Jersey Boys: Cesta k sláve

V průběhu dospívání nasbírali tihle hoši z New Jersey několik škraloupů, provázeli je neustálé třenice a neshody, změny názvu, ale i řada nápadů, ostré lokty a cit pro to napsat a složit hit. A že jich v případě téhle vokální partičky nebylo zrovna málo (Sherry, Big Girls Don't Cry (známe z Hříšného tance), Walk Like a Man, Rag Doll nebo Can't Take My Eyes off You (známe z 10 důvodů, proč tě nenávidím). Bez známých herců a velkých gest natočila stále vitální legenda Clint Eastwood další ze svých vyzrálých filmů podle skutečné události. Jeho výhodou je, že jeho neokrasný styl se jen těžko okouká, jeho filmy podobného ražení působí pokaždé velmi silně. Zdaleka to není jeho nejlepší zářez, trpělivější diváky si však najde. Navíc si myslím, že v jeho věku, ať točí, na co stačí, ať se nepouští do žádných experimentů, ať si po svém plní své sny, které jsou vzpomínkou na jeho bohatou kariéru (což tohle zastavení coby částečná hudební rekapitulace jeho mládí může splňovat). Všímá si postav, jejich vztahů, pečlivě buduje atmosféru, aniž by se omezil na show kostymérů, vizážistů nebo exhibujícího kameramana. Pokračuje v jednoduchém stylu svícení, střihu, postavení kamery, strohém ztvárnění dramatických scén. Když přivřu obě oči, funguje to. Stejně jako Frankieho vysoká fistule s tříoktávovým rozsahem. Čtyři také „hlavně“ proto, že něco takového Eastwood ve svých čtyřiaosmdesáti letech ukočíruje. (08.11.2014)

„Budu k vám upřímný. Nikdy jsem nevěděl, co mezi nimi bylo. Manželství? Manželství není láska. Manželství je o tom, že se holíte, zatímco si vaše žena vedle na míse stříhá nehty.“ Před zhlédnutím jsem se trochu obával rutiny a nudy. Dostal jsem však kvalitu a překvapivě ani ne moc přepálenou stopáž. Už ti osvěžující vypravěči s promluvami do kamery mně naznačili, že se nebudu nudit. Jejich promluvy mi nevadily, naopak mnohokrát pobavily, tedy až na předávání cen, kdy už to zbytečně dřelo. Pěvecké výkony poněkud zastínily ty herecké (s výjimkou charismatického Walkena), ovšem v tomto případě mi to ani trochu nevadilo, protože hudební scény a vůbec písničky byly přesně tak chytlavé, abych se těšil na každou další melodii. Takže ani tentokrát nepůjdu u Clinta pod 4*, třebaže slabší. „Líbí se ti nový název? Je to skvělý název.“ – „To věděl už Vivaldi.“ – „Cože? Kdo? Někdo nám ukradl jméno? Promluvím si s ním!“ (13.12.2014)

Je škoda, že tahle Eastwoodova adaptace Broadway muzikálu nedopadla trochu vzrušivější formou, mohlo to být dokonalý retro. Takhle je to jen mírně přetažená story slavný oldies kapely Four Seasons od počátků v taliánský čtvrti v New Jersey (nedaleko BRONX TALE) - spíš pro americký nadšence a pamětníky, než nějaký širší zbytek. Herecky je zajímavý, že část obsazení převzal Clint přímo ze hry, mimo písničky ale vyniká prakticky jen Piazza (jako Tommy) a samozřejmě v cool vedlejšce Walken. A je sranda, že mě sem nakonec poslal až DEER HUNTER a v něm hrající "Can't Take My Eyes Off You". (15.03.2018)

Clint Eastwood klasicky dobře režisérsky zvládl životopisný film podle muzikálu stejného jména. Na ten film se dobře dívá, ale na druhou stranu zde není cítit nějaká výrazně přidaná hodnota. Je to prostě dobré, ale v rámci životopisných filmů prostě standard, který neurazí. Hudební výkony jsou ale dobré a já konečně vím, kdo tyhle písně složil a nazpíval. (15.10.2014)

Výborná biografie výborné hudební skupiny, kterou Clint Eastwood natočil jako... Gangsterku? Ano, přesně tak. Skvělé herecké výkony, typicky precizní režie "nezúčastněného pozorovatele" s několika senzačními nápady (jízda kolem oken hudebního vydavatelství), věrohodná retro atmosféra s lehce vyšisovanými barvami, no a potom hudba, hudba a hudba. Při scéně v závěrečných titulcích jsem až litoval, že celý film nebyl muzikál, protože ta pohodová roztančená pětiminutovka byla přirozenější a působivější než dejme tomu celý La La Land. (02.09.2018)