Plätze in Städten
Places in Cities
Obsahy(1)
Mimmi je velmi osamělá dívka, která neví, co se životem, a tak se potuluje po Berlíně a Paříži. Místa ve městech je příběh o osamělosti a hledání lásky, s distancí pozoruje každodenní život protagonistů ztracených v tichých interiérech a prázdných a hlučných exteriérech. (Fresh Film Fest)
Recenzie (11)
Plätze in Städten je mimoděk také příběhem o tom, jak intenzivně ovlivňují životy dospívajících materiální jistoty. A protože Mimmi nemá žádné, není pro ni samospasitelné ani být součástí demokratické západní Evropy. Měla by žít lepší život, už jenom pro to, že je Berlíňanka a umí dobře francouzsky, nebojí se navazovat přátelství napříč centry evropského pokroku... Ale ono to není tak jednoduché. Nač jsou jí všechny možnosti světa, když ještě před maturitou řeší, kde a u koho hlavu složí. #freshfilmfest ()
Hm, hm, já mám samozřejmě velký smysl pro osamělost dospívání, špinavou poetiku velkoměst, i to období, kdy se láme podzim do zimy a skoro hmatatelně cítíš, že každou chvílí začne sněžit... a většinu z těch několikaminutových statických záběrů bych si z fleku nechal vytisknout a pověsil si je doma na zeď; tak krásně se na ně dívá... a ještě líp se během těch nekonečných minut, kdy se na plátně nic neděje, přemýšlí, jestli to celé není akorát tak umění pro umění. ()
Chtělo by se říci film o ničem. Film o ničem a přesto film, který toho dokáže tolik nabídnout. Začal bych třeba výbornou hudbou a hlavně prvním, mým srdečním songem, ale tohle není zdaleka to nejdůležitější. Tím je jednoduchý, banální příběh. Příběh o hledání, o lásce, o samotě. I když jste obklopen tolika lidmi, zdaleka to ještě neznamená, že se nemůžete cíti sám. Angela dokázala, co načala s svým prvním filmem. Naprosto mě vtáhla do děje, který i přes minimum dialogů a skoro žádný děj je pro mě naprosto vynikající, což se musí zákonitě projevit i na mém hodnocení. Za pět. ()
Schanelec to ani tentokrát divákovi nijako neuľahčuje, ale hrá s ním fér hru. Poskytuje náhľad do duše jednej introvertnej stredoškoláčky a ten je vyjadrený samozrejme aj zobrazením "miest v mestách". Strácame sa v nich rovnako, ako Mimmi sama v sebe. Nedokážeme sa v priestore orientovať a dokonca ak by sme nepočuli francúzštinu alebo nevideli v diaľke Stadte de France, ani by sme nevedeli, že sme zrazu v Paríži. Pokiaľ sa režisérka odvoláva na Bressona, tak tento film ide myslím skôr v šľapajách jej krajana Wendersa. Dôležité nie je len to, čo je zobrazené, ale aj pokus o zloženie fabuli čo bolo predtým, ako sa bude Mimmin osud vyvíjať ďalej a čo sa deje aj pomedzi zábery v súčasnosti. Možností je veľa... ()
Po svém prvním kontaktu s tvorbou režisérky Schanelec mám pocit, že můžu konečně jednou říct, že můj život je jako film. Při některých z těch pomalých záběrů jsem tak trošku pokukovala po hodinkách, jiné jsem si zase s požitkem užívala. Mému uchu lahodila příjemná hudba. A vůbec, věškerý zvukový doprovod (včetně ticha) tady hraje významou roli. Zvuky ve vlaku nebo z ulice tady obrazovou stánku nmnoha scén přímo dokonale dokreslují, rozhodně jsem je nevnímala pouze coby nějakou kulisu jako u řady jiných filmů. ()
Reklama