JASON_X

Na kanadský nekomerční nízkorozpočťák slušná práce, oceňuju hlavně uspokojivou realističnost děje a absenci nějakého výrazného hereckého přehrávání a exhibování, čehož jsem se u "francouzského" filmu předem trochu obával. Ale spolu s pochvalnými slovy je třeba si uvědomovat i ideologický podtext příběhu: každý, kdo se snaží žít mimo hlavní proud a odmítá bezmyšlenkovitě akceptovat všechno, co mu nějaký vládnoucí režim předžvýkané předhodí, je potenciálně charakterově vadný a nebezpečný.

V první řadě je to komedie a až potom dejme tomu takový milý, úsměvný, odlehčený horror. A i když mám radši klasickou evropskou upířinu než tyhle moderní americké variace, tak za mě líbilo, bavilo a kdyby mě tolik nenakrknul ten "laskavý a hřejivý" (tfujtajxl) konec jak z telenovely pro týnejdžry, dal bych klidně čtvrtou, postava té upíří lolitky byla fajn... teda myslím ta filmová postava, ne její postava. Ale malá Kirsten Dunst byla svého času stejně lepší.

Možná znáte pravěký seriál MacGyver o chlápkovi, kterej se ze všeho dostane. Tak tohle je podobný. Jen MacGyver je těhotná ženská, která utíká ze Španělska před jakousi bizarní, snad fašistickou juntou, která už povraždila všechny staroušky a teď vraždí děti a těhule. Octne se sama v nákladním kontyši na moři. Tam porodí. A se vším si poradí. A dopadne to dobře, nebojte. Hnus. Kdyby existovala soutěž o nejidiotštější scénář, třeba dejme tomu nějaký Zlatý Dement, tohle by byl hodně vážný aspirant na hlavní cenu. Aspoň já bych mu dal maximum bodů. Zábavná céčka o křížencích žraloků a chobotnic jsou proti téhle debilitě umělecká díla a já myslím, že tímhle retardovaným melodramatickým svinstvem dosáhl Neflix dalšího pomyslného vrcholu (nebo snad dna?) filmového odpadu.

Zrovna když už jsem si v hlavě sumíroval komentář o tom, jak jsem se zase já blbec nechal napálit nějakou nálepkou "Horror/Thriller", a to taky proto, že před filmem zásadně nečtu cizí komentáře, najednou se děj nečekaně rozjel správným směrem (stodola, 45.minuta). Páni. Mám tuze rád podobná překvapení. Sakra nebýt těch usoplených vousatých dědků coby specialistů nějaké tajné hygienické FBI nebo čeho, nebýt absurdní postavy skleroticky roztroušené agentky, nebýt ohavně televizního looku a ubohé výpravy, prostě s jiným castingem a schopnějším rejžou, mohl být z tohohle námětu minimálně čtyřhvězdový biják.

Hodně volná variace na filmy ze série Saw. A samozřejmě že jenom jejich slabý odvar, tedy co se brutality týče. