Vojížděči vodpadků

Stejnou měrou jakou zbožňuji Spring Breakers nenávidím Trash Humpers. Prvních pár minut se tomu člověk směje, potom se začne nudit a po půl hodině už je natolik znechucen, že to buď vypne, anebo to dokouká v naprosté apatii. Ten film se být "odpadem" cíleně snaží a bezezbytku se mu to daří, problém je v tom, že se tak stává zcela nekoukatelným. Byl bych ochoten jej akceptovat a snad ho i ocenit kdyby trval deset minut, protože zhruba tolik prostoru v něm zaujímají něčím významné scény, ale nejsem už schopen strávit jej jako svou repetivní prázdnotou ubíjející celovečerák, který mě přibližně v jednom z osmi případů pobaví nebo šokuje. Nejsem si ani jistý, na co se Korine snažil tímto filmem poukázat, ale ať už to byla chorobnost naší společnosti, anebo cokoliv jiného, učinil tak natolik neortodoxním způsobem, že se mi nepodařilo toto poselství filmu uspokojivě vstřebat, natož mu porozumět. Co ale obdivuji, je fakt, že Korine natočil bezprostředně po sobě dva po formální stránce naprosto protikladné a zároveň natolik novátorské filmy. (03.04.2013)

Bizarní série píčovin, retardovaná nedochůdnost, ještě podtrhovaná dementním smíchem. Chápu že to nemusí na každého zrovna zapůsobit, ale dá se u toho i dobře bavit. Třeba rozbíjení věcí si z dětství pamatuju jako jednu z nejzábavnějších aktivit vůbec, proč jsem s tím vlastně "přestal"? Spoustu věcí v tom bylo i zajímavým způsobem divných. Ke konci to bylo i míň dementní, než by jeden čekal. Po filmu jsme navíc (na festivalu otrlého diváka) u dveří dostali dobrá jablíčka (v jedné scéně ve filmu je návod jak do jablka ukrýt žiletku) :) (08.03.2013)

fascinující óda na hnus, vhs noční můra, nejzažší mez media a nikoliv jen vtipné a originální home-video! symbolika skrytá za rozbíjením TV obrazovek (nevyhnutelná autodestrukce videa pramenící z neustále upadající kvality produkce), neustálá potřeba kontroly nad neživými objekty prostřednictvím falu, to jsou jen některé aspekty režisérova pokusu o zobrazení té SKUTEČNĚ odvrácené stránky světa, Trash Humpers nemohl natočit nikdo jiný než Harmony Corine - režisér ctící zásady programového hnutí Dogma 95, jehož smysl pro zachycení vulgarity ve své nejautentičtější a nejsyrovější podobě je schopen rozdrtit šedou kůru mozkovou všech šosáků od Nashvillu až po Budapešť, možná poslední výrazný surrealista naší doby slouží jako prubířský kámen pro všechny pozérstvím načichlé pseudoznalce umění a naivně nabubřelé laické čtenáře filmového jazyka. takhle vypadá neomezená svoboda a alternativa v umění i v životě... (03.05.2011)

Chtěl jsem svůj komentář otevřít falešným přiznáním, že v Trash Humpers H. Korine sleduje mě a mou bandu (tedy ne zrovna mne a mou bandu, ale něco na způsob našich dvojníků, chápeme se, ne?), když zrovna nezevlíme na čsfd a vyrážíme do ulic, ale nakonec jsem seznal, že si film tak dobrý humor nezaslouží :D, takže začnu jinak, a to skutečným přiznáním: vlastně nevím, co si s tímhle dílkem počít, jak ho adekvátně ohodnotit, ta jedna hvězdička se mi v posledku zdá být dosti alibistickou, udělena pouze proto, abych se protentokrát konformisticky svezl na vlně odporu, abych zbytečně neprovokoval, abych moc nevyčníval a abych nemusel nic sáhodlouze vysvětlovat. V jistém smyslu tedy můžete brát tento komentář jako zápas s mou vlastní pohodlností. ;-) Ale zpátky k mému hodnocení: určitě nekoresponduje s zhnusením, kterou bych tak hádal jako primární emoci, kvůli kteréž se mí spolu-hodnotitelé odhodlali k podobnému (o)hodnocení. Ve mně paradoxně Trash Humpers nevyvolává téměř žádné emoce. Nebo takhle: říkám si, že natáčení musela být děsná prdel, dělat různé píčoviny (simulovat agresi a bezuzdné ukájení sexuálních pudů) může být terapeutické (pověstné upuštění ventilu), ale tím, že film nemá žádnou strukturu, žádný vývoj postav, nic, stává se brzy divákovi torturou, sledem nikam nevedoucích tu lepších, tu horších transgresivních performancí. Takže možná promarněný potenciál? To, že jsem dokázal ocenit kupř. Watersovy Pink Flamingos, tomu napovídá. Co mně však přišlo fajn, tak to byla stylizace filmu do obehrané VHS kazety. Vyvolává to minimálně dojem, že sledujeme něco raritního, něco co existuje v málo kopiích, ale o co je enormní zájem (to signalizuje poškozenost nosiče). (06.04.2024)

Fakt jako kazeta vytažená z kontejneru, taková óda na špínu, divnost a nezajímavost. Korine to prý natočil jednak z fascinace noční městskou scenérií a vzpomínek na šmíráky, jednak z jakéhosi pozastavení se nad úlohou popelnic. Tady to je prostě slepenec nijak dějově pospojitých výjevů, v nichž pár pseudo-důchodců páchá různé nepatřičnosti (třeba to symbolické ošukávání popelnic) a potká se s několika exoty. Určitou hloubku tomu neupírám, základní myšlenka mi možná také byla poodhalena, ale jinak tedy skutečně nezáživně strávených 70 minut. (13.11.2010)