Obsahy(1)
Mladý, ale zároveň již zkušený filmař Robert Sedláček (autor dokumentární trilogie o novodobých českých dějinách Tenkrát či hraného debutu Pravidla lži), se ve filmu setkává s důchodcem a bývalým premiérem Milošem Zemanem, který se sobě vlastním ambivalentním postojem pojímá tento film jako svůj "nekrolog". V dokumentu hovoří o osobních a společensko-politických souvislostech svého života a vyznává se v něm ze svého obdivného vztahu k Vysočině, která je pro něj "kotvou v duši". Divák se dozvídá, o čem bývalý premiér přemýšlí a jak reflektuje nedávnou minulost a tak se vlastně může něco dozvědět i o sobě, protože Miloš Zeman je jedním z nejmocnějších mužů našich novodobých dějin a tedy také v určitém slova smyslu ztělesněním české společnosti. Robert Sedláček k filmu uvádí: "Miloš Zeman vytáhl svým charisma nahoru sebevědomí celé jedné (dnes spoluurčující) politické strany. Nemám ambici natočit "objevný film" typu kdo je M. Z.; nemám ambici dorážet na pana Zemana s výčtem dat typu "slíbili jste, nesplnili jste". Zajímá mě reflexe člověka, který prožil (odžil si) sinusoidu moci v éře, v níž jsem si já (a moje generace) definovala hodnoty na základě reálné životní zkušenosti v utvářejícím se politicko-kulturním prostředí. Já sám se řídím spíše pravidlem, že není důležitý úder rychlé odpovědi, nýbrž usazování slova hledajícího svou zodpovědnost. Snažím se odhlédnout od moci, jaká fakticky je a zajímají mě především její možnosti." (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (60)
Robertu Sedláčkovi se podařilo v jeho dokumentu docílit kouzla nechtěného: nejenže nesdělil takřka nic o lidství, skutečném obsahu Zemanovy osobnosti, ale ještě více přitom bezděčně sebecharakterizoval sebe sama: svou neprofesionalitu, ale také prázdnotu nejen vlastní, ale i převážné části české současné žurnalistiky vůbec. Anatomie střev a konečníku totiž nemůže být zaměňována za pohled do duše a srdce. Podobně sterilní pořady kdysi natáčíval normalizační režisér Jaroslav Hužera a mnoho dalších. Snaha zachytit "lidského" Zemana tak svedla dohromady dva lidi s vyprázdněným obsahem i smyslem života. Úzkostlivá Sedláčkova snaha nevypovědět nic proti nikomu tak, aby se pokud možno nikdo nenaštval, byla svým způsobem úspěšná. I když asi jeho původní autorská ambice šla původně dál než jen k žánru karikaturně vyznívající divácké ukolébavky. Tristní profesionalita tak splnila své poslání nabídkou diváckého neméně tristního zážitku. ()
Výsledkem schizoidní snahy natočit apolitický dokument o politikovi je především nulový potenciál jakkoli narušit Zemanem velkopansky spoluutvářený mediální obraz. Nelze ovšem popřít, že některé myšlenky zcela zcestné nejsou. ()
Co dodat? Snad jen že Sedláček se měl řídit mottem, které si vytkl na záď svého hodinového politicko-zeměpisného guláše se samolibým chrličem moudrostí místo brambor. Na "hrdiny" by se skutečně mělo hledět dalekohledem, ale Sedláčkův dokument navzdory určité zábavnosti (tu Zeman vždycky měl) připomíná snímek rozštelovaným mikroskopem, pod kterým věci ztrácejí řád i výpovědní hodnotu. Dokument tak není ani oslavou Vysočiny, ani Zemanovým nekrogolem, ani v nejmenším přínosným autorským pohledem (navzdory formální snaze odstup akcentovat kamerovými prostředky). Smysl nedává ani Zeman-politik, ani Zeman-člověk. Z pohledu režiséra nezvládnutý materiál. Škoda. ()
