Generation Kill

Docela mě překvapuje jak je Generation Kill neamerický. Čekal jsem docela dost. Na první pohled zaujme zasazení a výborná technická stránka. O to víc mě mrzelo, jak je tento seriál vlastně o ničem. Moc se tam nebojuje, příběh to nemá, strašně moc se tam kecá a často i hodně sprostě a jako celek se to nehorázně, ale NEHORÁZNĚ táhne. Skupina vojáků jezdí ve svým džípu po Iráku a kecá, a kecá, a kecá o naprostejch hovadinách. Občas je to i docela sranda s trošku morbidním humorem, ale často mě to spíše uspávalo. 2/5 (22.11.2011)

Povedený miniseriál z přostředí "Operace Svoboda pro Irák". Místy až dokumentární zpracování nešetří nikoho - samotné řadové marináky, důstojníky, generály, smysl celé operace i místní obyvatele. Chvílemi neuvěřitelný bordel, skvělé hlášky a trefné poznámky (americká vláda utratila jeden milion dolarů za výcvik každého z nás kvůli tomuhle?). Prostě dobrý seriál... (27.08.2012)

Seriál se rozjíždí pomalu a skoro celý poslední díl je natahovaný. Všechno mezitím je ale pravé válečné peklo. Ne v tom smyslu, že kolem hrdinů sviští v jednom kuse kulky, spíš naopak. Akce jsou nárazové a naše vojenská parta se jenom málokdy ocitne v první řadě. Čas si krátí tím, že se trumfují v hláškování a sem tam někoho sejmou. Sami jsou ale často beze spánku a o hladu a zčásti vidí, že civilové a děti se jim do mušky dostanou ne vždy náhodou. Zkrátka se snaží přežít v tom válečném bordelu. Jsou to hovada, ale po společně stráveném čase se je naučíte trochu chápat. Kupodivu se ale ani na chvíli neocitnete na jejich straně. "Díky, vojáku. Díky, že mě necháte projít po mé silnici v mé vlastní zemi." (01.11.2009)

Nejtěžší filmovou disciplínou je zřejmě zachycení samotné podstaty války jako procesu, který  je vlastně dokonalým popisem pekla.  Někdy se zadaří (Horalka,Bitva o Alžír), někdy se nezadaří (Jak jsem vyhrál válku,Sahara), někdy se prostě i přes snahu nelze ani přiblížit ke kvalitě knižní předlohy (Jatka č.5, Hlava 22) , no a většinou na základě očekávání studií , že by bylo vhodný nějaký ten dolárek výdělku z toho vyrazit, to sklouzne do sračkoidního žůžadobrodrůža s nějakým tím metálem pro ohrudí těch statečných bez bázně ni hany - i to však může býti dobrá zábava (Děla z Navarone, Kam orli nelétají) pokud to nezklouzne do praporů ve větrů vlajících a ručičkou na srdíčku položenou (Zachraňte vojína Ryana, Bratrstvo neohrožených). - Zde byť to mělo rozhodně blíže k Alžíru než k idiocii o matlákovi Ryanovi se nemůžu zbavit dojmu, že by tomu více slušela forma knižní než TV seriálová. (22.07.2023)

Jeden chlapík kdesi poznamenal, že armáda je organizace složená ze spodiny společnosti, kterou vede velmi specifická část společenské elity. Což tak nějak dává smysl. Co se týče seriálu, nemá to žádnou hlavní linii, ani nějaké moc velké mapování něčích osudů - vojáci se nudí, střílí, přesunují, občas někoho zabijí vědomě, občas omylem - někdy se snaží pomáhat, jindy nesmyslně ubližují. Prostě válka tak, jak asi může vypadat. Pozn: tento komentář napsal člověk, který nikdy do AČR díky studiu nenastoupil, a upřímně - ani se nikdy nastoupit nechystal. V mém odvodovém dotazníku lze dodnes dohledat jízlivou žádost o přidělení k ponorkovému námořnictvu. (03.10.2010)