20 dní v Mariupole (S42E06)

Silné emoce i záběry doprovázející dokumentární snímek 20 Days in Mariupol, natočený novináři z agentury AP (získali Hlavní Pulitzerovu cenu za novinářskou práci) mapuje prvních 20 dní od začátku obléhání ukrajinského přístavního města Mariupol a i snahy ukrajinských lékařů z místní nemocnice zachránit co nejvíce životů místních civilistů, a ukazuje i ostatní hrůzy války. Dokument není pro slabé povahy. Záběry na umírající malé děti na nemocničním sále, či k smrti vystrašené lidi, krčící se ve sklepech domů, je opravdu otřesné vidět i pro otrlé povahy. (14.05.2024)

Asi to nejde shrnout lépe, než jak to učinil jeden z lékařů – Válka je jako rentgen, zatímco jedni se ukáží v nejhorším světle, jiní jako hrdinové. 20 dnů v Mariupolu je důležitý dokument, který ukazuje dění během historické bitvy. Pro někoho, kdo situaci bedlivě nesledoval v průběhu, to může být šok. Bohužel část společnosti stejně nebude akceptovat, že se tam takové hrůzy děly. Dokument vám ale ukáže, že podobní lidé byli i v Mariupolu a nepřestávali věřit propagandě z druhé strany ani ve chvíli, kdy na ně padaly bomby. (27.02.2024)

Úplne šialené. Reportéri s nasadením života natočili priame svedectvo o vojne a ešte ho dokázali prepašovať do slobodného sveta. Pred kamerou zomierajú muži, ženy, deti, nemocnice sú zničené, a to ešte vtedy nevedeli, ako zle to dopadne. No ale podľa toho bastarda Fica normálny život a podľa jeho podržtašky Pellegriniho len sem-tam nálety. Hanbím sa za celé Slovensko, koho si dokáže zvoliť do vlády. –––– Válka nezačíná explozemi. Válka začíná tichem. (27.02.2024)

Ani snad ne tak dokument, jako mrazivá výpověď o utrpení obyčejných lidí. Mordor na východě se nadechl k první velké expanzi, učí se, cvičí svá vojska, své propagandisty, zkouší, co kdo snese, kolik krve lze beztrestně prolít a co všechno ještě svět dokáže nevidět, a tým dokumentaristů o tom podává bezprostřední  a syrové svědectví. (23.02.2024)

Ti kluci jsou neskuteční borci, s kamerkou v ruce jen tak kráčet pár set metrů před rusákama, smekám. Každopádně, až tam zhruba po patnácti minutách začnou záběry s dětma v agonii, jejichž tělíčka kroutí defibrilátor pana primáře, metr vedle nich ječí jejich bezradní rodiče a v tomto duchu to nepoleví až do poslední minuty dokumentu, vzpomeňte si na mě, že sem vás varoval. Tohle není nic pro slabší povahy. Jestli si to pustíte s drahou polovičkou, do rána vám neusne.. Nejodvážnější dokument, který sem koho kdy viděl natočit. (22.02.2024)