Verejný nepriateľ č. 1

Nádhera, nejednou jsem plesal nad tím, že se konečně vrátila zpět, stará poctivá francouzská škola. Například při scéně útěku Mesrina z kanadského vězení jsem si okousal nehet na prostředníčku i s nášupem, tedy nehtem na malíčku. Nebo po skončení telefonického rozhovoru mezi Jacquesem a Jeanne se rozpůlí obraz a kamera ponechá dlouhý záběr za naprostého ticha do tváří Vincenta Cassela a Cécile De France a přesně tyhle "detaily" dělají ze zapomenutelného filmu, film nezapomenutelný a z obyčejných herců, herce neobyčejné. Když už jsem u těch herců, to je paráda, když se umí hrát, to je žrádlo sledovat Cassela, co? Nechat na sebe působit jeho charisma a současně se nechat ovládat strachem, který on dokáže vyvolat pouhým pohledem či jedním jediným slovem. Zkrátka zase jedna pořádně tvrdá, ale vyníkající dávka filmového umění. Tady to došlo tak daleko, že sám před sebou si musím dokola zdůvodňovat proč jsem ZATÍM nedal pátou hvězdu. Musím se přiznat, že jsem se, se sebou pěkně pohádal, protože film mám v palici, trailoš sjíždím donekonečna a přitom sem plácnu 4* jen proto, že mě děj přijde přilíš zkrátkovitej. Hold někdy jsou chvíle, kdy se citím jako ženská říkám NE, ale myslím ANO. Nikdy jsem si nepotrpěl na oslavu silvestra a vítání novýho roku, nebyl důvod. Zdraží sociálku, zdravotní, kabelovku, plyn, elektřinu, další holky mě opustěj, další vlasy mě opustěj, další úspory mě opustěj a přibudou mě snad jen další kila, ale konečně ten důvod mám !! V roce 2009 mě čeká finále o Jacquesovi Mesrinovi a to je přece pořádnej důvod se zlejt jako dobytek a uvítat tak nový rok strhujícím výkonem na záchodě. 6.1. 2008 - Po shlednutí druhého dílu přidávám poslední, pátou hvězdičku. (16.12.2008)

Od novodobého francouzského filmu tak nějak podvědomě čekám buď dementní scénář + velký rozpočet nebo experimentální, alternativní, nepochopitelný scénář natočený tak stroze, že je skoro k nekoukání. Veřejný nepřítel je ale ukázkou skvělé filmařiny po všech stránkách. Příběh stojí a padá s hlavním hrdinou, který patří k těm zloduchům, které si zamilujete (Mesrina pravděpodobně v momentě, kdy se s neuvěřitelnou drzostí vydává za policejního inspektora). Scénář ukazuje jeho temné stránky (pomsta manželovi Mesrinovy oblíbené prostitutky), ale nenechá vás na pochybách, že ta brutalita a vztek nevznikly samy o sobě (výslech v Alžírsku, samotka ve věznici, urážka manželky). A chvílemi je Mesrin tak milý a šarmantní, že byste mu skoro odpustili. A jako nefanynka Depardieua musím dodat, že střízlík Cassel tuhle "ikonu" francouzského filmu přehrává v každé scéně. (10.12.2008)

Podle mého v sobě Veřejný nepřítel č. 1 zručně míchá to nejlepší z tradice francouzských kriminálek a zároveň přidává něco ze Scorseseho mafiánských filmů. Výsledkem je film natočený tak svižným způsobem, že celé bez mála 2 hodiny uteče jako efektní videoklip. Režisér Richet zvládnul provedení na jedničku. Vicnent Cassel je také úžasný. Vytvořil postavu, ze které vyzařuje negativní energie a se kterou bych se rozhodně nechtěl setkat. Zároveň však nepřehrává a ponechává svému hrdinovi i trochu té lidskosti. Scénář je také bravurní, nenechává diváka dlouho čekat na jednom místě a tlačí Mesrina neustále dopředu. Pro mě je to jasná pětihvězdičková záležitost. (14.09.2009)

Skvělá kriminálka, kterou umějí pouze Francouzi. Hodilo by se přímo rčení co mohou Frantíci vzkázat Amíkům. "Tam kam ty jdeš, z tama já už odcházím". Upřímně mi Vincent Cassel není nikterak sympatický herec, tady navíc hraje vyloženě antihrdinu a já se moc opravdu na háček nechytal. Ale stačila scéna v Alžírsku a já hnedka věděl že tady se mi bude líbit. Myslím že postavu Jacquese Mesrina ztvárnil na jedničku s hvězdičkou, přímo před očima nám ukazuje přerod z celkem sympatického kriminálníčka v hotovou zrůdu, ale to spíše až v pokračování. (16.06.2009)

Jacques Mesrine. Osoba neuznávající zákony, sebevědomý gangster závislý na popularitě, bezcitný násilník. Hrdina? První část sleduje Mesrina po návratu z Alžírska, jeho přičichnutí k bandě zlodějíčků kolem bosse Guida a přerod ve velkou rybu nejen pařížského podsvětí. Byl to skutečně francouzský veřejný nepřítel č. 1, na film o něm ale Francie může být pyšná. Ukázat celý Mesrinův charakter, přiblížit jeho motivace, nebyl lehký úkol, tvůrci ale hrají na jistotu a jeho příběh proměňují ve velkolepé, vrcholně profesionální, stylové krimi, které však ve své epičnosti rozhodně nezastiňuje ústřední postavu. L'instinct de mort v jednu chvíli překvapí neskrývanou brutalitou (likvidace arabského pasáka v první části, novináře v části druhé), vzápětí z Mesrina udělá bezmála vtipem sršícího sympaťáka, neschopného ublížit mouše. Veřejný nepřítel je takřka dokonale vybroušený, přitom ne chladný. Nabízí spoustu silných scén a momentů (konflikt s manželkou, s rodiči, kanadské vězení…), pravým esem v rukávu je ovšem vynikající Vincent Cassel, který dostal životní roli… Veřejný nepřítel č. 1 je přiznaná předehra, bez Epilogu tak dobře nepůsobí – přesto se jedná o nevšední filmový zážitek. 80% (FFF 2008) (21.11.2008)