Vec

Film téměř kopíruje Carpenterův remake a to je zklamání. Pravda, přijít s něčím originálním asi není snadné, pokud má film předcházet příběhu z roku 1982. Kultovní Věc zřejmě překonat nelze, co je tedy alespoň dobré? Kamera, většina trikových efektů (byť mechanické v původním filmu jsou věrohodnější), perfektní modely Věci, působivá pitva, napětí v závěru a hudba ( která kombinuje původní od Morriconeho a Carpentera a občas přimísí J.Goldsmitha a jeho Vetřelce). Vnitřek kosmické lodi i bloudění jejími prostory byl inspirován Vetřelcem dosti. Příjemné na dívání, kdo nezná zmiňovanou klasiku, užije si film mnohem více. (29.12.2011)

Nepovažuju se za nijak zvlášť chytrého, ale u podstatné části filmů se mi bohužel daří až bolestně přesně odhadnout, jak bude vypadat, co od něj můžu čekat, jak dopadne a jaký bude můj výsledný dojem. Filmový průmysl se totiž snaží splnit zadání k výrobě komerčně úspěšného filmu a zároveň tak oslovit cílové publikum. Bylo jaksi jasné, že děj prequellu legendární Carpenterovy Věci se nemůže odehrávat mezi desítkou Norů na odlehlé antarktické základě, protože rozhodující tržby pořád ještě dělá americký trh a americký divák je opravdu sebestředný, takže pokusy zasadit nějaký trhák mezi evropské, asijské nebo jihoamerické hrdiny až na výjimky nedopadá dobře. Bylo nutné taky zohlednit ženské publikum a posun v konání ženských hrdinek, které se od 80. let zatraceně emancipovaly a táhnou leckterý akční film. Stejně tak bylo nutné zohlednit významnou americkou národnostní menšinu, a tak nám z toho vyšla sestava hlavních postav. Filmový děj se od 80. let taky výrazně zrychlil a publikum hodně omládlo, takže tomu se taky muselo vyjít vstříc. Mimochodem na úkor kvality filmu, protože Matthijs van Heijningen sice zjevně Carpentera obdivuje a snaží se jít v jeho stopách, nicméně evidentně nechápe, v čem spočívala kvalita původního filmu. V něm hrála dominantní roli paranoidní atmosféra kolektivní nedůvěry, hysterie, plíživého strachu z nejistoty, komu se dá ještě věřit. Jestli něco v Heijningenově snímku schází, je to právě atmosféra. Carpenter pracoval s dlouhými záběry a klíčovými scénami u něj nebyly ty, kdy se Věc klube z lidských těl, ale ty, kde se konfrontovali polárníci mezi sebou. Jestliže dokázali hororoví fanoušci dlouze diskutovat o tom, jak se dostal na polární základnu plamenomet, v Heijningenově filmu těch logických děr a zjevných nesmyslů nacházím nesrovnatelně víc. Nejde o žádný průšvih, dokonce v rámci žánru jde možná o poctivý průměr daný především atraktivitou předlohy, ale kvalitě původního Carpenterova filmu se jeho následovník nepřiblížil ani vzdáleně. Předpokládal jsem, že to tak dopadne, a premiéře v kině jsem se vyhnul, nebyl jsem tedy ani zklamaný. Celkový dojem: 40 %. (11.02.2012)

Carpenterova "Věc" je do značné míry moje srdcovka; těžko někdy zapomenu na chvíle, kdy jsem si v pubertě napětím ohlodávala nehty a má pleť získávala indigo odstín, protože jsem zapomínala dýchat. Nic podobného jsem od mladšího filmového bratříčka nečekala a bála jsem se jedině toho, že to bude peachovina tak třeskutá, až to zničí můj dojem i z původní "The Thing". Obavy se naštěstí nepotvrdily, také díky nízkému indexu očekávání. Atmosféra sice postrádala mrazivost, ale nenudila jsem se, velkoryse jsem opomíjela občasnou stupiditu scénáře a kdyby casting disponoval alespoň jednou sympatickou postavou, které bych mohla držet přinejmenším jeden palec, dost možná bych popřemýšlela o vyšším hodnocení. Takhle si hnusáci na ledě ode mě odnesou vcelku uznalých, nenadšených, nezklamaných 65%. (21.05.2012)

Nevidím jediný dôvod, aby som tomuto remaku uberal body. Ja som sa bavil, nie je to síce najlepší remake, ale určite jeden z tých lepších. Nakrútené je to zručne, hlavná hrdinka mi bola tiež celkom sympatická, príšerky ušli - akurát atmosférou sa to klasicke ani zďaleka nevyrovná, čo ma však vôbec neprekvapuje. Nebránil by som sa dlhšej stopáži. (24.11.2011)

Nejsem velký znalec předchozích Věcí, takže jsem se na to díval jako na samostatný film. Místy je zvládnutý lépe (hlavně na začátku), místy hůře (hlavně na konci). Nelogičnosti nemá smysl rozebírat, od takového filmu asi nikdo nic duchaplného nečekal, ale je fakt, že u pitvy mimozemšťana bez jakýchkoli sanitárních opatření (ani roušky, proboha) jsem kroutil hlavou i já. Taky chápu, že v tom tuctu zaměnitelných fousatých Norů musela být aspoň jedna půvabná žena, ale M.E. Winsteadové jsem špičkovou paleontoložku fakt nevěřil. Nejvíc mě tak potěšilo, že jsem autorem jednoho titulku (chlubník) (22.11.2011)