Réžia:
Adam ElliotScenár:
Adam ElliotHudba:
Dale CorneliusHrajú:
Toni Collette, Philip Seymour Hoffman, Eric Bana, Barry Humphries, Bethany Whitmore, Christopher Massey, Julie Forsyth, Alf Klimek, Melanie CoombsObsahy(1)
Dvě rozdílné povahy, dva rozdílné osudy a půlka světa spojuje tento animovaný příběh, který vypráví o přátelství dvou zcela odlišných lidí, kteří se znají jen prostřednictvím svých dopisů. Mary Daisy Dinkle, baculaté osmileté holčičky žijící na předměstí australského Melbourne a Maxe Horowitze, velmi obézního čtyřiačtyřicetiletého Žida žijícího v pulsujícím New Yorku, trpícího Aspergerovým syndromem. Film sleduje Maryino dospívání a Maxův přechod ze středního k pozdnímu věku a objevuje mezi nimi silné pouto, které překoná o hodně víc než obvyklé kamarádské vzestupy a pády. Mary a Max nás vedou cestou neobyčejného přátelství, které musí čelit autismu, taxidermii, psychiatrii, alkoholismu, obezitě, kleptománii, sexuálním rozdílům, důvěře, kopulujícím psům, náboženským rozdílům, agorafobii a mnoha dalším životním překvapením. Celovečerní animovaný film MARY A MAX byl poprvé uveden na filmovém festivalu Sundance v roce 2009. Tento film autora a režiséra Adama Elliota produkovala Melanie Coombs a postavičky namluvili Toni Collette (Mary), Philip Seymour Hoffman (Max), Barry Humphries (Vypravěč) a Eric Bana (Damien). (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (936)
Velmi povedený animovaný film, který mě sice nedokázal zaujmout po celou dobu, ale myslím, že je to práce, před kterou je třeba smeknout. Netradiční děj a film těží hlavně právě z toho, že je úplně jiný než všechny kousky Pixaru a podobných společností. Tento animák je určen spíše pro vyšší věkové kategorie než pro kids. Humor je bezvadný, některé scénky stojí opravdu za to. Příběh mě sice až tak nezaujal, ale to všechno okolo bylo moc dobré. 75% ()
Přátelství je pojem, který když se dokáže vyprávět, je neskutečně působivý, obyčejný, ale působivý. Obyčejný proto, protože každý z nás je ve své podstatě obyčejný. Přesto právě se jedná o jednotlivá přátelství, která nás odprostí od obyčejnosti a udělají z toho všeho něco naprosto nepopsatelného, krásného a života směřujícího. Mary a Max Vám to nádherně předvedou. ()
První animák, kde je scéna ukousání nohou piraňama. Věděla jsem, že se mi to bude líbit, už u vynášení koše za zvuků Prokofievova "Dance of the knights". Vizuální stránka byla tentokrát přesně podle mýho gusta, všechna ta krásná špína a nechutnost a šeď, to musí člověk ocenit. Sice se film babrá v dost depresivních tématech, jako smrt, duševní poruchy, chlast, šikana, odtržení od společnosti, elektrošoky, ale podává to s černým humorem a zbytečně se v tom neutápí. Plus trefná a vtipná hudba a celkový vyznění, který navzdory depkoidnosti dopadlo vlastně pozitivně. Není to animák pro každýho, rozhodně nečekat žádnou hořkou komedii, je to mnohem větší depka, ale zároveň moc hezkej film o přátelství dvou unikátních osamělejch jedinců. ()
Loser jako že si to někdo v životě vážně vylosoval na prd. Mary a Max se tak dlouho hledali, až na sebe zbyli. Mizérie dvou lidí, kteří na životní cestě ztroskotali už na začátku, ale přesto se statečně v těch sračkách všedního dne snažili ne jen plavat, ale plavat s grácií, humorem, láskou a aspergerem. ()
Nádherný poetický příběh o dopisovém přátelství. Je zvláštní, jaká schoda náhod dokáže spojit dva hodně podobné lidi na opačném konci zeměkoule. Připravte se na pořádnou dávku monologů (které jsou vesměs spíše dialogy) čtených dopisů, namluvených skvělými herci (Philip Seymour Hoffman má užasný hlas, to už ovšem předvedl v mnoha předchozích filmech). Každý z nás zažil chvilky úzkosti a neměl si o tom s kým promluvit. Každý z nás si z filmu něco odnese, vzpomene na své zlé časy a mnohé si uvědomí. Proto na filmy koukám a proto je mám rád. Část vašeho já je zaručeně i v tomto filmu a proto stojí za vidění. ()
Galéria (41)
Fotka © Bioscop
Zaujímavosti (35)
- Bylo potřeba na 632 gumových forem pro výrobu velkého množství postav a rekvizit. Vše od očních bulv až po podlahu. (formelin)
- Postavičky si zahrály úhrnem ve 133 scénách, kdy se část odehrává na předměstí Melbourne v Austrálii a část v New Yorku. Obě prostředí byla odlišena i barevně. Vše muselo být vyrobeno ručně a nejvíce času zabralo vytvoření panorama New Yorku. (formelin)
- Veškeré početní příklady, které se ve filmu objeví, vycházejí špatně. (Alqarin)
Reklama