Byla jednou jedna budoucnost: Podivná reportáž z přítomnosti 1965

Dokonalá experimentální pseudodokumentární sci-fi. (Ta by se líbila Honzíkovi.) Navíc předjímá spoustu věcí - v roce 1965 svým způsobem žánr found footage filmů, cestování časem jen nahý předjímá Terminátora. Celkově bych k žánrům přiřadil i komedii, protože ono to je jemnou satirou na tehdejší dobu, jak by asi uvědomělí i neuvědomělí členové strany reagovali na podobnou anomálii („kromě těchto hodinek, které se o minutu opožďují“; „Ale do kostela jdete? - Pro jistotu.“. A což teprve, kdyby dnes někdo natočil remake. Hodně to připomíná některé Součkovy knihy. Během filmu, který překvapivě drží v napětí od začátku do konce (s výjimkou střední části, jak bývá zvykem, ale stejně jsem se původně bál, že dokumentární polohu 71 minut nevydržím) , se dozvíme mnohé zajímavosti a postřehy - třeba, jak by asi tváři člověk středověku, kdyby mu tam najednou přistál našinec, jak by ho asi bral?; zajímavé jsou ony poznámky o věšteckých snech (které se zakládají na pravdě); vtipné je, že citace z jednoho Leninova (podle mne pro jistotu neexistujícího) díla dokáže u dvou marxistů vzbudit rozlišné výklady; a nejvíce mne asi dostalo poselství z budoucnosti, že každý je tam sám sebou, a přitom má úctu ke každé osobnosti (!) - to dnes zní skoro jako rouhání, když nám multikulti direktoři tvrdí, že jsme jen šedá a splývající masa. A potěšil mne i odkaz na mou oblíbenou knihu Toulky s Charliem. Dokonalý je zde Karel Pech, který i zde je distinguovaným moderátorem a dodává filmu nefalšované gentlemanství, a tím i další rovinu. Musím si to pustit ještě jednou, protože ze začátku jsem koukal jak puk, o čem že to je, a moc se soustředil na ty hodinky, ale jsou tam dialogy a komentáře už od začátku, které zapadnou do mozaiky později, a věřím, že i nad spoustou paralel a naznačených témat se dá zamyslet ještě hlouběji. (14.12.2018)

Chytře natočený a inteligentní vědecko-fantastický (můžeš číst Sci-Fi) film.  Tvůrci se nebáli použit mozek a předpokládali, že část diváků ho taky dokáže používat.  Přitom se obešli bez triků, tedy myslím a vytvořili velmi originální atmosféru. Jak už napsala uživatelka Snorlax myslím si, že se jedná o film nadčasový. (13.10.2021)

Rok 1965 a podruhé (Konec velké epochy) televizní sci-fi film s originálním zpracováním s prvky fiktívního reportážního dokumentu. A aby toho experimentování nebylo málo, tentokrát s nehereckým obsazením. Žít v 60.letech, asi by mě zrovna tohle nenadchlo, ale jako diváka 21. století mě nikdy nepřestane fascinovat, kolik ojedinělých filmových i televizních projektů v těch zlatých šedesátých vzniklo, byť se některé na první pohled mohou zdát hodně podivné. Takové je spočátku i sci-fi o záhadném zastavení všech hodinek ve městě a objevu záhadné ženy v rukou doktora-podivína. Ale pak se to rozjede v skvělý spor přednášek a diskusí vědeckých pracovníků a v druhé polovině rovněž není nouze o napětí a překvapivé rozluzení. A překvapením byl samozřejmě i zajímavý herecký výkon mladého dr.Miroslava Plzáka. ,,Kdyby se ocitl kdokoliv z nás v 15.století, to by ho pak museli rovnou upálit?!" Pěkný 60-tkový snímek spíše na jedno zhlédnutí, ale dávám mu 70% // Zajímavost: Po filmu Muž z prvního století (1961) se jedná o druhý snímek se stejnou představou budoucnosti, kde rok 1961 představuje mezník (první let do vesmíru), od kterého se počítá nový letopočet "po Sputniku." (30.10.2017)

Ojedinělý a originální televizní snímek, který spojil inovativní formu plně čerpající ze specifik televizního média se skvělým Bláhovým scénářem. Zpočátku nevinně až naivně vyhlížející případ z obyčejného maloměsta se záhy stává výbornou záminkou pro metaforické i poměrně přímé narážky na socialistický režim z mnoha úhlů a postupně přechází až do napjaté atmosféry naprostého nedorozumění v televizní diskusi, jež vyústí v tragický závěr, kdy se nakonec vše zajímavým způsobem uzavírá a i současný divák může ještě pocítit podivnou hořkost na jazyku, z uvažování nad tím, jaký vlastně pojem budoucnost získal význam v daném režimu. I když film spíše mluví pro konkrétní dobovou situaci a o nadčasovosti skoro řeč být nemůže, přesto tak činí působivým a odvážným způsobem, který oslovuje i dnes. Není divu, že film narazil na cenzuru a po odvysílání byl zavřen do televizního trezoru. (27.02.2011)

Takova tv taskarice (nebo fiktivni dokument, chcete-li), ktera je v prvni pulce docela zabavna, ale pak se zacina trosku tahnout...konec neprekvapi. P.S.: Trosku z toho citim cimrmanovsky usklabek, a taky jsem si vzpomel na prvni Ctvrtnickovy tv reportaze. http://www.youtube.com/watch?v=kQIaq0AhpWE (09.06.2013)