Indiana Jones a Nástroj osudu

Rozlúčka s jediným archeológom, čo všetko zdemoluje nemohla dopadnúť lepšie. Staromilské kino, ktoré nedá vydýchnuť a nostalgicky láskavo pomrkáva na všetky predchádzajúce diely. Určite treba vidieť. Zbohom, pan doktor Jones. 9/10 P.S. Pri týchto trojhviezdičkových hodnoteniach čo tu vidím, si dovolím podpísať sa pod poslednú vetu kleopatrinho komentára. (30.07.2023)

Poslední dobrodružství Indiana Jonese má momenty vzbuzující nadšení, ale zároveň i chvíle hlubokého zklamání. V dnešní době určitě nadprůměrný dobrodružný film, ale jako závěr zavedené značky to nestačí. Nemůžu setřást pocit, že Spielberg by z tohohle příběhu udělal úvodní desetiminutovku a pak by se věnoval úplně jiné honbě za úplně jinými artefakty. (02.07.2023)

Poslední rozloučení s mužem, kterému žádná poušť nebyla moc žhavá, žádná džungle moc hluboká a žádná hrobka neproniknutelná. Kritický i finanční neúspěch značí, že vzpomínání na staré časy se už nosí v úplně jiné podobě než dříve a nekonečná nostalgie nemůže fungovat. Na mě ano, protože každá narážka na předchozí díly ve mně zavibrovala na správném místě a opravdu vážné momenty, které Forda nechávají hrát minimalisticky a přitom až tíživě dokonale, zaklínají dějové i divácké oblouky trvající několik dekád. Netvrdím, že jde o bezchybný díl, protože po brilantním úvodu se děj kolem průvodu povážlivě zastaví a naplno odbrzdí až v poslední třetině. Tam je nám ale darováno tolik překvapení kombinovaných s klasickým hollywoodským spektáklem, že se mi na výtky k předchozím minutám ani vzpomínat nechce. Pocit loučení s nejprvotnější podobou Indiana Jonese je tak hořký, protože mám najednou pocit, že pět dobrodružství je málo a vědomí, že jde o konec úmyslný, mi příliš nepomáhá. Zůstávají zavřená vrátka a kvalitní dobrodružný film, jakých v takhle upřímné podobě nezbývá mnoho. (07.07.2023)

Je veľká škoda, že rozlúčku s Indym nechcel točiť Spielberg, ale na druhej strane James Mangold bol určite dobrá voľba. Prvá polhodina, kde sa to hemží nacistami bola super a práve to nakopávanie náckov bolo s Indym vždy to najlepšie. Potešil ma Thomas Kretschmann, ktorý bol tiež jeden z dôvodov prečo vyraziť do kina. Digitálne omladený Ford bol výborne urobený, hlavne keď porovnávam poslednú DeNirovu spoluprácu so Scorsesem. Likvidácia náckov mi pripomenula môj najobľúbenejší diel - Posledná krížová výprava. Akcia je fajn, vrátia sa staré postavy, plus nejaké nové a všetko tak nejak pekne a pomaly speje do finále, v ktorom Harrison Ford zavesí klobúk na klinec..., alebo nie? 80%. (29.07.2023)

Solidní dobrodružný blockbuster? Ale jo. Důstojná rozlučka s největším dobrodruhem, který kdy brázdil po filmových plátnech? Určitě ne.... Kdyby se skutečně jednalo o plnohodnotnou rozlučku se vší parádou, konala by se za účasti Ke Huy Quana, Shii LaBeoufa a Karen Allen. Namísto toho tak děj sleduje deprimovanýho osamocenýho dědu, kterej se shodou náhod zamotává do kolotoče intrik a rádoby zběsilé honby za (hihahohahi) strojem času. Ačkoliv se režie chopil pardál James Mangold, který prakticky ještě nenatočil žádný špatný film [Logan a Ford vs. Ferrari budiž důkazem], absence onoho Spielbergovského kouzla je zde dost tristně znatelná, tudíž je vše [a to zcela paradoxně] natočeno až skoro bezduchým způsobem. Fakt nemám sebemenší ponětí čím to je, ale po celou dobu sledování mě neustále doprovázel dost nepříjemný pocit toho, že zde chybí jakákoliv atraktivita a poutavost, a že vše působí strašně uměle a prázdně. Hra na nostalgii taky nefunguje, no a scénář obsahuje dost děr v narativní kauzalitě a logických chyb, který degradují celý příběh na hloupoučkou blbinku. Jenže hlavní problém Dial of Destiny spočívá v tom, že zde výrazně chybí signifikantní rysy předchozích filmů: energický drive, nápaditost, hravost, exotický lokace [takřka polovina děje se odehrává ve vlaku a pak v New Yorku], praktický efekty a dechberoucí kaskadérský triky, ale dokonce i strhující hudební doprovod Johna Williamse není tak strhující. Zkrátka, chybí tomu osobnost. Dokonce tomu chybí i to, v čem spočívalo to nezaměnitelný kouzlo předchozích filmů – tedy inovativní využívání klišé, tropů a motivů dobrodružného žánru [honička v Maroku budiž světlou výjimkou] – takže z celý zápletky vůbec nejde cítit ten eskapistický pocit dobrodružství, díky němuž je celá tetralogie natolik milovaná.... Je tedy dost smutný se loučit s touto filmovou legendou s vědomím, že svého pomyslného vrcholu se dočkala už v roce 2008 s Královstvím křišťálové lebky, čímž se měla rozloučit už tehdy. Hodně tak zamrzí, že franšíza, která v podstatě etablovala žánr dobrodružných filmů na piedestal hollywoodské zábavy, a s níž vyrůstala valná většina cinefilů a filmových fanoušků, končí bez svého tatíčka Spielberga, na relativně průměrný notě, a prakticky bez happy endu. A to mi dost láme srdíčko. (28.07.2023)