Nórske drevo

má oblíbená předloha nebyla sice úplně zprzněna (líbila se mi hodně výprava, tak nějak jsem si to představoval, když jsem knihu četl), režisér to však bohužel příliš nezvládl, příběh tak trochu svlékl, uřezal mu končetiny a hodil na mráz, film je chladný, hodně jeho částí k divákovi ani nepronikne, nakonec zůstává jen pocit smutku bezůtěšnosti, který ale nepramení z toho, co se na plátně stalo, ale z toho, že ten film není tak dobrý, jak mohl být... 6/10 (14.05.2011)

Kniha je lepší, film, když o tom přemýšlím, nedokáže postihnout celou tu atmosféru, kterou to mělo. Ne, že by to bylo vyloženě zklamání, ale není to to, co jsem chtěla vidět. Je to trochu odměřené a vyloženě s "dobrým" koncem. Kdo nečetl, možná bude občas dělat potíže se orientovat. Obrazy se střídají, ale nijak to nepůsobí, nic to nepředává. Když někdo umřel, ani to se mnou nehlo, jen jsem tupě zírala na plátno. Chybí tomu ta duše, kterou kniha má a kterou se Anh Hung Tranovi prostě nepodařilo na plátno dostat. Ani zhola z toho nejde cítit všechen ten chmur a samota a nejistota, které pociťujete při četbě. Kdybych nečetla, byl by tohohle pro mne prázdný film. Škoda, moc jsem se těšila. (28.01.2011)

Na tento film jsem si zašla cca hodinu po dočtení stejnojmenné knihy. Zřejmě to byla chyba, protože jsem měla k dispozici velmi detailní srovnání. Kniha-super, film-tragédie. Nuda šeď nuda šeď. Podle mě málokdo bez znalosti knihy může dobře z filmu pochopit děj, atmosféru a naléhavost situace. Dlouho jsem neviděla tolik lidí si hrát s mobily během promítání (nebo se koukat na hodinky). Více asi netřeba (i díky předešlým komentářům) dodávat. (26.03.2011)

Ach jo, treba uznať, že je to natočené naozaj s citom, kde obaja hlavný hrdinovia stoja pred neľahkou úlohou, jemu sa zabil kamarát, jej priateľ, dajú sa dokopy no spávať spolu nemôžu lebo dievčina ma nejaký blok, tak si chalanisko nájde aj inú a potom nevie ktorú si vybrať hmmmmm ... škoda dlhá stopáž by mi až tak nevadila. no tie debaty o sexe sa mi do melodrámy teda vôbec nehodili ... (22.11.2013)

Romantický / psychologický / existenciální / melancholický / sugestivní a také tak nějak zvláštně teplý a citlivý je tento japonský snímek vietnamského režiséra žijícího ve Francii, natočený podle knižního bestselleru Haruki Murakamiho. ~ V epicentru příběhu stojí poměrně pasivní vysokoškolák Tóru a dívka Naoko, která se snaží o vyrovnání se s vnitřním traumatem z minulosti (smrt blízkého přítele). Tóru a Naoko se po letech odloučení setkají a vzájemně sblíží, psychické problémy a labilita však dívku odkážou do sanatoria uprostřed čisté přírody. Tóru za ní pravidelně jezdí. Otázkou, zda těsné sepětí s přírodou dívce pomůže její strasti překonat. Zda se dokáže otevřít světu, partnerovi, zda dokáže vést aktivní sexuální život… ~ Dialogy pronášené postavami ve vysoké trávě plápolající v poryvech větru, v holých kopcích zelených i pod vrstvou bílého sněhu, v hustých lesích… Obrazových symbolů najdeme mnoho. Stejně jako kontrastů: ticho (dialog vedený šepotem) x hluk (běsnící příboj). Láska x sex. Sex x smrt. Může láska trvat bez sexu? Existuje pravá čistá láska? Bytí člověka na světě prostupuje celým snímkem, je z něho cítit ta krása z toho všeho kolem, ze světa, krása žen, přírody, intimity chvíle,…, ale zároveň také tápání, zmar a rozčarování. ~ Vyčnívá hudba od Jonnyho Greenwooda, člena britských Radiohead; úžasné smyčcové pasáže střídá třeba rockovější Norwegian Wood, píseň od Beatles, podle níž ostatně snímek nese svůj název. Bezchybná je taktéž kamera. ~ V jedné recenzi jsem se dočetl, že „se nepodařilo přenést na filmové plátno specifickou poetiku knižního díla. Ostatně je vůbec možné zfilmovat melancholickou nostalgii snoubící se s hmatatelným pocitem osamění či životní rezignaci a úzkost pramenící z bezmezné zamilovanosti tvořící leitmotiv Murakamiho beletristického skvostu?“. Já říkám, že všechno to ve filmu bylo! Popravdě zdejší nízké hodnocení i negativní kritiky nechápu, i kdyby byly kniha a film sebevíc rozdílné. (Přičemž samozřejmě rozumím tomu, že film je nutně zkratkovitý a není v jeho možnostech bezezbytku postihnout složité charaktery postav předlohy či obecně její mnohovrstevnatost. Stěžejních motivů se však dle mého režisér a scénárista v jedné osobě drží skvěle, navíc ve filmu neabsentují ani např. vnitřní monology Tórua, tolik důležité pro pochopení jeho vnitřního světa…) Myslím si, že filmová podoba jakékoliv knihy nemusí být vždy tzv. kongeniální (= stejně dobrá jako dílo původní), ale může být dobrá jinak. Přece jen film je naprosto jiný druh umění. ~ ~ To musí být úžasné. Milovat někoho s takovou jistotou, bez nejmenších pochybností. (24.06.2012)