Pena

Silně podprůměrné osmdesátkové béčko, které mně osobně přineslo naprosto nudnou podívanou, u které jsem vydržel tak tak se na ni vůbec dokoukat. Je tu jistá podobnost se snímkem The Blob z r. 1988, The Stuff funguje na stejném principu, ovšem nesáhá tomu ani po kotníky. Atmosféra se někam vytratila, herci nic moc a o scénáři radši ani nemluvím. Velké plus za myšlenku, ze které by šla stvořit parádní pecka... To by se ale tvůrci museli víc snažit. 30% (02.08.2010)

Už odpočítávám jen hodiny do svého dalšího zahraničního „tripu“ a tak nemělo smysl rozkoukávat další hororovou sérii. Takže i proto jsem zmáčkl tlačítko náhodného výběru ve složce hororových komedií a hle…Pěnu zabijáka jsem ještě nikdy neměl tu čest vidět, takže proč to neudělat v dnešní podvečer. Jediné co mě trochu zaráželo, bylo nepříliš lichotivé hodnocení. Nu což po zhlédnutí filmu musím souhlasit s tím, že tento starý kousek není opravdu pro každého. Rád bych řekl, že šlo o slušně ujetý kousek, ale tentokrát mám k tomu vážně dost výhrad. Asi nejvíce mě na tom všem iritovali podprůměrné herecké výkony většiny zúčastněných. Už dlouho jsem neviděl takovou přehlídku přehrávajících herců napříč celým příběhem, že jsem měl místy chuť to prostě vypnout. Příběh samotný by ještě nebyl tak špatný a občas jsem se skutečně i zasmál, ale s originalitou tu byl Cohen opravdu dost na štíru. Nejenom herecké výkony byli dost nepřesvědčivé, ale to samé se dá říci i o většině akčních scén a vyumělkovaných dialozích. Když k tomu připočítám i otřesný český dabing, bylo téměř vymalováno. Proč téměř? Protože se tu i přes to velké množství nejrůznějších záporů objevilo i několik velice důležitých kladů. Tím nejhlavnějším bylo několik útoků bílé hmoty, které nevypadali vůbec špatně a pak směšné speciální efekty. O jejich gumovitosti se asi nemá cenu moc bavit, ale svůj účel v mých očích splnili. Párkrát jsem se jim i zasmál. Stejně jako hláškám, které vypouštěl armádní velitel (plukovník). The Stuff tak sice moc kvality nepobral, ale v rámci béčkové rádoby zábavy která mi tu byla naservírována, jsem se několikrát docela slušně zasmál. Nicméně tohle nikomu doporučovat nebudu. Když zavřu obě oči a představím si své oblíbené borůvkové jogurty, dám hodně milostivý průměr. (04.11.2017)

„Sme Američania. Nikdy sme žiadnu vojnu neprehrali.“ – „A čo Vietnam?“ – „Ten sme neprehrali. Prehrali sme ho doma.“ Ďalšia „pecka“ Larryho Cohena (Ono žije, Vlkolak, Ambulancia, Návrat do mestečka Salem´s Lot). Trocha mi to pripadalo ako vykrádačka Slizu od Chucka Russella, ale faktom je, že Pěna zabiják vznikla o tri roky skôr. Ale ďalším faktom je, že Russellov Sliz je remakom filmu z roku 1958, tak  sa sami rozhodnite, kto asi koho vykrádal. Dobrou správou je, že scény s penou sú ešte i dnes, v roku 2021, vydarené a trikovo prekvapivo slušné (maskérska scéna s Garrettom Morrisom je vyložene nechutná). Zlou, že ide o bizarný mix hororu a komédie, pričom horor nie je strašidelný a komédia nie je vtipná. Navyše to má fakt dosť mizerný kasting, ktorý prebíja azda len absurdnosť niektorých postáv (plukovník Paula Sorvinoa). Správanie postáv je miestami už za hranicou absurdnosti. (21.06.2021)

Až je mi stydno, že mi tohle ve své době uniklo. Jistě bych si to dětsky užil neskonale a nadšen. Takhle jsem se musel vydat až do Polska, abych to viděl, s přívětivým komentářem: "tohle je první horror, co jsem viděla, ještě na základce a hrozně jsem se u toho bála". Je tedy fakt, že vraždící jogurt je docela bizar námět, ale v té skvělé době osmdesátých let prostě šlo všechno. a ten film je minimálně zajímavý, třeba tím, jak tam všechny horrorové scény jsou jakoby navíc (ne, že by byly špatné, to vůbec), ale prostě sledujete normální příběh odhalování nekalých činů, v němž tu a tam odněkud vyteče jogurt a někoho spapá. Naprostý úlet. Miluju to. (10.05.2015)

Na horrory 80.let nedám většinou dopustit. Mají v sobě ono tajemné kouzlo, nápady a často jsou kvalitně řemeslně natočené. Pěna zabiják ovšem mezi ně nepatří. Příběh nepřináší nic nového, což by nevadilo. Postavy jsou nesympatické, což vadí. Všem jsem tak nějak přál úděsnou smrt, což se bohužel splnilo jen zčásti. Nejvíce mi pil krev slizoun Michael Moriarty a pak ten spratek, co si hloupě vleze do prázdné cisterny a následně z ní nemůže ven. Zřejmě k popukání měly být dialogy typu: ,, Víte, plukovníku, asi se snažíte o mé děvče." ,,S tím bych si nedělal starosti, synku, stejně padneš v boji..." Co je nejsmutnější? Triková stránka. Papundeklová mizerie z amatérské dílny! A to už svůj porod měly za sebou trikové bomby jako třeba Vetřelec (1979) či především Věc (1982). Věrohodnější ostatně byla i Invaze zlodějů těl (1978), a jak se to dělá, ukázal o tři roky později Ch.Russell ve snímku Sliz. Co by jeden dal za alespoň jeden vydatný krvavý gejzír....zlatí Kanibalové.... (23.09.2011)