Svetová invázia

Dost rozporuplný film. Tak prvních 30 minut jsem si v duchu říkal, že to bude pěknej průser. Nejvíce klišé a patosu se odehraje na začátku, tedy alespoň toho nesnesitelného patosu, v průběhu bitvy se objevuje také, ale rozhodně se lépe poslouchá a snáší. Trochu jsem nevěřil, že jedna jednotka může obsadit celou stopáž filmu a její bojování může nějak přehnaně bavit. Bavilo, ale nejde nevidět ten jednoduchý scénář - dostaň se z bodu A do bodu B, přitom zabíjej ufouny a ochraňuj nebohé civilisty. Chyběl mi příběh, příběh o nebezpečných ufounech, kteří nás jedou vyhladit a přitom nás pitvají, vkládají do nás alieny a masakrují na sračky, chyběl mi i prvek hororu, který k invazním hororům prostě nutně patří. Tento film vsadil čistě na akci a mimozemšťany vylíčil jako vojáky, nemám nic proti, akci a boje dokázal tento film udělat důvěryhodně, proto mu náleží vysoké hodnocení. 80% (03.04.2011)

Ty bláho, film, v němž nepřátelští mimozemšťani nekompromisně kolonizují planetu Zemi, fandí těm, kteří se snaží bránit (americké armádě). Kdo by to byl čekal. Chápu, že se Světová invaze nemusí líbit všem, geniální film to není ani zdaleka, ale aby se v recenzích opakovaně objevovalo, že film dopadl jako téměř nekoukatelný epic fail... To jako vážně?? Nekoukatelný epic fail je to možná tak pro ty, kterým jejich ideologie přikazuje před filmy oslavujícími snažení americké armády preferovat spíše takové, v nichž by se relativizovalo zlo spáchané islámskými teroristy. Světová invaze je výborně natočený, ale poměrně velmi hloupě napsaný akční film. Což je koneckonců nejlepší možný výsledek, pokud jste se smířili s tím, že nová inteligentní sci-fi klasika nás nečeká. Nesnesitelně "americká" je Světová invaze všehovšudy asi ve třech scénách, což nespočet cool momentů v pohodě vykoupí. Jako oddechovka do kina? Ideální! 8/10 PS: Všichni (včetně Sony) tu hází množství přirovnání k jiným snímkům, takže tedy: Independence Day: SI je mnohem realističtější, špinavější a naštěstí i bez humoru a o něco méně patetická. Cloverfield: Ač Světová invaze není točena ruční kamerou, v akčních sekvencích dává pocit, že se kameraman na místě akce opravdu nachází. Monstra jsou vidět také jakoby "mimochodem". Black Hawk Down: S postavami vojáků jsem se v obou filmech sžil na podobné úrovni - velmi malé. Akce realistická jako podle kopíráku, ve Světové invazi mě ale na rozdíl od "jestřába" nepřestala ke konci nudit - přiznávám - díky zajímavějším protivníkům. 2012: Světová invaze je asi tisíckrát více strhující než poslední Emmerichův katastrofický pokus. Skyline: Nízkorozpočťák bratří Strausů je horší úplně ve všem (v mnoha věcech (režie!) zcela zásadně) kromě designu monster. District 9: Blomkampův debut je o několik levelů chytřejší, ale řemeslná stránka působí srovnatelně. Navíc SI je mírně hloupoučká už od začátku, District se do hlouposti zvrhne v druhé polovině, což činí snímek nekonzistentním. Starship Troopers: Ve Světové invazi je pro představu asi tak 5% propagandy "teoreticky vážně míněné" Hvězdné pěchoty. (10.03.2011)

„Sempre Fi!“ vesmírná verbeži s kolonizačními sklony aneb s puškou v ruce, s ohněm v srdci, uhání vpřed Mariňák.. Je otázkou, co člověk očekává od žánru invazní sci-fi. Jestli Rolandovy úchylné hrátky s laserovým paprskem odstraňujícím z mapy Washingtonu Bílý dům a jeho chrabrým vedoucím nekompromisně kropícím ze stíhačky roztahovačné zelené mužíky v létajících strojích nad rozvinutou standartou Spojených států nemimozemských a nebo něco více realistického, na omezeném prostoru a zasypané hromadou krvavé sutě. Byť s koňskou dávkou válečného patosu, všudypřítomného "join us" poselství US Army, kameramanem, co se bojí o místo, až se třese a scénářem, u něhož lze místy připsat autorství nadprůměrně inteligentní amébě z Jupiteru. A vůbec, tu patetičnost bych zase tolik nevyčítal, protože kdyby tato situace čistě hypoteticky nastala, tak bychom těm blonďatým, pihovatým klukům s výcvikem nakonec byli vděční, neboť námi hozený notebook a hrozba ubodáním propisovací tužkou za zpěvu písně: „Jednou budem dál“ by asi mimozemskou okupaci nezastavilo. Takže raději volím druhou možnost, už jen díky představě rande s Domina Latina M.Rodriguez, na které bych se dostavil v neprůstřelné vestě a azbestových trenýrkách a taky kvůli panu štábnímu Eckhartovi, který by mě donutil přestat nosit boty se zapínáním na suchý zip a láskyplně by se mnou modeloval plastelínové figurky z C4. Mimochodem, ono slavné: „Nachystejte mi uzenáče, na snídani jsem zpátky!“ z úst Eso Rimmera vlastně dostalo v kontextu s děním v tomto snímku zcela jiný rozměr. Teď už vím, že to paradoxně znamená absolutní klid pro kuchaře, neboť když je třeba zachránit vlast, potažmo matičku Zemi, není čas se cpát.. (28.03.2011)

