Obsahy(1)
Mladý, ale zároveň již zkušený filmař Robert Sedláček (autor dokumentární trilogie o novodobých českých dějinách Tenkrát či hraného debutu Pravidla lži), se ve filmu setkává s důchodcem a bývalým premiérem Milošem Zemanem, který se sobě vlastním ambivalentním postojem pojímá tento film jako svůj "nekrolog". V dokumentu hovoří o osobních a společensko-politických souvislostech svého života a vyznává se v něm ze svého obdivného vztahu k Vysočině, která je pro něj "kotvou v duši". Divák se dozvídá, o čem bývalý premiér přemýšlí a jak reflektuje nedávnou minulost a tak se vlastně může něco dozvědět i o sobě, protože Miloš Zeman je jedním z nejmocnějších mužů našich novodobých dějin a tedy také v určitém slova smyslu ztělesněním české společnosti. Robert Sedláček k filmu uvádí: "Miloš Zeman vytáhl svým charisma nahoru sebevědomí celé jedné (dnes spoluurčující) politické strany. Nemám ambici natočit "objevný film" typu kdo je M. Z.; nemám ambici dorážet na pana Zemana s výčtem dat typu "slíbili jste, nesplnili jste". Zajímá mě reflexe člověka, který prožil (odžil si) sinusoidu moci v éře, v níž jsem si já (a moje generace) definovala hodnoty na základě reálné životní zkušenosti v utvářejícím se politicko-kulturním prostředí. Já sám se řídím spíše pravidlem, že není důležitý úder rychlé odpovědi, nýbrž usazování slova hledajícího svou zodpovědnost. Snažím se odhlédnout od moci, jaká fakticky je a zajímají mě především její možnosti." (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (60)
Co dodat? Snad jen že Sedláček se měl řídit mottem, které si vytkl na záď svého hodinového politicko-zeměpisného guláše se samolibým chrličem moudrostí místo brambor. Na "hrdiny" by se skutečně mělo hledět dalekohledem, ale Sedláčkův dokument navzdory určité zábavnosti (tu Zeman vždycky měl) připomíná snímek rozštelovaným mikroskopem, pod kterým věci ztrácejí řád i výpovědní hodnotu. Dokument tak není ani oslavou Vysočiny, ani Zemanovým nekrogolem, ani v nejmenším přínosným autorským pohledem (navzdory formální snaze odstup akcentovat kamerovými prostředky). Smysl nedává ani Zeman-politik, ani Zeman-člověk. Z pohledu režiséra nezvládnutý materiál. Škoda. ()
Miloše Zemana jsem nevolil ani v jednom kole prezidentské volby, neboť mu nemohu zapomenout jeho výpady a útoky proti Vladimíru Špidlovi, jejž považuji za snad téměř jediného slušného a čestného politika a skutečného sociálního demokrata tělem i duší. Nicméně, u Zemana respektuji jeho vzdělanost, sečtělost a svérazný smysl pro humor. U Roberta Sedláčka se mi líbí žánrová rozmanitost jeho snímků a jakási vlastní linie, již razí a tím stojí jaksi osamoceně mimo skupinu současných českých režisérů. Zvláštní pojetí tohoto dokumentu to jen podtrhuje a mně toto pojetí náramně sedlo. Dle zdejšího hodnocení usuzuji, že se ale nesetkalo úplně s širokým pochopením. Každopádně uvidíme, co nás čeká dalších pět let s Milošem Zemanem na Hradě. ()
Miloš sedí v trávě a povídá o krajině, politice a vůbec o všem. Přemoudřelý pohled na svět, až velká míra křečovitého nadhledu a hlavně nulová rekapitulace toho co se skutečně stalo. Škoda, že nedošlo k nějakým konfrontacím s politickými soky, nebo názory na to co se dělo a dít nemělo. Jako dokument to moc neobstojí, jako sonda do duše napůl dobrovolně penzionovaného důchodce je to fajn, už kvůli těm pár vtipným a trefným hláškám. 45% ()
Tento dokument není zcela zdařilý, ale některé komentáře, které tady čtu, vyznívají, jako že Sedláček selhal, neboť neodhalil Zemana jako škůdce lidu. Tyto jedince musím jemně upozornit, že umělecký dokumentární portrét není spis prokurátora. Zeman má ve snímku dost času ukázat své silné stránky i své slabiny. A tak zaznamenáme jeho samolibost i relativní skromnost, jemnost i záblesky vulgarity, vtip i snahu se prezentovat jako "vzdělanec." Ať už si o Zemanovi myslíme cokoliv, děje v této zemi v uplynulých letech ovlivňoval sakra významně ,a takový intimní portrét člověka - významného expolitka - s jeho chybami i půvaby, je proto velice cenný. Co bychom dnes za to dali, kdybychom měli něco podobného v případě Masaryka, Beneše nebo třeba Švehly? Sedláček se spolehl na to, že se "předmět" vyjeví sám, a v tom je opravdu jistý nedostatek filmu, možná by větší režisersko-autorský vklad nebo dokonce banální připravenost nezaškodila. ()
Sedláček ještě jako jeliman mezi Skyllou Zemanovy nabídky k formě přátelského dialogu a Charybdou Zemanovy potřeby monologu. Vlídné a poměrně povrchní představení lidštějšího ze dvou hrdinů-rivalů. (Ke srovnání zázemí politických hnízd nabízím dok. Hájek na zámku, Petr v podzámčí) ()
Galéria (2)
Zaujímavosti (1)
- Snímek primárně doprovází dvě skladby a sice písně „I Have a Dream“ od skupiny ABBA a „Sentimental Journey“ od Lese Browna a Bena Homera. (majky19)
Reklama