Královská hra

V poslední době mám málokdy náladu na čistokrevné drama... Ale tentokrát mě obsazení nesmírně zlákalo a musím říct, že jsem za to rád. Aby také ne, chladný Rudolf Hrušínský proti odhodlanému Luďku Munzarovi, to snad ani nemohlo dopadnout špatně. Navíc když scénář podle Zweiga napsal mistr dialogu Jiří Hubač. (27.08.2015)

"Po každé, když na téhle planetě zvítězí slušný člověk, mám pocit, že jsem vyhrál já sám." Tak tento televizní snímek založený na výborném scénáři Jiřího Hubače a nabitý skvělými hereckými výkony (nejen) Rudolfa Hrušínského, Luďka Munzara a Petra Haničince mě hodně dostal. Šachová partie mezi dvěma muži, jež spojuje gestapácká minulost za 2. světové války, partie při níž na jedné straně stojí mrazivě chladný až cynický Rudolf Hrušínský, který dělá věci "právem silnějšího" a na té druhé pobytem na samotce traumatizovaný Luděk Munzar, jež však věří, že "každý člověk jednou usne". Partie, která sice možná přinese "velikou ztrátu" ale současně i "veliký zisk, tak veliký že ho ani nelze spočítat" (19.10.2017)

Roztahaná a unylá inscenace s prapodivně jednotvárným Hrušínským, a s přehrávajícím Munzarem. Čentovičova postava byla jednoznačné zklamání. Jakoby ji mistr vůbec neprožil, jen odrecitoval. Místo deklarované krutosti a prospěchářství jsem z ní cítil jen lhostejnost. Tón hlasu byl stále stejný, mimika taktéž. To mi na deklarovaného geniálního primitiva vůbec nesedí. I to by se dalo přejít, kdyby Královská hra trvala tak dvacet minut, při delší stopáži scénář obsahoval spoustu hluchých míst, a mám pocit že se některé scény téměř opakovaly. (18.07.2013)

"Já říkám, že určitý druh inteligence přináší trable a je zdraví škodlivý." Tak jako měl Hemingwayův Stařec svou rybu, tak měl Zweigův (a Hubačův) Dr. Kleibert svého Spitze-Čentoviče. Anebo ještě spíše samotné šachy, záchranu i prokletí mysli. Šachy tu působí jako droga, které se chce závislý člověk zbavit. Nerad používám superlativů, ale toto byla scénáristická a herecká hra stejně dechberoucí jako ta šachová. Scéna, kde Munzar jako Kleibert popisuje Růžkovi své věznění na gestapu je obrovsky silná a dokázala mě naprosto rozložit, přestože při ní nebylo ani zmíněno jediné přímé fyzické násilí. Jen nezměrná prázdnota oddělující člověka od světa a následně i od svého vlastního vědomí. A Hrušínský? Vedle jeho Čentoviče je podle mě i taktéž jeho Kopfrkingl jen příštipkář, a to přitom tento šachista zřejmě nikdy nepoužil fyzické násilí. Zatímco Kleibert byl obklopen samotou nucenou, Čentovič sám sebe obklopil svou představou moci srážející vše, co se jí postaví do cesty, i když k tomu volí šachové partie. (27.11.2016)

Skvělý případ nacistické oběti a mučeného geniálního Žida a naproti tomu přítele a konfidenta nacistické strany a rovněž geniálního ruského hráče šachu. Ti dva se srazí na jedené lodi do USA a při společné bitvě nenechají jeden druhého vydechnout a rovněž tak i divák sledující neúprosný souboj pravdy s arogancí a děsivou lží!!! (28.07.2008)