1612: Útok križiakov

Ruský film...do Nočnej Hliadky pre mňa veľká neznáma (ZSSR filmy sa nerátajú, to je iná kapitola). Ale po Hliadkach, som mal dôveru v ruskú kinematografiu...a prišiel hit 1612... Musím povedať bol som prekvapený, videoklipovosť, úžasné bitky, vidno, že Rusi sa neserú s prístupnosťou, chyba bola len trochu dlhá minutáž, ale zatiaľ je to to najlepšie, čo som z Ruska videl (mimo Hliadok)....dík distribútorom...že tieto filmy vychádzajú (08.07.2008)

Od tohoto filmu som očákavál masovú ruskú masakru a nič. Ale i napriek tomu je tento film veľmi dobre urobený a po únavných hollywoodských produkciách je to príjemná zmena. Rôzne mystifikácie a symbolizmy síce vyrušujú v deji, ale bez nich by to nebolo ono. Namiesto masových scén, sledujeme osudy hrdinu, z radu nevoľníkov, ktorý (ak sa necháte chytiť) s vami rozohraje pestrý a miestami brutálny skvelý historický film. (13.03.2009)

Spíše než o epické historické drama šlo o takovou romanticko-dobrodružnou pohádku (neštítící se ovšem explicitní krvavé brutality) s fantasy prvky zastoupenými kýčovitými prostřihy na pobíhajícího, naději (či co) symbolizujícího jednorožce a posmrtnou výuku umění meče. Po kostrbatém "flashbackovém" začátku se dějová linka narovnala a v příjemném tempu a lehkém proruském pátosu doklusala až k celkem velkolepé bitvě – dobývání/bránění hrádku, slušnému závěrečnému souboji s charizmatickým zlotřilcem Michała Żebrowskiho i uspokojivému uzavření. (05.10.2020)

Historie krizového ruského "truchla" (smuty) po vymření Rurikovců (1598-1613) je sama o sobě neurovnaná, přerývaná, obtížně popisatelná, až chaoticky zmatečná. Zhruba stejná je i matérie filmu 1612 ruského režiséra střední generace Vladimira Chotiněnka. Skutečnost, že pádem sovětského režimu došlo k v ruské společnosti i v "blízkém pohraničí" k diskontinuitnímu zlomu, se projevila i v hraném filmu. Zavedené charakteristiky, na něž jsme si zvykli, jakoby přestaly platit nebo se viditelně posunuly. Časově tomuto filmu předchází jedno z posledních Bondarčukových děl - BORIS GODUNOV. Pokusím-li se srovnat poetiky těchto děl, lze zde konstatovat značnou paralelu, blížící se shodě, ve využití literárních předloh. V Chotinenkově případě se bude podle všeho jednat o směs kronik a lidových podání té doby. Hodnotu filmu značně snižuje poměrně klopotně se rozvíjející úvod, ale také řada nejasných míst v dalším ději. Zřejmá je i nevyváženost ve ztvárnění hlavních postav. To je asi hlavním důvodem jednoznačné dominance polského herce Zebrowského; nezdá se totiž, že by talent jeho ruských kolegů byl viditelně nižší; spíše mají méně ke hraní. I tak se však dá říci, že film představuje v soudobé produkci hraného filmu nejen ruský vysoký nadprůměr a nabízí zajímavé téma ve slušně, místy i dobře zvládnutém zpracování. Tvůrčí dílna Nikity Michalkova-Končalovského se za tento historický záběr určitě nemusí stydět. Naopak. (21.05.2009)

Hodně slušně odvedená práce s hodně dobrou výpravou a solidním hereckým obsazením s Zebrowskim v čele. Samozřejmě jsou i zde úlety typu jednorožec šlapající si na hřívu potažmo učitel šermu ze záhrobí, ale i tak jsem se u toho výborně bavil a po Arnovi a Staré básni mi tvůrci opět dokázali, že Evropa ve tvorbě historických filmů Američany s přehledem trumfuje. Jinak co se týče lekce šermířem snadno a rychle, nedalo mi než si vzpomenout na podobnou výuku v Království nebeském a musím říct, že i přesto, že zde vyučoval duch, dosáhnul ruský hrdina šermířské docentury, narozdíl od Baliana z Ibelinu. (19.09.2008)