Byla jednou jedna budoucnost: Podivná reportáž z přítomnosti 1965

Takova tv taskarice (nebo fiktivni dokument, chcete-li), ktera je v prvni pulce docela zabavna, ale pak se zacina trosku tahnout...konec neprekvapi. P.S.: Trosku z toho citim cimrmanovsky usklabek, a taky jsem si vzpomel na prvni Ctvrtnickovy tv reportaze. http://www.youtube.com/watch?v=kQIaq0AhpWE (09.06.2013)

Ojedinělý a originální televizní snímek, který spojil inovativní formu plně čerpající ze specifik televizního média se skvělým Bláhovým scénářem. Zpočátku nevinně až naivně vyhlížející případ z obyčejného maloměsta se záhy stává výbornou záminkou pro metaforické i poměrně přímé narážky na socialistický režim z mnoha úhlů a postupně přechází až do napjaté atmosféry naprostého nedorozumění v televizní diskusi, jež vyústí v tragický závěr, kdy se nakonec vše zajímavým způsobem uzavírá a i současný divák může ještě pocítit podivnou hořkost na jazyku, z uvažování nad tím, jaký vlastně pojem budoucnost získal význam v daném režimu. I když film spíše mluví pro konkrétní dobovou situaci a o nadčasovosti skoro řeč být nemůže, přesto tak činí působivým a odvážným způsobem, který oslovuje i dnes. Není divu, že film narazil na cenzuru a po odvysílání byl zavřen do televizního trezoru. (27.02.2011)

Začátek byl zajímavý, to je bez debat. A celkem i zábavný. Čím víc se pak ale tvůrci snažili o seriózní scifi (dokonce s poselstvím a politickými narážkami), tím víc to drhlo. Závěr příběhu sice nakonec ukočírovali, ale jestli to někomu stačí... Po téhle nudě si člověk aspoň uvědomí, jací machři jsou Cimrmani nebo Philip K. Dick. (14.11.2013)

Toho ,kdo od sci-fi čeká brány času, hvězdné války, alieny a ekšn vůbec, to nenadchne, ale mně to připadá jako pěkná mystifikace podobná páně Součkovým příběhům (Jantarová komnata). Vím, že leckterý humor (kecy systematizovaných marxistických filozofů, zaštiťování se sovětskou vědou u parapsychologického výzkumníka) je už záležitost pamětnická, stejně tak jako vědomí toho, že karikatura fízláckého redaktora závodního časopisu Pískovák, byla na svou dobu dost odvážná. To už asi ti, co nezažili předešlý režim, nemohou ocenit. Ale přes to je tento filmeček zdařilým dokladem o tom, že šlo natočit poutavé sci-fi i ve skromných podmínkách Čs. televize v r. 1965. (19.12.2010)

Dokonalá experimentální pseudodokumentární sci-fi. (Ta by se líbila Honzíkovi.) Navíc předjímá spoustu věcí - v roce 1965 svým způsobem žánr found footage filmů, cestování časem jen nahý předjímá Terminátora. Celkově bych k žánrům přiřadil i komedii, protože ono to je jemnou satirou na tehdejší dobu, jak by asi uvědomělí i neuvědomělí členové strany reagovali na podobnou anomálii („kromě těchto hodinek, které se o minutu opožďují“; „Ale do kostela jdete? - Pro jistotu.“. A což teprve, kdyby dnes někdo natočil remake. Hodně to připomíná některé Součkovy knihy. Během filmu, který překvapivě drží v napětí od začátku do konce (s výjimkou střední části, jak bývá zvykem, ale stejně jsem se původně bál, že dokumentární polohu 71 minut nevydržím) , se dozvíme mnohé zajímavosti a postřehy - třeba, jak by asi tváři člověk středověku, kdyby mu tam najednou přistál našinec, jak by ho asi bral?; zajímavé jsou ony poznámky o věšteckých snech (které se zakládají na pravdě); vtipné je, že citace z jednoho Leninova (podle mne pro jistotu neexistujícího) díla dokáže u dvou marxistů vzbudit rozlišné výklady; a nejvíce mne asi dostalo poselství z budoucnosti, že každý je tam sám sebou, a přitom má úctu ke každé osobnosti (!) - to dnes zní skoro jako rouhání, když nám multikulti direktoři tvrdí, že jsme jen šedá a splývající masa. A potěšil mne i odkaz na mou oblíbenou knihu Toulky s Charliem. Dokonalý je zde Karel Pech, který i zde je distinguovaným moderátorem a dodává filmu nefalšované gentlemanství, a tím i další rovinu. Musím si to pustit ještě jednou, protože ze začátku jsem koukal jak puk, o čem že to je, a moc se soustředil na ty hodinky, ale jsou tam dialogy a komentáře už od začátku, které zapadnou do mozaiky později, a věřím, že i nad spoustou paralel a naznačených témat se dá zamyslet ještě hlouběji. (14.12.2018)