Čekání na zázrak

3,5. Zajímavě se rozvíjející drama přeplněné hvězdami se po čase ubere do klasického klišé, kterým dnešní dramata podobného typu přetékají. Vidět Foresta samozřejmě potěší, ale ne pořád v té samé roli ovdovělého nešťastníka, který neví co se svým osudem. Jessica to herectví v sobě přeci jenom má a postupně se expí ke svým výšinám. Bohužel, chybí tomu taková ta jiskra, ten moment, kdy vás má takovýto film zasáhnout... (04.06.2009)

Sice mě tyhle spletitý náměty alá Iňarritu vždycky bavily, ale asi už přestávám být depresivní pesimistka, protože žádný pocit uspokojení se nedostavil. Hlavní hrdinka se mi líbila (i jako žena), ale to je asi tak všechno. Překvapivě se tvářící film, který ale odhadnete v několika prvních okamžicích a už jen čekáte a čekáte, až se tak stane. A mě to čekání přišlo vážně dlouhé. Člověk by z toho až pomalu spáchal sebevraždu... (13.04.2011)

Z přehršle mozaikových filmů ve stylu Magnolie je Powder Blue rozhodně jeden z těch povedenějších. Čím se vymaňuje? Příběh ani scénář nejsou nijak geniální, ale emoce jsou opravdové a herci potí krev a slzy, aby vás o tom přesvědčili. Klobouk dolů, protože se jim to povedlo - to mě sice u Whitakera ani Redmaynea nijak nepřekvapuje, ale kdo mě nečekaně fakt totálně rozmetal na prášek je Jessica Biel, která byla naprosto dokonalá. Asi nejvíc mě dojala scénka ve vaně, kdy ho ona upozorňuje, že to s ní není žádná výhra, protože je matka s děckem v kómatu, která se živí tancem u tyče, načež jí on opáčí, že je zadluženej pohřebák s astmatem, kterej se zhoršuje, když je mezi lidmi, a jehož jediným koníčkem jsou loutková představení pro děti. Tohle jsou naše postavy: oběti dnešního izolovanýho způsobu života, který potěší i to, když je obejme úplnej cizinec, protože není nikdo jinej, kdo by je pohladil po zádech a řekl: "Neboj, to bude dobrý." No, možná nebude, ale někdy je fajn to slyšet... (08.12.2010)

Pěkný film, který se mi velmi líbil, byť z krapet přeslazeného závěru jsem byl mírně otrávený. Pokud jde o obsazení, Jessica Biel mě zas tak nebere (byť scéna s jejím tanečkem u tyče za doprovodu úžasné skladby Werewolf od Cat Power je pravděpodobně vrcholem celého snímku), Eddie Redmayne mi je vyloženě protivný, a zbytek ansámblu hraje "pouze" velmi dobrý standard, z něhož vyčnívá jen výkon Patricka Swayzeho, který je zde ve své poslední roli naprosto famózní. Nikdy bych nevěřil, že to někdy napíšu, a jeho úmrtí před 5 lety mě tehdy vcelku nechalo chladným, ale toho chlapíka je vážně škoda - byl to dost možná mnohem lepší herec, než jsem si kdy stačil uvědomit. Celkově se nemohu ubránit dojmu, že POWDER BLUE představuje typ filmu, kterých jsem v poslední době už viděl mraky - mám na mysli všechny ty mozaikovitě vystavěné příběhy o lůzrech a vyděděncích společnosti, kde se v jedné scéně šuká, v další umírá, aby v tom byl pěkně působivý kontrast, všichni mají posraný život, mizernou práci a nad hlavou Damoklův meč hrozící smrti či chudoby - ale pořád to nic nemění na tom, že když je takový film dobře natočený, rozhodně stojí za vidění. Snad si lze jen postesknout, že je tam vše tak vážné, že už nezbude žádné místečko ani pro špetku humoru, který by tu tíseň a všudypřítomnou vážnost trochu odlehčil, ale nechť - na tomto poli filmů je humor nahrazen nadměrným výskytem nepravděpodobných momentů, které hraničí se zázrakem, a nezbývá asi, než se s tím smířit. Protože něco takového, jako většina děje tohoto filmu, by se v "realitě" nikdy stát nemohlo, přiznejme si to. (08.03.2014)

Přibrzdit nebo uspíšit ten pád? Komu by se chtělo kráčet sešlapaným osudem, po černých nitkách...Světlo života se míhá před očima. Polapila nás zrádná existenční zář - ten masožravý květ, který vyčnívá. Jsme otisky pouhopouhé iluze v době temna, v davu "lepší společnosti" opuštěné, marné, zbytečné...Mžitky modré, červené, nebe se proměnilo, odvrátilo svou tvář. Vychrstni na nás poctivé slzy noční oblohy. Noc - ta dáma v černém oblékla svůj tmavý háv, odevzdej jí do dlaní svůj "ubrečený" šat. Stůněme beznadějí, toneme v zoufalství, v citovém prohloubení. Sami osamělí po krajích levného vyproštění...Takový je život. Tak může vaše tělo i duši mást, pohltit, rozdrtit. Přikryj tu utýranou nahotu bytí, zachraň zuboženou krásu v objetí. Střádej si své čtyřlístky pro štěstí na později, získej oporu v lásce k tomu, kdo chce být po tvém boku. S nadějí vyplň pozadí vlastní identity. Nech ji volně plynout a zrcadlit. Věř v lepší časy, mohou tě obklopit. (02.08.2015)