Mapa zámořských objevů

Nádherná záležitost ve všech ohledech a já zas jednou nemusím přemýšlet nad hodnocením.. Příběh otce a syna (učitele a studenta) je tak krásně napsaný, se vším, co k životu patří, že nemám žádné připomínky.. Herecký ansámbl skvostný, Vlastimil Brodský je v roli dějepisáře podmanivý, úchvatný a místy dojemný, Rudolf Hrušínský jako ředitel školy nemá chybu, Jiří Sovák za školníka též výborný, no a nemohu nezmínit mladinkého Vladimíra Dlouhého, už tenkrát byl o parník dál než jeho vrstevníci a zdařile sekundoval svým starším kolegům.. Bylo mi potěšením, mám moc ráda malé velké filmy.. (04.05.2021)

"Učte se nenávidět zlo a lhostejnost. Ale zlé a lhostejné lidi se snažte pochopit a pomáhejte jim…" Profesor Barchánek, kterého zcela jedinečně ztvárnil (se svýma typickýma smutnýma očima) Vlastimil Brodský, možná působí jako slaboch, který kolem sebe trousí životní moudrost ("člověk se často mýlí, ale pokud v sobě najde sílu přiznat chybu, vždycky vstane a znovu vykročí"), aniž by si uvědomoval, že jeho počínání je marné, jako je marné "házet perly sviním". Přesto dostane nakonec šanci nejen ukázat v praxi svou životní filosofii a přesvědčení, že "spravedlnost je také občas dílem velkorysosti," ale především získat zpět úctu svého syna. Barchánkova životní filosofie ve filmu přitom ostře kontrastuje s přístupem ředitele (jako vždy herecky minimalistický a přesto poutavý Rudolf Hrušínský), jenž je přesvědčen, že "člověk se někdy dopustí křivdy tím, že ji nepotrestá" a který uznává jen "znalosti, kázeň a morálku, a nic víc". Dialogy těchto dvou postav, v nichž se dotyční dotýkají otázek učitelského poslání a přístupu ke generaci mladých, tvoří jeden z hlavních pilířů celého snímku. Ten druhý, který byl pro mě (v současnosti coby otce puberťáka) asi ještě silnější, představují dialogy Barchánka se svou ženou o smyslu rodičovství a o tom, jak čas rychle běží. V okamžiku, když se Barchánka jeho žena ptá, "proč pořád jenom něco ztrácíme" a on ji na to odpovídá, že "dětství je nějak čím dál kratší," mi bylo taky trošku teskno. Teskno mi pak bylo, i když jsem koukal na exteriérové záběry filmu (okolí ZŠ Kladská a Bezručových sadů na Vinohradech), které mi připomenulo mé dětství, když jsem se každodenně pochyboval v těchto končinách. Asi skutečně trošku platí, že "nic není tak smutného, jako staré fotografie…" (31.07.2018)

Ze začátku mi to přišlo trochu falešné ale později to byl jeden zásah za druhým a pan Brodský v jednom z nejlepších výkonu zbaven- mě neznámým Kubečkem- "broďovštiny"...Sovák vtipně uzemňoval někdy příliš filozoficky zaměřeného Brodského... Syn scénáristy Hubače, Ivan Hubač vzpomínal že když otec dal jemu a matce přečíst text připravovaného scénáře, zděsili se dialogů, které zněli jak z minulého století. Snažili se mu vysvětlit že lidé už mluví jinak a postupně se jim společnými silami dařilo proměňovat dialogy k uvěřitelnější podobě. Bylo to tím že introvert pan Hubač byl znám tím, že mezi lidi téměř nechodil a začal se tak pochopitelně vzdalovat proměněnému slovníku obyčejných lidí. (25.08.2014)

„V té naší tiché profesi zažíváme spíš víc proher než vítězství.“ Na tuhle inscenaci jsem narazil kdysi dávno při přepínání kanálů. S pomocí uživatelů ČSFD se mi podařilo dopídit se názvu a pak už stačilo jen čekat na reprízu. Mapa zámořských objevů je velice silným příběhem učitele, který doplácí na to, čeho by si okolí mělo vážit nejvíce – na pochopení a dobrotu, které se ale bohužel odrážejí v holubičí povaze. Někteří studenti to ocení v pozdějším věku, jiní nikdy. Jako v učiteli ve mně poselství, která pronáší zejména excelentní Vlastimil Brodský (ale i upřímný Rudolf Hrušínský), docela silně rezonují. (979.) (25.08.2014)

Proč musí být nositelem ušlechtilých ideí takový trouba? 1) Jiří Hubač psát scénáře uměl, ale občas, právě jako v tomto příběhu, vysochal spíš sochy do muzea, než skutečné živoucí postavy._____ 2) Několik poznámek k metodice výuky._____ Pokud vím, tak natolik podrobně, jak se ukazuje ve filmu, se dějiny dálkových objevů neprobíraly (a tudíž ani nezkoušely) ani na gymnásiích, natož potom na strojnické průmyslovce._____ Zkoušení je typickou ukázkou, jak by nemělo vypadat: samá jména a data._____ Učiteli ředitel vytýká, že má průměr 1,5 z dějepisu. Inu, zažil jsem v devadesátých létech "kolegyni", která měla ze Základů společenských věd průměr známek 1,00 a s nikým to nic nedělalo._____ 3) Dějepisář je možná humanista, ale především značný slaboch._____ 4) Chování ředitele, tehdy snad běžné, by dnes bylo spíš opačné a vyloučení by se bránil - nejsou studenti._____ 5) Jinak film poukazuje na kult prostřednosti. Cokoli, co se vymyká, ať už v dobrém či špatném, má problémy._____ 6) Zpěv country písniček spíš svědčí o pocitu osamění "výtržníků", než o čemkoli jiném. Dále popíjejí víno (aniž by to ovšem na jejich chování bylo patrné), kouří cigarety (ameriky, jak pohoršlivé) a celkově jsou přidrzlí. Na tehdejší poměry to stačilo, dnes by si toho nikdo ani nevšiml._____ 7) Chvílemi problesknou dílem okamžiky hodné vpravdě Járy da Cimrmana._____Během referátu studentky, kterou samozřejmě nikdo neposlouchá, si týpek v zadní lavici čte, považte, Rudé právo._____Závěrečná reakce studentů ve stylu filmu Vyšší princip je sice dojemná, ale velmi, vskutku velmi nereálná._____ 8) V souladu s dobovou praxí hráli středoškolské studenty herci o několik let starší - většinou sice budoucí herecké hvězdy, ale přesto se na střední školu hodili jako já dnes na přehlídkové molo. Je tu 23letý Ondřej Pavelka v pěkně uplých džínách (mladý Horejsek), 17letý Jiří Sequens (Čumpelík), 17letý Jan Čenský (Janoušek), 22letý Martin Stropnický (Bárta), Miroslav Krejsa (Tůma), 20letý Bohumil Klepl (Martínek), nevýrazný (jako tehdy ve většině rolí) 20letý Vladimír Dlouhý (syn dějepisáře Honza Barchánek) nebo například 19letý David Prachař._____ 9) Ovšem přítomné herecké hvězdy se za svůj výkon stydět rozhodně nemusí: lidský 58letý Vlastimil Brodský (dějepisář Barchánek), skvělý 58letý Rudolf Hrušínský (ředitel), 58letý Jiří Sovák (školník). (01.10.2020)