Zlato v Black Hills

Kombinace: Western - Východní Německo - Sovětský svaz. No, nedívejte se na to! Při dnešním pohledu na tuto konkurenční indiánku západoněmeckých mayovek jsou nepřehlédnutelné tyto momenty: Hudba vykrádá jiné westerny, hlavně ústřední motiv je silně poznamenaný legendou Sedm statečných. Tenkrát ale zákony platily jinak před a za Berlínskou zdí. Dále kamera. Snaha skoro celý film snímat hodně zblízka, žádné celkové záběry, ať už venku nebo uvnitř. Velký průser - přepadení vlaku! To se nedá okecat, to musí v každém takovém filmu fungovat stejně. Zde ale žádné záběry na jedoucí vlak a zároveň okolo jedoucí a útočící indiány. Vždy jen výběr. Buď vlak nebo indiáni. To je jako sex přes zamčené skleněné lítačky nebo svatební noc po telefonu a ještě v japonštině. A ještě krajina. Absence jugoslávských lovišť. (17.09.2017)

Filmová indiánská odpověď NDR na mayovky Západního Německa byla sice v rámci kinematografie v jistém smyslu přínosná, ale kazila to v hojné míře neoriginálnost a snaha se jim alespoň vyrovnat. To platí i pro tento snímek, který mayovkám jakoby z oka vypadl. Posuďme sami. Indiánský kmen Dakotů uzavře s bílými tvářemi mír a věří jejich veškerým slibům. Jenomže je u nich nalezeno zlato a tak se objeví banda, která nerespektuje nic a nikoho. Toť základní dějová linka mnohých mayovek. Bystrooký Sokol to nenechá jen tak a rozhodne se zakročit. A dojde ke střetnutí. Je jeho charakter takřka totožný s Vinnetuem čistě náhodný? Téměř dvouhodinová stopáž dává ději plynulost a v přirozeném tempu se vyvíjet. Zkrátka se tu v ničem netlačí na pilu a tak tu nic nezatěžuje sebemenší složitostí. Dobrodružná pohádková indiánská fantazie, která neurazí a je vhodný pro malé i velké. Kromě kopírování mayovek nemá vlastně čím. Jen toho humoru je tu poněkud málo. Ne, ten tu není vůbec a je to škoda. A tak snímek berme jako vhodný doplněk k slavným mayovkám, který pojednává o jiném indiánském kmeni, ale s naprosto stejnými problémy. (15.07.2017)

Môj prvý a posledný Gojko, ktorého som si doplnil na doporučenie Lundgrenovho bratranca z tretieho kolena Wacíka. Gojko tu má síce solídne vypracovanú postavu a sem tam sa predvedie pri cool poskakovaní po vlaku alebo mlátení bledých tvárí, ale sympatický mi vôbec nie je a hrať takisto nevie. Na zápornej strane ma tiež nikto nezaujal. Ten hlavný záporák vyzerá jak Lenin. Akcia je v rámci svojej doby ok, ale dnes už zastarala a ničím nenadchne. Neľutujem, že som to videl. Rád som si doplnil aspoň jedného zástupcu tejto série a keby som to videl v detstve, tak to mám možno rovnako ako Vinnetoua. Aj keď mi tam chýbala tá naivita, ktorá Vinnetouovkám pridává to niečo naviac. Celkovo aj keď nijak nadšený nie som, tak podpriemerné hodnotenie dať nemôžem. Tak nejak cítim, že si to Gojko nezaslúži, takže neutrálne 3* budú tak akurát. (04.06.2021)

Oldschoolový western ako vystrihnutý pre sobotné popoludnie. Všetko je ako má byť, banda záporákov s hlavným záporákom v čiernom saku, poháre whisky sa šmýkajú po barovej doske, kolty sú "proklatě nízko", Gojko Mitič a banda Dakotov válí. Miestami sa síce Dakotovia správajú extra imbecilne, ale stráviť sa všetko ako celok dá. (08.03.2009)

Po nástupu mayovek v koprodukci NSR – Jugoslávie, které měly obrovský divácky úspěch, přišla se svojí troškou do mlýna a kinematografie NDR. Dlužno říct, že série indiánek s Gojko Mitičem zdaleka nedosáhla kvalitu snímku Poklad na stříbrném jezeře, nebo trilogie Vinnetou. Snad tam bylo příliš mnoho ideologie, nemělo to tu správnou hudbu apod. Režijně to sice nebylo špatné, ale celkové vyznění slabé. Z celé série píšu komentář pouze k filmu Zlato v Black Hills, protože ho považuji za nejlepší z těch průměrných až špatných. Dávám tři hvězdičky, a to jen proto, že ve snímek oživila krásná polská herečka Barbara Brylska. (08.02.2012)