K zázraku

We climbed the steps to the Wonder. Magický příběh pěti cizinců/poutníků ve světě, kde sny přicházejí a odcházejí, jak se jim zlíbí. Ve světě, kde se člověk odvrátil od boha a bůh se otočil zády k člověku. Kde materiální hodnoty převyšují ty spirituální, mechanické ruchy jsou v neustálém konfliktu s melodickým zněním přírody, a slovo samo se stává nadbytečným klamem. Jak těžké je v takovém chaosu znovu najít řád? Malick obnažuje své nitro a navrací se ke svým kořenům. To The Wonder je jeho nejosobitějším dílem. A právě proto ho bude široká veřejnost nenávidět ještě více, než předchozí Strom života. (15.04.2013)

Tak snadné to nebude. Tohle určitě není ten typ filmů á la „jsem doma, kdo mi dá pusu?“ Tady jsou permanentně kufry připravené na velké stěhování, slova na hádku, myšlenky na nevěru. Filmy Terrence Malicka není snadné mít rád, navíc obzvlášť v posledních letech (předtím pamatujeme jeho neuvěřitelně dlouhé tvůrčí pauzy) ničí kritiky i samotné diváky. Jedni ho uctívají, druzí by mu nejraději na hodně prudkých schodech podrazili nohy. Další obrazová esej znovu lépe sedne těm, kteří jsou předem vnitřně naladění na proud estetizovaných obrazů, nitra tápajících hrdinů i experimentální filmařinu. To the Wonder chce navodit dojem všednosti, ústřední hrdina bloudí mezi umělecky založenou ženou a přítelkyní z dětství. Co se na plátně děje, jaké je vnitřní rozpoložení postav, vnímáme z obrazu – třeba něžné doteky nebo nekonečné tančení představují chvíle plné pohody a radosti, aby chvíli na to mohly přijít černé mraky – kratičké dialogové scény pak pomáhají orientaci v ději. Malick znovu ukazuje lidskou bytost v nejrůznějších podobách, znovu na to jde „jinak“ a znovu předkládá postavy, které se radují, trpí, milují, tápou, hledají, nenachází… Kdo chce hledat, ať zvedne ruku, a nového Malicka se nebojí!! (16.08.2013)

Bigotná moralitka, ktorá ma núti byť cynikom. Ďalší film, ktorým Terrence Malick pôsobí, ako keby práve objavil život. A predostiera nám to peknými ľuďmi v čistom prostredí a v peknom počasí. Rozumej sterilne. Postavy blúdia a nachádzajú sa. A to doslovne. Keď sú spolu šťastní, neprestajne sa objímajú, ale, čo je horšie, keď sú pohádaní, pateticky sa prechádzajú s pohľadmi uprenými na rôzne smery. Častokrát sa rozprávajú nečujne. To, čo divák môže počuť a čo nie, je selektované dosť nezmyselne, keďže napríklad partnerská hádka je bez zvuku, ale modlenie sa pred jedlom počujeme. Jediné, čo sa tu dá vyzdvihnúť, je absolútne neprekvapivo, meno Emmanuel Lubezki. Ináč ťažký filter, ktorý si viem predstaviť, že bezpodmienečne ocenia len konzervatívni veriaci. (15.01.2016)

Obrazový a snový dovětek Stromu života, který nebyl potřeba. Více poetický, méně filosofický, ovšem stejně krásný (alespoň co se formy týče) jako Strom života. To The Wonder je zřejmě režisérovo nejosobitějším filmem, který je po scénáristické stránce paradoxně i jeho nejslabším. Pro svojí složitost a silnou poetiku se bude jednat o ještě více nenáviděný film než předchozí meditativní počin. 70% P.S. - O Stromu života jsem po první projekci dokázal přemýšlet dlouho, celkově mi ležel v hlavě měsíc než jsem šel do kina znovu, To The Wonder vyšumí z hlavy dřív, než řeknete švec. P.P.S. - Ačkoliv herci v režisérovo filmech nemají příliš velkou hodnotu, upřednostnil bych raději jako hlavní roli Rachel McAdams než Olgu Kurylenko. V To The Wonder sice neměla velkou roli, ale za tu chvilku svým herectvím přebila Kurylenko na plné čáře. (13.04.2013)

Zklamání. Obrazy krásné, jak už to u Malicka bývá, ale plytký a zdlouhavý děj na téma "má mě rád - nemá mě rád - mám ho ráda - nemám ho ráda" mě ničím neoslovil. Pořád jsem čekal a čekal co se z toho vyvrbí a najednou byl konec a nevyvrbilo se nic. Affleck nevýrazný a šedivý jako vždy, Kurylenko snaživá ale co jí to je platné, jediná potenciálně zajímavá postava celého filmu je Bardemův trudnomyslný kněz, který se ale na plátně sotva mihne. Jen za krásnou scénu přílivu u Mont-Saint-Michel nadprůměr nedám. (01.06.2015)