Prach času

V jednotlivých scénách inspirativní ale v celku to prostě nefunguje. Angelopoulos zašel svým "artistním" stylem až za zdravou mez, kdy je každý obraz příliš chtěný a příliš nereálný, aby dovedl diváka k nějakému vyššímu zážitku... A navíc vypráví tak chaoticky, že se v tom orientovat, zabere hodně, hodně práce. Více v recenzi na indiefilm.cz. (27.03.2009)

No! V tomto pripade Angelopoulos uz dost tlaci na pilu, ve zhruba petasedmdesati leetch natocil neco jako Putovni divadlo, jenze tehdy mu bylo podstatne mene. Takze obdivuji energii, s jakou se do filmu pustil, snimek je vyborny, nicmene s intenzitou to pretahl az moc. Kazdy autoruv film je velmi pozoruhodny. Nuti divaka pozrone sledovat od zacatku dokonce a nijak mu to neulehcuje napr, tim. ze nestriha pri zmene casove roviny, postavy pri flashbacich neomlazuje atd. Klidne jen tak dal, velmi se tesim na zaverecnou cast trilogie, jen bych si pral mensi kapky. (10.04.2009)

Mám pocit, že pán A s gréckymi koreňmi, už bol v minulosti znova spomínaný. Znova opakované téma, a otázka znie ako podané? Veľmi náročná a atypická narácia filmu (štýl rozprávania príbehu). Udivuje ma, že dva zložité príbehové línie vystrelili hneď na začiatku celého filmu. Lokáciami je to znova bohaté, ako prvá časť trilógie.... je pravda, že Plakajúca Lúka má v mnohých miestach lahodnejšie miesta. Herecky najbohatší film od Thea, teatrálny a vynikajúci výkon od Bruno Ganz. Williem Dafoe v nespočet neumeleckých odporných snímkov, je toto, akýsi svetlý zázrak v jeho hereckej kariére, škoda smrti Thea a ich spolupráce. Christiane Paul- rozkošná. Andreas Sinanos, jednoducho nie je Giorgos Arvanitis, a nemá tak vycibrené oko pre dobré zábery. Ten, kto pozná Angelopoulosovu tvorbu zistí, že ktorý kameraman je preňho lepší. Eleni Karaindrou predviedla znova výbornú prácu. Je to dobrý film, v kontexte jeho tvorby je to malý šedý nadpriemer. Scenár je výborne napísaný, zostavený, bohužiaľ nie veľmi dobre interpretovaný. Mená hercov, ktorí boli naozaj jeho hercami: Marcello Mastroianni, Bruno Ganz, Williem Dafoe a Hervey Keitel. Film na odpočinok, s presne určenou náladou, tempom a chvíľkou na pozeranie. The Other Sea, ako by vyzerala posledná časť, to si zobral režisér do hrobu. /75 %/ (10.11.2017)

Neživotné umění. Řím, Kazachstán, Berlín, Sibiř, Amerika, Kanada, přítomnost, minulost, minulost částečně jako vzpomínky i jejich filmový záznam. Po chvíli mi přestávalo dávat smysl, kde a kdy to vlastně jsem. O minulosti jsem si myslel, že tam lidé mluví tak strašlivě šroubovaně a pateticky, protože hlavní hrdina natočil špatný film. Pak jsem si všiml, že i v přítomnosti lidé vypouštějí věty, které si určitě museli připravovat aspoň týden předem. Doplňte si tunu klišé a spoustu známých symbolů a budete mít obrázek kompletní. Občas to bylo tak neskutečné, že mi nestačilo jen kroutit hlavou a obracet oči v sloup, ale hlasitě jsem se zasmál. Jak říkám, umění! (06.10.2012)

Ony zmiňované nejdůležitější události 20. století jsou často jen naznačené jednou větou, stejně jako vzásadě i všechno ostatní. Těžko říct, o čem ten film vlastně je. Přechody mezi časovými rovinami jsou řešeny zajímavým způsobem, místy až Lynchovským, ale tím je příděl zajímavosti vyčerpán. Za celý život jsem z kina odešla jen ze dvou filmů, ale tenhle se málem stal třetím. Nebudu raději ani počítat, kolikrát jsem se dívala zívajíc na hodinky, kdy to konečně skončí. (28.03.2009)