Mezi slepými jednooký králem. Přiměřeně zábavný mix ID4, District 9 a The Black Hawk Down. Jonathan Liesbesman není novodobým Cameronem (za něj bude ostatně dle optimistických prognóz v následujících letech prohlášen Neill Blomkamp), naštěstí však nenalézá přehnaně okázalou odvahu se svým vzorům rovnat a opakuje se jeho recept z druhého Texaského masakru – nahodilost obsahu a nedostatek invence vyvažuje dostačující řemeslnou zručností, napodobováním a permanentním udržováním zběsilého tempa. Světová invaze tak naplňuje žánrovou formulku military sci-fi jen částečně. Koncept „uprostřed bitevní vřavy bez možnosti na vydechnutí“ v zásadě funguje a film má od začátku až do konce potřebný drajv, cílené plochosti obsahu však ubližuje nevyžádaná plochost postav, které nejsou dostatečně zajímavé individuálně (jak dokládá mdlý úvod) ani jako tým. Tým, jak dokládají klasiky žánru a praktické ukázky nezapomenutelných týmů Predátor či Vetřelci (když ne dle jména, dle vizáže, hlášky či oblíbené zbraně si je pamatujeme do jednoho), je však alfou i omegou zábavy. Patosu dodává tu správnou barvu odhodlaného hlasu a drhnoucí dialogy vyvažuje pouze Aaron Eckhart, ostatní jsou bezejmennou masou, odpadávající kus za kusem v přijatelných žánrových intencích, vzhledem k jejich anonymitě však nemá film šanci doopravdy gradovat a pouze se svižně posouvá dál. Hlavní technický nedostatek jménem střih navíc zapříčiňuje celkovou nepřehlednost situace, kdy sice víme co hrdinové dělají a kam se přesouvají, složitější je však určit, kdo má právě navrch a kdo z vojáků již „vypadl z kola ven“. O něco menším prohřeškem je občasná nepřehlednost akce (a teď nemám na mysli tu záměrnou coby navození chaotičnosti situace), způsobena většinou režijní nejistotou, kde se opět projevuje Liebesmanova dobrotivá snaha poctivě odkoukat, ve skládání záběrů za sebe a celkovém postupu se však od Greengrasse, Ridleyho Scotta a dalších přeci jen vzdaluje. Zajímavě nešťastná je snaha zahalit emzáky rouškou tajemství i v momentech, kdy je již vojáci nesledují ze zrnitých televizních obrazovek, nýbrž jsou s nimi v přímé konfrontaci. V momentě, kdy by divák měl mít alespoň tušení, kam a proti komu vojáci opětují palbu, kamera neustále zmateně uhýbá pohledem a snaží se emzáky skrýt před našimi zraky, čímž se výrazně narušuje kontinuita i dynamika akce. Přesto přese všechno převládá spokojenost, neboť podobné kousky z posledních let v áčkové produkci se dají spočítat na prstech jedné ruky, a byť Liebesman a spol. žánr zřejmě neoživí, dali v přijatelném dvouhodinovém balení vzpomenout na jeho cenné přednosti. 7/10 (05.04.2011)

Opakování je matka moudrosti, takže kdyby někdo zapomněl, že Team America je světovej policajt, je třeba mu to každých pár let připomenout. Dalo by se říct, že kdyby se tenhle pokus o záchranu světa konal třeba v Bangladéši, nebo v Surinamu a kdyby to bylo oproštěno od tolika dementních keců, pak by to třeba mohlo atakovat i čtvrtou hvězdu (nezaměňovat se stejnojmenným seriálem české provenience). No, dobrá, trochu slevím, co třeba další záchranu světa přesunout jen někam těsně vedle, třeba do Kanady, nebo Mexika? Kuba? Aljaška? Taky nic?... No tak ne. Takže divák natěšeně (nebo vyděšeně) sleduje akci, akci, akci a pak pro změnu akci, občas rozředěnou již zmíněnými kecy, tolik připomínající projevy politických (j)elit ve chvílích, kdy je třeba stádu voličských ovcí sdělit, že bude líp (což se nikdy "z objektivních důvodů" nepovede splnit). A tak si Američané opět po letech prožijí svůj Den nezávislosti, kombinovaný s Válkou světů, přičemž už jen málokoho zaskočí, že i tenhle patetický americký blockbuster natočil režisér s německy znějícím příjmením (následujíc Emmericha a Spielberga). Pokud někdo od podobných filmů pokaždé čeká nějakou inovaci, může si z mého hodnocení odečíst hvězdičku. Pokud je někdo americký vlastenec každým coulem, co spí na polštáři z hvězd a pruhů a přikrývá se peřinou se strýčkem Samem, nebo aspoň s logy Coca-Coly či McDonalda, může si přičíst klidně i dvě hvězdy. Já se chtěl jen kouknout kvůli odreagování na nějakou sci-fi - takže za tři. (20.02.2015)