Tak trochu mám pocit, že Zeman si Sedláčka omotal kolem prstu tak úspěšně, že Sedláček uvěřil, že to všechno je jeho nápad. Místy zábavné především díky dnešnímu kontextu, což je trošku málo. ()
Že "Cestě k moci" tohoto >dokundamentalisty< jsem ještě byl schopen dát hvězdičku (aspoň za to >echtěně< humorné kouzlo nechtěného) mě samotného už s odstupem času trošku udivuje, tento nový >dramaturgicko-nekrotický< počin však zaslouží už doslova jen odpadové hodnocení za >sklou-zlo< nechutného... Něco tak upachtěného jsem v rámci žánru (snad jen krom jisté >skautské< pičoviny) totiž už dlouho neviděl. Miloš Z. (stále) cituje, Robert S. (občas) cituje, Miloš Z. (často) mluví sám se sebou, Robert S. (často) mluví sám pro sebe, spolu pak když mluví, Robert S. klade hloupé otázky a Miloš Z. mu ani zas tak nemusí okatě dávat najevo své pohrdání těmito při podávání jen o něco málo bystřejších vysvětlení... A byť oba jsou zjevně ten den na sebe naladěni neuvěřitelně pozitivně, celé to >interwiew< působí než jako láhev becherovky nebo aspoň silné kafe jako vlažný vyvařený čaj... :-/ . . . Občas se pánové spolu vyválejí v trávě, vody ze studánky popijí, zviřátko z loďky spasí, Vysočinou se z výšin pokochají... a to je asi tak vše. No - ještě tedy do vší té selanky pár z kontextu vytržených a nijak zvláště k ději důležitých citátů z páně Zemanovy >knihy sentencí< čili skoro jako (ne?)placená? reklama na "Jak jsem se mýlil v politice". . . . Do toho pak všeho dokola pobíhají dva kameramani, aby to vypadalo, že mají strašně moc co dělat, s mikrofonem padajícím do záběrů, jako by si jen tak byli natočit nějakou tu domácí plkošku. Nebo pikošku? . . . A tak - pokud Miloš Z. tvrdí, že "...dovezu si z lesa klestí, to je pro mě prostě štěstí...", Robert S. tak maximálně může si říci, že z Vysočiny dovezl si velké hovno a z toho hovna jářku hovno vzešlo. Veřejnoprávně Brněnsky. To už je poslední (?hm!) dobou v té >brnočétédvojka< snad nějaká norma... :-( - - - P.S. Tak ještě, že ten rejsek to přežil ve zdraví. Byla to ale fakt (jediná) dramatická a potažmo vůbec zajímavá (jímavá ;-) chvilka... Docela málo - na téměř hodinový >dokument< , že... :-/ - - - P.P.S. Nakonec tedy ještě jeden (příznačný) bonmot Miloše Z., sdělený autorovi filmu (copak Vy jste to nepochopil, Roberte? ;-) ve chvilce důvěrné v jeho skromném vysočinském 2+1 (hahaha) u podomácky pečeného chleba: "BLBEC škodí druhým a škodí sobě, INTELIGENT prospívá druhým a škodí sobě, BANDITA škodí druhým a prospívá sobě"... Že se Miloš Z. stal v politice banditou, ví snad už všichni dávno, Robert S. však stoprocentně oním výše citovaným inteligentem nebude. Jen nevím, zda tristní výsledek tohoto netvůrčího počinu byl dán totální přeposraností autora, nebo blbostí, jež - jak nám Miloš Z. na závěr svého bonmotu ráčil sdělit - "je geneticky dána"... :-X . . . ()
Portrét politika za zenitom kariéry je šancou odokryť masku, za ktorou sa skrýval v časoch verejne činných. Bohužiaľ, povznesenosť majstra citátov a bonmotov ostala nenaštrbená, z poodhalenia ostalo selankovité pricmrdávanie premúdrelosti (ktorá najviac vynikla v snahe tromfnúť citáty slávnych vlastnou verziou). Pobafkávajúci sivovlasý ujko rozjíma o krásach Vysočiny, usmievavo poučuje a súcitne zachraňuje hlodavca - a ja ako divák mu neverím ani mäkké f. Režisér uviedol, že témy určoval on, ale povýšenecký zručný rečník prevýšil túto výhodu spovedajúceho. Potreba neustále slovne triumfovať však usvedčila