Nic takového

Svéráz islandského poetismu/realismu/alkoholismu//schizofrenie/brutality, vyprávěná a nahlížená po amícku, překypující černým humorem, ujetou elektronickou hudbou, překvapivě i all-world-mainstream-and-undermainstream-stars, úžasným koncem - třebaže možná pointou, trpící však skřípajícím dějově-(ne)motivačním tlakem, nedotaženými až epizodicky zploštělými charaktery, občas až pohádkového typu. Přesto je to originál originální. 75% (21.11.2009)

Tak tohle byl pořádnej průser! Taková krávovina se jen tak nevidí. Už jen ten samotnej děj je debilní, scénář psal asi někdo, koho vykopli z psaní telenovel, dialogy jsou neskutečně hloupý, k tomu ty nesmyslný okolnosti příběhu, jako že na Beatrice musej vyskoušet jedinou a strašně bolestivou proceduru léčení (proboha proč to tam je!!!), nebo že netvor žije v místě kam nejen že nevede silnice, ale nedá se tam ani dojet na koni atd. Navíc plnej nesmyslů, na začátku netvor ukazuje lidský kosti svých obětí, (asi aby to diváka vyděsilo, mě to rozesmálo), aby pak na konci filmu do něj lidi kopali, chcali na něj a já nevim co ještě a on neudělal nic, vyloženě trapnej vědátor kterej jako jedinej na světě ho může zprovodit ze světa atd, atd. Netvor samotnej je zoufale nudnej, navíc rozhodně není děsivej. Jak moh takovouhle zhovadilost produkovat Francis Ford Coppola to teda nevim, asi byl zrovna v komatu. Jedna hvědička za Sarah Polleyovou (29.11.2008)

lidí se skutečně nekonvenční mentalitou, schopných nahlédnout úplně jinak, obdařených tvořivou představivostí a nejen kombinující, těch je pomálu. Hal Hartley je jednou z takových nevšedních osobností. jeho pohled, přístup, nahlížení světa – je tak odlišné od mně známých, až je dokonce přímo jedinečné. v jeho případě ani nevěřím, že je možná napodobitelnost. a to je co říct. taková osobitost přenesená do umění se pak pochopitelně velmi nesnadno určuje, vymezuje a vůbec i popisuje. sám jsem schopen formulovat jen detaily z ohromného korpusu osobitosti, kterou u něj vnímám. 1. věřím, i z filmu Nic takového jsem měl ten dojem, že jeho vztah k hudbě je nevšední a dozajista velmi silný! však si hudbu ke svým filmům také sám skládá. 2. věřím, že jeho vize filmu je nad jakýmkoliv malicherným žánrovým myšlením. Nic takového bylo hororem, za pár minutek komedií, pak slzopudným dramatem, v další etapě pravé roadmovie, kde cestu fyzickou obvykle následuje analogická sebepoznávací cesta duchovní, zacílená do vlastního nitra. film se nevyhnul ani podobě politického thrilleru doplněného o ironickou mediální reflexi. užil i prvky typických schémat, ale v tak nepřípadných souvislostech, že stvořil unikátní originál. přitom film v konci nelze žánrově zařadit nikam. ale není proto nekonzistentní, rozkolísaný, nesouvislý ani překombinovaný! 3. film byl do jisté míry filozofický i filozofující. 4. režisér prokázal mimořádný um v práci s rytmickou dynamikou. rozvedl ty pasáže, které jeho samotného velmi silně zajímaly (předpokládám), a jiné zkondenzoval do nepatrného zlomku času, který by si jistě vyžádaly od méně zdatného tvůrce. ale přitom film z pomyslné rovnováhy nevychýlil. 5. opravdu hluboce a sofistikovaně pracoval s rozvíjením postav (myslím, rozvíjením jejich typu před divákem, nikoliv nějakou zbytečnou psychologickou proměnu, která by se během filmu odehrávala). 6. islandská krajina zde není jen pro ten účel, lahodit oku. její specifičnost je pro film zásadní. a nejen vizuálně, ale třeba i v kontextu vědomí, že zde je svět, kam k lidským obydlím nevedou cesty. už ten postřeh sám nese své významy. a ty lze rozvíjet jejich čtením v kontextu dalších významů. nehledě k tomu, že jinak úchvatnému a řekli bychom zřejmě krásnému pohledu na ostrovní skalisko, kde monstrum přebývá, dává tímto Hartley i punc ďábelskosti (podobně jako Friðrik Þór Friðriksson ve svém filmu Ďáblův ostrov). a dalo by se toho napsat mnohem více. kdyby se ovšem sešly: čas, prostor a síla. (18.01.2011)

Zpočátku zajímavý nápad, celkem slušné herecké výkony a krásné prostředí Islandu. To jsou jediné klady, které tam jsou. Bohužel jinak ten film moc nefunguje, i když se snaží být nějakou zvláštní verzí Krásky a zvířete, která neúspěšně míchá několik různých žánrů (akorát horor to fakt není, možná tak ta úvodní scéna je hororová, ale zbytek filmu ani náhodou). Snaží se to být společenskou satirou, romantickým filmem, dramatem, fantasy, snad i maličko dobrodružným, když vezeme cestu po Islandu. Nejvíc tomu filmu ale podtrhává nohy ten fakt, že je to neskutečně nudné. Prvních 40 minut je nuda totální (btw, absolutně jsem nepobral jednu věc - na Islandu zemřou místní zpravodajci, co spolupracují se stejnou televizí, pro jakou se hlavní hrdinka snaží vymýšlet zprávy, takže tam ona letí, jenže to její letadlo spadne, ale naštěstí ji vyloví a ona to celé přežije, i když v dost blbém stavu a s oběma nohama zlomenýma. Všechny rány se jí ale zahojí a po půl roce se zase vydává do Islandu řešit to samé. Wtf??? To tam nemohli poslat někoho jiného. Možná jsem to jenom blbě pochopil, ale i tak...), pak se nám hlavní hrdinka dostane na Island a tahle část filmu ujde, jenže jak se opustí Island, tak posledních 35 minut, je to zase totální nuda. Zklamalo mě to. 2* (26.01.2020)

No Such Thing je jakousi zpovědí netvora alkoholika, trpícího depresemi, nespavostí a nenávistí vůči celýmu lidstvu. Jediný po čem touží je smrt. Jenže jak se zdá je nesmrtelnej. Už začátek mi napověděl, že tohle bude přesně film pro mě. Netvor si mě hned získal. Po úvodu sice netvor na chvíli zmizí z obrazovky a na scénu nastupuje sympatická Beatrice(Sarah Polley), která je roztomilá a k nakousnutí. Od 45 minuty ale o5 nastupuje na scénu netvor a začíná jakási variace na Krásku a zvíře. Je to vskutku zvláštní a originálně pojatej film, kterej mně neskutečně sedl. Už teď vím, že jsem ho neviděl naposledy. Tady nemám co řešit. 5hvězd. Za sebe vřele DOPORUČUJU. Nemusí ale sednout všem. (11.07.2023)