Klamár detektív (S04E02)

Fantastická snová atmosféra, kde divák netuší, čo vlastne vidí a začína spochybňovať aj svoj zrak, ono Watsonove "Takéhoto si si ma len vysnívala, Mary," je príjemná facka divákom a ich pohľadu na celý seriál. Nečakal som, že to príde, ale druhá časť štvrtej série je posledný z vrcholov celého seriálu. (16.01.2017)

Mne ten Sherlock nejak nesedí. Neviem. Po vizuálnej stránke je to nápadité, živé, je to dotvorené fajn hudbou. Ale...nesedí mi to. Celé to veľké odhalenie mi príde silené. "Vážne ste si mysleli že to bude brat? Čo tak sestra?" Nepríde mi to zaujímavé, nedokáže ma vtrhnúť do deja. To, že Watson vidí Mary je klišé ako nič. Neviem...Nechápem tak vysoké hodnotenia. 4 hviezdy dávam iba kvôli nátlaku priateľky (09.01.2017)

Klasický Sherlockácký prostřední díl - to znamená, že se tu jede většinu doby na nepřepáleném vyšetřováním, které tentokrát ozvláštňuje to, že je hrozně přepálené (o=´ A ať už se jedná o drogy, přeludy, nebo pološílené filantropy, je to moc fajn, stejně jako věc, kterou u jakékoliv jiné detektivky nesnáším - od začátku víme, kdo je tu padouch a jde pouze o to, jak bude odhalen. Výborně funguje i civilní linka (viz konec první části), ovšem, obávám se, aby to hoši scénárističtí příliš nepřekombinovali (viz konec téhle část). A chci spinn off s paní Hudsonovou, sakra! (09.01.2017)

Uf, takže ... dostanete zprvu 75 minut balastu a nudy. Opravdu jsem to řekl? Ano, nuda. Už to tu bylo několikrát. Nic překvapujícího. Ovšem potom dostanete herdu takových emocí, že se z toho doslova posadíte na zadek. Říkal jsem si, sakra, to je teda závěr. Ovšem to jsem se nemohl mýlit víc. Posledních 5 minut je doslova omračujících. Takže ve finále cítím spokojenost. Dobře zahrané pane Holmesi ... (17.01.2017)

(Komentář obsahuje spoilery.) Scénáristé Sherlocka by pro dějový twist prodali matku do otroctví. Celou dobu jsem byl nadšený, říkal jsem si, že po dlouhé době se objevil skutečně skvělý díl - Sherlock propadající hrůzostrašným drogovým stavům, Watson rozmlouvající s mrtvou manželkou a k tomu odporný záporák, trpaslík, který chce zabít KOHOKOLI jen pro potěšení z vraždění (,,Mám rád, když mohu lidi proměnit ve věci."). Deprese, bezvýchodnost a špína, kam se podíváš. Navíc se autoři po nejrůznějších úletech o manželkách-špiónech a lidech, co přežijí i pád na hlavu z paneláku, vrátili k původní předloze A.C. Doyla (povídkaThe Dying Detective), a tedy i k tomu, čím v prvních dílech tolik fascinovali své fanoušky - senzačnímu převedení staré klasiky pro moderní věk. Pak ale dojde na poslední minutu a celá hodina a půl skvěle budované atmosféry se spláchne do hajzlu. Tento díl by se mohl pouštět studentům scénáristiky jako ukázkový příklad překombinovanosti. Pokud přijmeme pravidla hry, tedy že Sherlock je brilantní psycholog, člověk enormně prozíravý a nadaný geniální schopností dedukce, můžeme si klidně představit, že se záměrně nechá zmlátit, aby se dostal na kliniku hlavního záporáka, protože předvídá, že díky tomu Watson přestane truchlit nad smrtí své ženy a vyrazí mu na pomoc. Jenže ve chvíli, kdy zjistíme, že psychoterapeutka Watsona je vlastně Sherlockova ztracená sestra a celé to byl JEJÍ plán, pak nezbývá než zmatek a spousta otázek. To máme přijmout, že Eurus předvídala, že Sherlock bude předvídat, že Watson bude předvídat atd.? No nic. Hodnotím nadprůměrně, protože jsem se rozhodl, že se mi těsně před poslední scénou vybil laptop. (24.01.2017)