Signum laudis

"Ve válce není nic pravda..." Kaprál Hoferik v podání excelentního Vlado Müllera pocítí pravdivost těchto slov doslova na vlastní kůži. Nejsem si teda úplně jistý, zda tenhle poměrně drsný protiválečný snímek, to s oním poukazem na absurditu války přeci jen poněkud nepřehání. Že by ve vedení armády měly vždy navrch cynici, jakého v tomto snímku bravurně ztvárnil Josef Bláha (".....čest, jo tu bych měl taky, ale nějak stárne se mnou potvora"), se mi moc nezdá. O mnohem věrohodněji na mě působila postava velitele pluku Cíglera (v podání Ladislava Fraje). Pokud jde o postavu Hoferika, je pravda, že na ní autoři snímku mistrně ukazují, kam až může dospět fanatické dodržování příkazů. Přesto mi tato postava nebyla vysloveně nesympatická. Spíše mi jí bylo dost líto. Zejména v okamžiku, kdy ho jeho přesvědčení, "jednou jsem kaprál....teď je to všechno na mě", donutí vlastnoručně umlátit jeho milované koně. (28.12.2017)

Velice zajímavá výprava do Rakousko-uherských linií, která v člověku velmi pravděpodobně něco zanechá. Především se mi zamlouvala kupa velmi moudrých a totálně jednoduchých myšlenek se silným protiválečným nádechem. Vlado Müllera jsem viděl úplně poprvé a nezbývá mi než souhlasit s většinou. Byl skvělý. Žánrové začlenění snímku mezi materiál psychologický není náhodné. Ve snímku se pohybuje opravdu celá škála vojáků nejrůznějších charakterových rysů i těch zcela bezcharakterních a režie i scénář jsou zcela vymazlené. Výtku bych měl snad jen k tomu, že se snímek místy opravdu nepříjemně táhne a vehementně se snaží diváka uspat. Hodně pěkné tři kousky. (27.09.2015)

Popravdě řečeno nechápu, že mi takový film tak dlouho unikal. Každopádně pochybení je napraveno a já si užil velmi kvalitní filmový zážitek. Na pozadí válka, která funguje jako mlýnek na maso a nikdo neví, koho semele jako dalšího (technické zpracování bylo přesně tak chaotické, jak ho mám u snímků z první světové války rád), trochu nevyvážená hudba (místy jsem v ní cítil 80. léta, což není u tak dobového filmu zrovna trefa do černého; no ale i mistr tesař se sem tam utne) a pak střety charakterů a národností (bohužel nezvýrazněné užitím více jazyků), obyčejných vojáků, nižších důstojníků a dokonce generálů. Film na svých bedrech suverénně táhne Vlado Müller, jehož Adalberta si nakonec divák oblíbí a plně mu fandí až do konce, ale i postavy podle hodnosti nejvyšší jsou velmi zajímavé, nejvíc mě z nich zaujaly asi König a Kostolány. Atmosféru zmaru a deprese pak ještě podpoří maximální hořkost v závěru a ironický úšklebek nad pochodem generálů. Silné 4*, rozhodně doporučuju. (02.10.2013)

Jeden z nejlepších protiválečných filmů, které kdy v bývalém Československu vznikly. Upřímně, po dramatické stránce to v jednotlivých částech značně kolísá a chvílemi to působí i nechtěně vtipně, ale svoji základní myšlenku si to drží od začátku do konce, proto se malá žánrová nevyváženost dá tvůrcům odpustit. Nicméně tento film stojí na hereckých výkonech, zejména Vlado Müller v roli fanatického kaprála, pro kterého jsou vyznamenání cennější než jeho život, exceluje, ale i další zúčastnění tu podávají skvělé výkony, zejména Josef Bláha, který v tomto filmu podal jeden ze svých nejlepších výkonů. Moje hodnocení 75%. (08.07.2017)

Kdykoliv se scénárista Jiří Křížan pustil do válečné tématiky dopadlo to velmi dobře. Signum Laudis je snad kromě Švejků jediný film v kulisách první světové války co si vybavím. Díky kvalitní produkci a hlavně režii Martina Hollého se scénář dočkal velice důstojného zpracování, díky němuž válečné prostředí působí opravdově a neošizeně. Film je také přehlídkou velmi dobrých hereckých výkonů představitelů výtečně napsaných postav. Samozřejmě nejvíce pozornosti strhnul Vlado Müller coby naivně úslužný kaprál Hoferik, ale ve vedlejších rolích vynikají i Josef Bláha nebo Ilja Prachař. Depresivní atmosféru zdatně dotváří i hudební motivy Zdeňka Lišky, pro mě největší osobnosti české filmové hudby. V rámci tuzemské tvorby odivuhodný počin. (12.03.2013)