expolitika z nedostatku pokory, ktorú presadzoval pri oberaní malín, vychutnávaní pohľadov a pití vody zo studničky. Skôr urazené zakuklenie sa odstaveného straníka ako úprimnosť. Krajinárska idyla podoprená zaujímavosťami o jej histórii a život v odlúčení od mesta a ľudí je fajn, pokiaľ mala byť výsledkom len vlastivedná prechádzka „zemí krásnou, zemí mou“. Reflexia minulosti neprekročila zenit novinármi prepraných káuz, ale vďaka patrí aspoň pripomenutiu zopár prešľapov (obklopenie sa slabochmi, z ktorých nie je možné vyrobiť schopného nasledovníka, obhajoba pochybnej, neskôr odsúdenej osoby). Výsledok? Zeman má podľa mňa pravdu, že skutočnosť skôr ovplyvňujú jednotlivci ako masa. V tomto zmysle prešibaný vidiecky strýco vyhral nad snaživým režisérom z mesta a určil prevažujúci ráz filmu. S reklamou to bolo horšie. Dokument totiž predeľovali citáty zo Zemanovej knižky, naznačila sa pikantnosť a vulgárnosť v nej obsiahnutej, zdôraznila sa chvála čítania ako takého a to všetko akoby divákovi naznačovalo: "Ak si knihu ešte nečítal, urýchlene by si to mal napraviť.“. ()
Zmatené, nicneříkající, amatérské, prázdné, upachtěné, nudné... Být Milošem Zemanem, nechtěl bych nikdy zemřít, aby si mě televize tímto nepovedeným nekrologem nepřipomínaly. Dle mého skromného úsudku: 1. Režisér byl buď zoufale nepřipraven, nebo má dar klást špatné otázky. 2. Režisér měl možná vůli natočit neobvyklý nápaditý dokument, ale vyšlo mu z toho příšerně neumětelské dílko, které spíš cukalo koutky mých rtů (viz prostřihy na Zemana "živého" a na Zemana na obrazovce, či "náhodné" zabírání štábu - že v druhé půlce je od podobných experimentů upuštěno, svědčí o značné neforemnosti...) 3. Režisér do své apoteózy montoval naprosto (ale naprosto!) nicneříkající archivní záběry. Asi má rád vatu... a 4. Ty citace byly fascinující... Jako nekrolog bída. A jako naučněvzdělávací film? Na Vysoičnu si raději zajedu... ()
Sedláčkovi se podařilo proplout kolem Miloše Zemana a zachytit ho poeticky v rozmluvách nad politikou a životem. Toho Miloše Zemana, který následně v roce 2013 stal prezidentem ČR. ()
Sedláčku, podejte si se Zemanem ruce a táhněte voba do prdele.Odpad, hnus, zvratky.Ubohý člověk, lidská žumpa, nedůstojné prase, pokrytecký alkoholik a stupidní hulvát v homosexuálních představách dokonalosti netalentovaného ubožáka.Sračka. ()
Miloše Zemana jsem nevolil ani v jednom kole prezidentské volby, neboť mu nemohu zapomenout jeho výpady a útoky proti Vladimíru Špidlovi, jejž považuji za snad téměř jediného slušného a čestného politika a skutečného sociálního demokrata tělem i duší. Nicméně, u Zemana respektuji jeho vzdělanost, sečtělost a svérazný smysl pro humor. U Roberta Sedláčka se mi líbí žánrová rozmanitost jeho snímků a jakási vlastní linie, již razí a tím stojí jaksi osamoceně mimo skupinu současných českých režisérů. Zvláštní pojetí tohoto dokumentu to jen podtrhuje a mně toto pojetí náramně sedlo. Dle zdejšího hodnocení usuzuji, že se ale nesetkalo úplně s širokým pochopením. Každopádně uvidíme, co nás čeká dalších pět let s Milošem Zemanem na Hradě. ()
no, "převálcovat" se Sedláček nechal už Václavem Bělohradským... je mi sympatické, že je to vědomý tvůrčí akt. určitě by to mohl sestřihat nebo ladit víc konfrontačně. Nechtěl. Zemana i Bělohradského si váží. Přeci jen jsem ale čekala víc návratu k politické minulosti. Na druhou stranu - Zemana-hulváta známe, tohle je zas jeho jiná tvář. ()
