Control

Dejova linie filmu chronologicky sleduje zivotni obdobi hlavniho hrdiny,zpevaka skupiny Joy Division, Iana Curtise.Silnym clankem je zvukova stopa.Umoznuje prekomponovanym obrazum zachycovat rovnovahu vlastni filmove reci.Temer neme obrazy maji zrejme za ukol vytvorit prostor pro identifikaci s emocnim nastavenim hlavni postavy .Control je okouzlujici hlavne v efektnosti filmoveho vyjadrovani, ale o hodnotach umelce jsem se moc nedozvedel. (22.05.2022)

Vizuálně pěkný, ale spíše nezajímavý popis toho že Ian Curtis uměl docela slušně zpívat, podváděl svou ženu, a oběsil se. Tím to hasne, kromě pár nezávisle na filmu fungujících písní na hlubší vhled do Curtisovy duše sžírané vnitřními démony a depresivní hnípání se v bahně existencialismu zapomeňte. Přitom biografie jakého hudebníka by si podobně hlubokomyslný přístup zasloužila víc, než autora jedněch z nejvíce oduševnělých skladeb své doby, jednoho ze zakladatelů žánru New Wave, který ovlivnil následující generace nejen svou hudbou a svými texty, ale i svým životem a hlavně finálním aktem dobrovolného ukončení své subjektivně marné existence? Takto je Control jen řemeslně efektním, ale velmi povrchním popisem událostí, nikoli myšlenek a emocí... čímž navíc nabízí velmi diskutabilní výklad motivací činů hlavní postavy. 7/10 (21.10.2008)

Černobílá depka, která je přehnaně doslovná, jednoduchá a vlastně i po všech stránkách obyčejná. Dámské osazenstvo vládne, zbytek stojí snad s výjimkou hlavního představitele za starou bačkoru. Potěší syrový vizuál a snaha o autenticky vyobrazené sedmdesátky, ale koncerty nemají šťávu a neumějí strhnout. Průměrné, řemeslně obstojně zvládnuté. (04.06.2023)

He's lost control. Maybe he has never had it. Jeden z mála opravdu dobrých životopisných filmů, neutápějící se v tupé slepé adoraci, lítosti nad tím, jak nám všem bude chybět či jak ten jeho nebohý konec byl smutný a tragický. Divák má při něm volnost, může mlčky pozorovat Ianův život, má možnost ho soudit i nesoudit, každý dle své povahy a chuti. Může v něm vidět člověka, který ze všech sil bojoval s těmi tisíckrát vzývánými, zprofanovanými "vnitřními démony", ale i slabocha, který nedokázal než vylévat svou neschopnost, ovšem i občasné radosti, do textů písní Joy Division. Ale vždy má možnost cítit, že ony texty odráží jeho život. Silné ****. (15.08.2009)

Anebo tři. Promarněná šance na skvělý film. Plýtvání filmovým časem (nejpozději od druhé třetiny). Nevěrohodně vykreslená hlavní postava (strašně se bijou scény, kde se Ian nějak projevuje v životě a působí většinou jako blbeček, a scény muzicírování, kde slyšíme Curtisovy velmi inteligentní texty), charaktery vedlejších postav aspoň nějak základně vybudovány ani nejsou (snad kromě manažera kapely; ale např. rozdíl mezi Ianovými ženami je jen ten, že jedna má na levém prsteníčku prstýnek a v kočárku dítě, a druhá ne, jinak jsou úplně stejně neurčité). Film jde celkově správným směrem, ale jakoby od začátku počítal s relativně málo náročným divákem (jako většina současných snímků označovaných za "artové"). (25.03.2013)