MacArthur
MacArthur, the Rebel General
MacArthur, the Rebel General
Réžia:
Joseph SargentKamera:
Mario TosiHudba:
Jerry GoldsmithHrajú:
Gregory Peck, Nicolas Coster, Marj Dusay, Ed Flanders, Russell Johnson, Ward Costello, Dan O'Herlihy, Dick O'Neill, Addison Powell, G. D. Spradlin (viac)Obsahy(1)
V roce 1942, tři měsíce po japonském útoku na Pearl Harbor, je generál MacArthur velitelem jednotek na ostrově Corregidor na Filipínách. Jeho zdecimované jednotky tu z posledních sil brání západní stranu Panamského průplavu. Potřebují pomoc z Washingtonu, ale americkým ponorkám se stále nedaří prorazit japonskou blokádu a doručit jim zásoby.
Generál se vzpouzí prezidentovu rozkazu, aby se přemístil do Austrálie, a hodlá zůstat i za cenu, že bude muset rezignovat na funkci a bojovat jako obyčejný voják. Jeho pobočník Robert Sutherland ho ale nakonec přesvědčí, aby jel. Generál odplouvá s rodinou na torpédovém člunu, ačkoli mu všichni doporučují, aby použil ponorku, protože to je bezpečnější. MacArthur si ale tento způsob vybral záměrně, protože chce ukázat Washingtonu, že se dá blokádou proniknout. Podaří se jim bez větších problémů doplout až do Austrálie. V Melbourne na ně čekají davy. Generál se dozví, že v celé Austrálii není žádná dobře vycvičená jednotka, která by jim mohla na Filipínách pomoci. Navíc místní americké a australské jednotky sotva stačí na obranu Austrálie.
V krátkém proslovu prohlásí, že se hodlá na Filipíny vrátit. Generál Wainwright, který po MacArthurovi převzal velení na Filipínách, byl mezitím nucen podepsat kapitulaci. MacArthur zuří a považuje to za nehoráznost. Pak si ale uvědomí, že to byla jen otázka času. Zároveň však odmítne posvětit medaili cti, kterou chce kongres Wainwrightovi dát. Japonci provedou několik náletů na severní Austrálii, čímž potvrdí předpoklad, že hodlají zaútočit. Spojenci chtějí předstírat obranu a pak se stáhnout do srdce Austrálie. MacArthur je jako vrchní velitel spojeneckých sil rozhodnutý zaútočit a svést bitvu hned na severním pobřeží. Není spokojen s vývojem situace, takže pošle Roberta Eichelbergera, aby velel jednotkám na Nové Guinei. Má svolení odvolat všechny velitele, kteří nechtějí bojovat. MacArthurova popularita stoupá a velitelé si myslí, že by se klidně mohl stát novým americkým prezidentem.
Prezident Roosevelt potom generála povolá do Pearl Harboru. Chce si tam osobně vyslechnout názory polních velitelů a jejich návrhy dalšího postupu ve válce v Pacifiku. Admirál Nimitz navrhuje obejít filipínský ostrov Luzon a zaútočit na Manilu. MacArthur je proti, protože se mu nezdá rozumné nechat si za zády dvě stě padesát tisíc japonských vojáků žijících z filipínských zásob. Hodlá se vylodit přímo na Luzonu a je přesvědčen, že se svými jednotkami může ostrov obsadit asi za pět týdnů. Dny velkých frontálních útoků jsou podle něj dávno pryč, a navíc jim filipínští partyzáni už dva roky připravují pro takový útok půdu...
(oficiálny text distribútora)
Videá (1)
Recenzie (42)
„Mým osudem je porazit komunismus a jedině Bůh a ti politici ve Washingtonu mi v tom můžou zabránit…“ Legendární Gregory Peck (pěkně nadabovaný Jiřím Bartoškou) tu roli hrdinného generála MacArthura, muže s poněkud kontroverzními názory, sehrál vskutku báječně. Film je pěkně výpravný (zejména pokud jde o zobrazení války) a soustřeďuje se na zobrazení nejdůležitějších momentů v životě muže, jehož krédem bylo „povinnost, čest, vlast“. To zarámování celého děje generálovou přednáškou před kadety na mě působilo trošku dost pateticky, asi to tak trošku patří k americkému způsobu točení životopisných snímků. ()
Tento film není horší než "Generál Patton" z roku 1970, naopak mě o něco víc bavil, ačkoliv podle celkového hodnocení těchto filmů by se měl předpokládat opak, ale Patton je pekelně nadhodnocen a nechápu, kde kurva sebral sedm Oscarů, za co? Patton se zoufale snaží být uměleckým dílem, kterým ani náhodou není. Naopak MacArthur je naprosto normální dílko, které si na nic nehraje, skoro jsem byl v pokušení dát čtyřku. ()
Ve srovnání s o sedm let starším Pattonem působí MacArthur mnohem méně jako válečný film, protože je zcela podřízen osobě samotného generála. Po exhibici George C. Scotta se to zdálo skoro nemožné, ale Gregory Peck opravdu upozadil úplně všechny a všechno. Měl štěstí, že scénář mu nekriticky fandil a režisér respektoval historický úzus, takže ho kamera sleduje maximálně uctivě a v tom nejlíbivějším úhlu. Příběh opomíjí nejrůznější kontroverze, případně některé překroutil po svém. Je to spíš oslavná óda, než přímo životopisný film, což ovšem není na škodu. ()
Jeden ze tří celkem známých válečných filmů v roce 1977. MacArthur je všechno co si představíte pod pojmem klasický životopisný film. Tradiční vyprávění, solidní režie, slavný a přesný herec (zestárlý Peck) v hlavní roli. Nedá se tomu formálně moc vytknout, jen jsem se u toho děsně nudil. Válečné scény jsou tu spíše ve formě střípků či útržků z akcí a celý film se točí kolem nadživotního vojáka, hrdiny a "filozofa", kterému jen proradní američtí politici zabránili skoncovat s komunismem. Je to plné patriotismu, patosu a propagandy a ke konci ty nekonečné patetické proslovy a monology začínaly být skoro nesnesitelné. Proč a pro koho to američani po vietnamském rozčarování v roce 1977 točili je mě záhadou. ()
Gregory Peck kadí patos, scénář Arnold J. Rimmer. Biografie slavného pětihvězdičkového generála, který vůbec první Purpurové srdce skromně udělil sám sobě, se stěží vyškrábe na ty dvě, protože je celá natočená stejným způsobem, jakým si vyžadoval fotografování své osoby sám Doug s dýmkou z kukuřičného klasu. Z podhledu.. Na konci chyběl už jen desátník Max Klinger jako Socha svobody. Nebo citát Harry S. Trumana „I fired MacArthur because he wouldnˈt respect the authority of the president. I didnˈt fire him because he was a dumb son of a bitch, although he was..“ ()
Galéria (35)
Zaujímavosti (2)
- Ve filmu (ve druhé části) v Korejské válce jsou využity tanky M48 Patton. (Winster)
Reklama