Modrý anděl

Tak tahle slavná část německé kinematografie mě zrovna neohromila.Modrý anděl bezpochyby je silným a kvalitním snímkem,ale bohužel taky dosti nudný a zdlouhavý.Kompletně všechny postavy jsou nesympatické a jejich motivace pro mě dost nepochopitelné,všemi vychválená herecká kreace Emila Janningse mě osobně nijak neuhranula.To spíš půvabná Marlene Dietrich hrála působivě.No co,docela zklamání.Ale ta postava smutného klauna,který se kabaretem jen tak potuluje,ta je úžasná. 60 % (30.03.2010)

Jeden z prvých filmov, ktoré sa zaoberajú mužskou obsesiou ženským telom a celkovo dominantnou ženskou osobnosťou. Je to obsesia iracionálna, čo je zdôraznené tým, že profesor Rath je veľmi inteligentný profesor, v kontraste s voľnomyšlienkárskou a prospechu chtivou speváčkou Lolou. Ranná nemecká kinematografia výrazne ovplyvnila podobu svetového filmu a preto nebolo prekvapením, aká kariéra čakala po tomto hite Marlene Dietrich. (01.06.2012)

Heinrich Mann je především autorem dvou, řekl bych přímo epochálních románů: Professor Unrat oder Das Ende eines Tyrannen (zvaný tež Modrý anděl), z roku 1905, a Der Untertan (Poddaný), z roku 1918. A i když je to ten druhý, který ve mně rezonuje dodnes, je mi i ten první neobyčejně blízký - tako jako škola je mi neobyčejně vzdálená, i když nepřestala být generátorem mých špatných snů.... Nedávno jsem jel na kole přes Proseč, a na obědě "U Toulovce" jsem si s pocitem bezpečí a jisté radosti vzpomněl na Rudolfa Fleischmanna, který jako nejmladší radní prosadil, že "1935 odhlasovala obecní rada v Proseči nadpoloviční většinou příslib domovského práva německému emigrantu, Heinrichu Mannovi... Dne 24. dubna 1936 složil Heinrich Mann v Marseille přísahu jako nový československý občan". (Most k novému životu: # ČSR v letech 1933-1939 - strana 173) (14.07.2017)

Vážený profesor Rath, ktorého mimochodom študenti z GYMPLU, prezývajú UNRATH, čo znamená niečo ako „špina” , zakrátko zahodí svoju doterajšiu - uznávanú kariéru profesora za hlavu, "vyjsť na psí tridsiatok" , tak sa tomu správne hovorí... Študáci po večeroch - navštevujú miestny - neprístupný ( pre profáka ) KABARET, kde sú totálne mimo z krásnej speváčky - menom: LOLA LOLA, ktorá je extrémne krásna, extravagantná, hriešna, zvodná, úžasná + disponuje neuveriteľne - krásnymi - dlhými nohami, ktorými si opantá všetkých na predstavení. Profákovi to nedá a zájde na predstavenie, kde sa zamiluje do Loly, je z nej zbláznený, ale Ona ho má za debila. Aj napriek tomu sa vezmú, s učením je rázom koniec, a teraz, za niekoľko rokov, stúpne samotný profesor Rath v kariérnom rebríčku na samotné DNO, odkiaľ sa odlepiť, bude nemalý problém. Stane sa z neho ATRAKCIA, z ktorého sa smejú. Nemecké - super - hviezdy - MARLENE - EMIL a režisér - von STERNBERG, ukazujú, ako môže dopadnúť človek s vysokým postavením, ak si začne vzťah - s nesprávnou ženou, ktorá ho totálne zrazí z cesty, akákoľvek dôstojnosť a morálka - je preč, ľutuje, čo si začal, ale, či sa dá niečo ešte robiť, je otázne ? Marlene Dietrich sa stala po snímku MEGA - HVIEZDA z NEMECKA, ktorá emigrovala do USA, inak by ju zlanárili - kolegovia - nadšený producent - Goebbels. To sa našťastie, nestalo, a tak takáto provokácia zo strany postavy Lola Lola, sa už neopakovala, tým pádom, môžme ďakovať - nemeckej spoločnosti UFA, s producentom Erichom Pommerom, ktorý mimochodom produkoval i mega - nákladný - science - fiction, Fritza Langa - METROPOLIS. V Nemcoch bolo niečo uvoľnené, čím si nelámali hlavu, keď nakrúcali filmy. Taká - nefalšovaná odviazanosť. V snímku podáva mimoriadne - kvalitný herecký výkon, Emil Jannings ako profesor Rath, utrápený, deprimovaný, v depresiách sa aktuálne nachádzajúci - bývalý PEDAGÓG, ktorý si latku nastavil príliš vysoko, alebo sa mu pod tou jeho váhou - jednoducho zlomila, a teraz nevie, čo ďalej. Marlene disponuje parádnym sexappealom, takže extra - hrať nemusí, stačí prednosť, ako vyzerá na plátne, vtedy z nej nespustíte oči, doslova si užíva túto provokáciu. K tomu i spieva, a tak popritom je to dokonalé dielo. Veškerá ťarcha je na Janningsovi, ktorý musí bojovať s veternými mlynmi ! Josef von Sternberg - vytvoril snímok, ktorý osloví každého - vnímavého diváka. (19.11.2015)

