Ať žijí rytíři!

Rozpačitá filmová podoba televizního seriálu. Historických žánrových filmů odehrávajících se ve středověku vzniklo v polistopadovém Československu a později Česku jen několik. V říjnu letošního roku přichází do kin čtvrtý celovečerní film režiséra Karla Janáka Ať žijí rytíři, původně zamýšlený jako sedmidílný televizní seriál s názvem Než se táta vrátí, jež se snaží variovat žánr historického dramatu, pohádky, fantasy či romantického filmu. [==] U stanovení žánru vzniká hned první z mnoha problematických aspektů celého díla. Na historický film postavy mluví až příliš současným a hovorovým jazykem. To sice může představovat jistou snahu tvůrců o přiblížení dnešnímu publiku (především tomu dětskému), nicméně pokud postavy v množství nespisovných a pro moderní mládež cool výrazů použijí středověký archaismus (hladomorna, šatlava, ranhojič apod.), působí to na diváka spíše rušivým a ne příliš příjemným dojmem. Na žánr fantasy nemají Rytíři ucelený a přesně definovaný fikční svět (pouhopouhé dvě lokace) a na pohádku jsou v některých momentech, především bojových scénách až příliš “brutální“, postrádají také v pohádce tak populární prvek nadpřirozena. [==] Název filmu odkazuje k dílu Ať žijí duchové! (1977). Filmová novinka ovšem nemá zcela ujasněno pro jaké publikum je primárně určena. Ve snímku Oldřicha Lipského sice také vystupuje vysoký počet dětských herců, nicméně ve změti postav je možné narozdíl od Rytířů nalézt dvě hlavní, se kterými se nejmenší diváci mohou bez větších problémů jednoznačně identifikovat (navíc nechybí nadpřirozeno), což o Janákově filmu tak úplně neplatí. Typově podobní, především chlapečtí představitelé orientaci poněkud znesnadňují. Také je poznat silný střihačský zákrok; mnohé postavy jsou příliš ploché, nedostatečně charakterizované a jednostranně zaměřené. To souvisí s jednoduchou narativní strukturou (dobro a zlo jasně definované); hodný a čestný rytíř Martin z Vamberka (David Prachař) obdrží z rukou posla zprávu od panovníka o jeho údajných zločinech. A tak mu nezbývá nic jiného než se vypravit a jet králi vysvětlovat. Pomluvu má na svědomí Albrecht z Krvenos (Pavel Kříž), rytířův soused a úhlavní nepřítel, kterému je vlastní hrad příliš těsný a svou působnost by rád rozšířil i do okolních panství. Záporná postava Albrechta z Krvenos dostává největší prostor a Kříž ji dodává na plastičnosti. Bohužel film trpí určitou roztříštěností a představuje spíše sled jednotlivých více či méně dlouhých a natahovaných sekvencí. Tento fakt bych přikládal na vrub původnímu záměru tvůrců natočit sedmidílný televizní seriál. [==] Celkově považuji Ať žijí rytíři za nepříliš povedený a kostrbatý pokus oživit „historický“ žánr, jenž filmaři v českých končinách stále nedostatečně probádali. Na druhou stranu určitý potenciál zde cítit je a třeba to tvůrci celé zamýšleli úplně jinak, protože se vlastně nacházíme „v tak trochu jiném středověku.“ (13.10.2009)

Slušná trapárna. Pavel Kříž jako padouch nebyl špatný, ale jako pán středověkého panství byl naprosto k smíchu. Pokud to nebylo záměrem autora, tak hlavně jeho postava hodně zklamala. Stejně tak by naprosto nepřesvědčivý David Prachař no a královna nakonec, to byla trapárna nad trapárnu. A tak uznání snad zaslouží jenom dětský ansábl spolu s Otou Jirákem. (17.07.2012)

Dětské filmy a filmy pro mládež byly vždy tím, čím se naše národní kinematografie mohla chlubit, tohle jsme prostě uměli. Karel Janák se rozhodl jít v těchto stopách a navíc druhou nohou měl ještě nakročeno po k západním produkcím vedoucí pěšince velkovýpravného dobrodružného filmu a seriálu. To přímé srovnání s velkými vzory ale drtí - když si už do názvu projektu dám aluzi na kultovní rodinou duchařsko-rytířskou dětskou komedii Oldřicha Lipského, musím počítat s komparací...a z ní projekt Ať žijí rytíři! vychází celkem tristně. Karel Janák tu selhává především jako scénárista, s kvalitou scénáře Zdeňka Svěráka jeho dílko srovnávat opravdu nelze. Na české poměry by ještě ušla celkem dobrá výprava a dokonce i davové scény, útok královnina vojska oplýval celkem překvapivým počtem komparzistů, chyběly ale nápady, vybroušené repliky a hlášky, humor, prostě skoro všechno, co dělá dobrou dětskou komedii dobrou dětskou komedií... Pak tu ale máme ještě ono srovnání se světovou produkcí tohoto žánru - a vezmeme-li si coby příměr třeba ,,podobný" fantasy-rytířský seriál televize HBO Hra o trůny, cílený také především na mladého diváka, náhle tu zeje neuvěřitelně obrovská kvalitativní propast. Tak nevím, je-li tohle ta pravá cesta... (01.01.2012)

Ehm. Připitomělý scénář vypocený kolem jakž takž dobrodružného děje, za kterým není ale lautr žádná myšlenka, poselství, prostě nic; místo postav jednorozměrné figurky, nanicovatě podbízivé dialogy v ryze současné češtině/pražštině (hlavně aby malým konzumentům hladce vklouzly do uší), herectví pro kočku (aspoň od toho Pavla Kříže jsem čekal podstatně víc než levnou karikaturu složenou z naklánění hlavy, falešných úsměvů a cezení slov mezi zuby), splácaná sterilní výprava bez ksichtu, dtto hudba, minimum atmosféry, stupidní zesměšňování muslimů, zapomněl jsem na něco? Jo – děti jsou z toho úplně na větvi: „Táto, že to bylo legrační, jak tam byl ten velitel zavřený v té kleci?“ (Ne, synáčku, nebylo.) Přidal bych hvězdičku za snaživou kameru, ale nepřidám, takováhle falešná rutinérská náhražka filmařiny si druhou hvězdičku nezaslouží. Sorry, Karle. (26.12.2010)