Tajemství starého hotelu

Uživatel J*A*S*M má naprostou pravdu! Je to hovno s velkým H. A není to pro každého. Pokud vám tedy nejde mráz po zádech z toho, když devadesát pět minut ze stominutové stopáže sedí nějaká infantilní kravka s obrýleným geekem v recepci opuštěného hotelu a vedou hrůzostrašné dialogy, nebudou vaše hemeroidy vědět, co dělat roupama. Ale teď vážně a nabubřele! Obdivuji na Westovi, jak famózně zvládl dodržet intence žánru. Otázkou je ale jakého! Pustím li svou famózní mysl naprudko z řetězu a nechám li ji vytříbeně zformulovat jeden z tolik obdivovaných a respektovaných názorů, dojdu k neoddiskutovatelnému závěru, že jde skutečně o horor! A to naprosto příšerný a děsivý! Takových sto zabijáckých minut vražedné nudy se totiž jen tak nevidí. (01.02.2012)

Let´s go to the basement and find out what that fucking ghost´s problem is. Ti West je jednou z nejzajímavěších autorských ikon současného horroru a v The Innkeepers opět dokazuje proč. Narozdíl od svých kolegů West se svými postavami udržuje citelný vztah (viz jeho jedinečná freak show v Cabin Fever 2), opět jim věnuje velkou pozornost a dodává jim doslova hmatatelnou živelnost (přikladem budiž výborná scéna s vynášením odpadků), přižemž postupně, a velmi pomalu, staromylským způsobem navozuje tíživou náladu pomocí brilatní práce s prostorem, dlouhými záběry a příjemnou segmentací děje. Zároveň nevtíravě pracuje s diváckým očekáváním a drží se hesla, že čím méně toho vidíme, tím více se bojíme. Skvěle fungují i humorné vložky, které atmosféru nijak neodlehčují, ani na ní neparazitují, ale vzhledem k obeznámením s postavami jsou přirozené a v určité symbióze. Pro mě osobně nejatmosféričtější horror loňského roku, který hravě strčí do kapsy i toliko oslavovaný Insidious. (02.01.2012)

Dle očekávání nesou The Innkeepers režisérovy typické znaky z Domu ďábla, tedy kromě náhlého finále i celkovou roztahanost a minimum lekacích scén. To ovšem nevadí, protože tím buduje skvělé napětí a člověk se zkrátka nebojí toho, co se děje, ale toho, co může následovat. Ovšem přecijen bych doporučil nedívat se před zhlédnutím filmu na trailer, který krapánek spoiluje. Všechny takové silnější momenty můžeme vidět v traileru a pak jsme s filmem trochu zklamaní. Ti West vytvořil upřímný a realistický pohled na primitivní duchařský příběh se sympatickými postavami. Skvěle napsané a zahrané charaktery jsou jedním z hlavních taháků snímku. Určitě se těším na režisérův další počin, tohle byla dobře odvedená práce, i když s odstupem času bych jí zas tak moc nepřechvaloval. (02.01.2012)

Nie som smutný a sklamaný, no nejasám ani nadšením, ale dlho som premýšľal či mám tomuto filmu vyraziť tri alebo štyri hviezdy. Objektívne je to skôr za tri. Ľakačky však fungujú výborne, hoci Ti West využíva primitívnu taktiku na vystrašenie diváka. Aj keď sa asi hodinu nič podstatné neudeje, netrpel som, pretože množstvo prísľubov ma napĺňalo zvláštnou istotou, že sa niečo predsa len stane a bude to stáť zato. Dovtedy je to vlastne one woman show, Sara Paxton je zmenená na nepoznanie, vyzerá ako sivá myš, hrá tuctové, pribrzdené a trochu trápne dievča, ale je to skôr zásluha maskérov, ktorým za to patrí pochvala. Sara tu cupitá ako komická postavička z grotesky v ére nemého filmu, jej tvár sa často krčí do neprirodzených grimás a podľa mňa úlohu často nezvláda. Ale prostredie starého hotela aj duchárska historka zvýraznená starými fotkami má isté čaro a zjav duchov zase svoju desivú príťažlivosť. (12.01.2012)

A Lonely Place (With a Lonely People) to Die. Ta nejklasičtější duchařská story s upgradovanými klišé (stejně jako v Insidious) a blaženou nevědomostí, co se to tam vlastně děje. Rozhodně ne pro každého, ale já si ty pomalý záběry náramně užíval. Zajímavost: ve stejném hotelu pobýval před pár lety štáb během natáčení House of the Devil, režisérova předchozího filmu. (12.01.2012)