Film jsem zhlédl dvakrát, Mannovu knižní předlohu jsem přečetl taky dvakrát, a pořád nemám pocit, že bych byl s Neřádem hotov a nemusel se k němu už vracet. Je to fascinující téma lidského úpadku, ke kterému se musím pořád a pořád vracet, a nacházet tam mj. zajímavé paralely s jinými literárními postavami, jako například s postavou homosexuálního spisovatele Gustava von Aschenbacha z novelky "Smrt v Benátkách" od Heinrichova bratra Thomase. Samotný film na mě po druhém zhlédnutí zapůsobil stejně jako poprvé, tzn. je to výtečný klasický snímek z doby, kdy byl zvukový film ještě v plenkách (ostatně "Modrý anděl" je považován za první německý zvukový film, jak jsem se kdesi dočetl). Co je podstatné o tomto filmu říci v první řadě je to, že to není v žádném případě doslovná filmová adaptace románu Heinricha Manna "Profesor Neřád". "Modrý anděl" je, jak upozorňují již úvodní titulky filmu, pouze volně natočen podle podle Mannovy literární předlohy, přičemž Mann se sám spolu s dalšími autory podílel na scénáři, který původní knižní text výrazně pozměnil pro potřeby zvukového filmu. Z knižního profesora Raata a "umělkyně" Rosy Fröhlichové se tak ve filmu stávají profesor Immanuel Rath a lascivní zpěvačka Lola Lola, většina knižních motivů je z filmu vypuštěna, totéž platí pro škrtnutí některých postav (a přidání jiných) a naprosté pozměnění závěru. Film a Mannův román tak vedle sebe fungují v podstatě jako dvě na sobě nezávislá díla, s tím, že film vydatně podpořil popularitu tohoto Mannova nejznámějšího textu, ve kterém tehdy 34 letý literát kritizoval mj. rigidní vzdělávací systém vilémovského Německa a provinční omezenost maloměšťáků s jejich pokryteckou morálkou (s obojím měl osobní zkušenost z mládí). Zcela jiné je ve filmu (mimochodem až fetišisticky zaměřeném na nohy Marlene Dietrich) i pojetí ústřední dvojice postav středoškolského profesora a barové zpěvačky a příležitostné kurvičky - kniha jde samozřejmě více do hloubky a rozehrává vzrušující psychologickou sondu ze světa, který je pro současníky v podstatě dávno nepochopitelný a mrtvý. Přesto má smysl se jak s filmem, tak Mannovým textem ze studijních důvodů seznámit, protože je to svědectví z epochy, která má dle mého soudu stále co říci i lidem z 21. století, byť současný divák musí nutně tento film vnímat v diametrálně odlišném kontextu než tehdejší diváci. (24.01.2012)