Na dokumentu nejvíce oceňuji jeho epilog, který ústy Zemanova fámula už v roce vzniku předpověděl, kam se sprostý jezevec bude ubírat. Tímto film alespoň částečně zůstal aktuálním. ()
Hodně mě to zklamalo, nevím vlastně nakonec, co přesně jsem čekal, ale bylo to velmi mdlé, bez chuti a bez zápachu. ()
Nějak mi tento dokument přišel až moc amatérský, nehodný toho, aby to byla nějaká výpověď o významném politikovi, ať už si o něm myslí, kdo chce, co chce. Takže jen průměrné tři hvězdičky s tím, že jsem byl docela dost zklamán, protože potenciál na kvalitní dokument by v Miloši Zemanovi určitě byl. ()
Jezevec z Vysočiny si v dokumentu v podstatě motá, co chce, a nakonec vystaví celému projektu i zhodnocení: " No, jestli z toho nic nebude, aspoň jste zachránil toho rejska." Zlatá slova... ()
Mimořádně trapné především proto, že dialogy vede Zeman se Zemanem. Osoba pokládající dotazy je jen kompars, kterou stačí pokárat a zaleze jako 10-letý kluk. Zeman nemá oponenta, a tak přemoudřele exhibuje a je až komické vidět, jak ho to strašně moc baví. ()
Téma rozhodně mělo určitý potenciál, což bylo i v samotném filmu vidět na osobě Zemanově, bohužel zpracování je hrozně odfláknuté. Skoro mi připadalo, že se tvůrce, pan Sedláček, ani nijak nepřipravoval, o čemž svědčí třeba neustálé citace ze Zemanova literárního díla - jako by snad nebyly jiné zdroje, ze kterých by se dalo něco vytáhnout - třeba noviny, časopisy, internetová periodika... Naprostou nepozornost také věnoval archivním záběrům - praktický příklad za všechny: záběry na jednání PSP ČR z "horkého" období konce roku 1997 - v tu chvíli si říkám: "Že by nějaké věnování se tehdejší vládní krizi?" Ani náhodou, výtažky z archivů nemají své místo - možná tak akorát jedině ten první z listopadu 1989 coby představení objektu, ale jinak nic. Nikoho tedy nepřekvapí, že dokument si vlastně Zeman dirigoval sám a Sedláček, představující se coby navigátor, je tu úplně zbytečný. V konečném účtování tedy dvě hvězdy za osobu Miloše Zemana samotného, u kterého je vidět, že ať působil na politiku, jak působil, rozhodně není z lidského hlediska špatný, při pohledu na výjev jeho jako v poklidu dožívajícího důchodce mě třeba napadlo, jestli by podobně sympaticky v nepolitickém duchu působil i jeho věčný soupeř Václav Klaus... Chtěl jsem dát původně tři hvězdy, ale s ohledem na mé oblíbené čínské přísloví (cituji v mém profilu) musím známku zpřísnit a popřeji panu Zemanovi hodně zdraví a ať se dožije vysokého věku, krom výše zmíněných důvodů i proto, že čím déle tu bude, tím déle jsme od tohoto nezdařilého naložení s ambiciózní problematikou ochráněni. ()
Když máme zhodnotit pouze dokument, tak si myslím, že byl celkem povedený. Ono samotný Miloš Zeman je dost "vtipný" člověk sám o sobě. Dobře se tu prolínaly ukázky z jeho knihy s krásnou vysočinou a se Zemanovými bonmoty. ()
Sedláček ještě jako jeliman mezi Skyllou Zemanovy nabídky k formě přátelského dialogu a Charybdou Zemanovy potřeby monologu. Vlídné a poměrně povrchní představení lidštějšího ze dvou hrdinů-rivalů. (Ke srovnání zázemí politických hnízd nabízím dok. Hájek na zámku, Petr v podzámčí) ()
Myslím, že pan Zeman si to evidentně užil a bohužel tvůrce dokumentu zcela převálcoval... a nyní "když se starý jezevec opět navrátil na Vysočinu" (M.Z. po prohraných volbách 2010), je vidět, že nekrolog v roce 2007 byl poněud předčasný.... ()