostávajú rebelantským, bravúrne obsadeným majsterštykom, ktorého hodnotenie po usporiadaní si myšlienok zdvíham na maximum. (25.08.2008)

Univerzálnych 60%. Občas som sa nudil, občas som mal v dobrom dosť (napr. sa ťažko verí, aké napätie dokáže Haneke vytvoriť z banálnej scénky, keď niekto niekoho žiada o požičanie vajíčok). Ako celok žiadny zázrak. Potešiť by to mohlo skôr divákov, ktorí si myslia, že videli už všetko a tak teraz vyhľadávajú filmové/žánrové experimenty. Pritom, v podstate, v skutočnosti ide "len" o bežný home invasion triler (ale s niekoľkými absurdnými detailmi navyše). (06.02.2017)