O kapitalizme s láskou

Zásadní slabinou argumentační struktury tohoto dokumentu (možná by se patřilo dát v tomo případě kategorii do uvozovek) je mnohými zde již zmiňovaná Svatá trojice - jednostrannost, minimální nadhled a nadužívání emocí, ale s tím se u Moorea nedá nepočítat. Tohle se, nicméně, týká především případů, kdy MM vyrazí do ulic, mezi obyčejné lidi s jejich srdceryvnými příběhy o tom, že si nedokázali spočítat, že kvůli vysokům úrokům nebudou za několik let schopni splácet hypotéku (to mi jich jako má být líto?) (a propos v USA se opravdu nedá normálně žít, studovat a pracovat bez toho, aby si člověk vzal aspoň jednu půjčku? No to mě pos**er.). Kromě toho jsou zde ale předkládána i poměrně zajímavá fakta poukazující na to, že pro jisté (ano, většinou nadnárodní) společnosti člověk přestává být člověkem, ale je pouhou položkou přinášející zisk, což sice není nijak převratný objev, ale občasné připomenutí neuškodí. Občasné připomenutí, případně posílení odborů a větší angažovanost pracovníků - v této oblasti by se Kapitalismus dal považovat i za celkem smysluplnou agitku. Ano, s tímhle jít mezi obyčejné lidi a ne s tím, ať si nezodpovědně napůjčují dolárky za lichvářský úrok a pak odmítnou nést zodpovědnost. Poměrně solidně - rozuměj v rámci možností objektivně, jakkoliv s nezbytnou estrádou - je zde rovněž rozpitvána státní finanční pomoc krachujícímu Wall Streetu, jejíž schválení Kongresem je zde bráno coby vítězství lobby bank a realitních makléřů a vůbec všeho toho shnilého a odporně bohatého, co produkuje kapitalismus. Nelze se ovšem ani v nejmenším divit, že někdo by rád věděl, kam se ty peníze vlastně poděly, jakkoliv je představa, že stačí si pro ně přijet s náklaďákem ("Já je zavezu zpátky do státní pokladny, fakt, slibuju!") übernaivní. Totiž byla by, pokud by se to nebralo jenom jako další šaškárna, či lépe řečeno provokace. A tak nějak se nemůžu ubránit dojmu, že když něco zesměšňuju, tak nad tím musím mít co? Nadhled... Ještě něco málo k hudebnímu doprovodu - no mezi všemi těmi srdcervoucími šlágry chyběla snad už jenom Beethovenova Měsíční sonáta. Tolik cukru a tolik biče - tomu se občas říká i kýč. (11.05.2010)

Moore definitivně zdegeneroval z filmaře a dokumentaristy na demagoga, který své tažení proti kapitalismu zpracovává způsobem, kterým by se dalo prezentovat instruktážní video o vymývání mozků...Nulová výpovědní hodnota, kterou může akceptovat jen dav bez rozumu a svobodné vůle...Moorovi se díky jeho pověsti fanatického zaslepeného buldoka nedaří také dostat před kameru nikoho odpovědného, známého či vzdělaného, kdo by na dané téma hovořil objektivně a fundovaně...Navíc Moore už ani nešokuje, neoplývá energií ani nápadem...A to, že peníze vládnou světu, víme i bez něj... (14.03.2010)

Předchozí Mooreovy filmy byly možná manipulativní, ale měly poselství, se kterými jsem v zásadě souhlasil. Vzkaz, který sděluje tento film je, že kapitalismus je zločinný systém založený na tom, že bohatá menšina okrádá chudou většinu, a že bychom měli tento systém svrhnout a nahradit jej...demokracií (sic)! Moore nám po celý film ukazuje, jak zlé banky, realitky, burzy, korporace, Bush etc. okrádají chudé pracující, vyhánějí je z domovů a nechávají je umřít, ale žádný lepší systém, ve kterém by se toto nedělo, nenabízí. Asi jím má být systém, ve kterém "mají všichni stejně", ale zcela opomíjí historickou zkušenost, že takový systém lze v reálu vytvořit maximálně na úrovni malého podniku s pár zaměstnanci, ale rozhodně ne na úrovni celé země. Oproti předchozím filmům je tu navíc méně (chtěného) humoru a více vaty a opakování již viděného (ano, i zde jsou scény, kdy Moore přijde ke vchodu do nějakého podniku, teatrálně se dožaduje schůzky s ředitelem a strašně se diví, že ho nechtějí pustit dovnitř, hmm). (22.02.2010)

Michael Moore určitě umí. Je ovšem otázka co. Tenhle chlapík, pro jedny manipulující levicová kreatura, pro jiné rovný chlapík s čichem na pojmenování palčivostí, umí čerstvě a energicky přesvědčovat. Je bezvýhradně přesvědčen o své pravdě, což mu jedině pomáhá, jeho diváci vědí, že na jeho názor se dá spolehnout jako na stálý a spolehlivý. Ve filmu O kapitalismu s láskou už nevede křížová tažení proti skvrně v systému. Popošel za ty roky o něco dál a staví před tribunál sám systém. Velkými slovy se nešetří (v úvodní scéně se USA srovnává se starověkým Římem, respektive jeho úpadkovou etapou) a pátrá po významu slova kapitalismus. Debatuje s biskupem i normálním člověkem a pomalu kupí nezastupitelné statistiky. Moore je však chytrý a nikdy se neutopí ve vychytralých slovíčkařeních, ví moc dobře, že jeho diváci potřebují jasné stanovisko. Dá jim ho a kritici ho kvapně obviní s populismu. Samozřejmě, jenže si musíme uvědomit pro koho to dělá. Ve filmu pracuje s příběhy a apeluje na ty slabší a zneužitelnější, ty požadují dějinné zkratky a ďábelský střih, kde Moore s Ronalda Reagana udělá kardinálního vola do minuty. Je to manipulace a bezchybně udělaná. Přitom autor určitě moc dobře ví o čem mluví, "žraloci" z Wall Streetu mu pijou krev i s osobního hlediska. Proto tenhle film. A proto umně tvoří vlastní pravdu a nabádá ke společné změně, "sám to totiž nezmůže". Zná zkrátka své diváky více než dobře... (17.08.2010)

Michael Moore je zaujatý, o tom žádná ale na druhou stranu se jedná o člověka, který se snaží ukázat, že to tu je špatně a snaží se nám ukázat, co přesně nefunguje. Navíc je u toho vtipný a je u toho hodně sžíravý. Za mě jsou jeho dokumenty prostě paráda a tenhle to pro mě také dokazuje. Jeho myšlenky s mými celkem souzní. (11.10.2016)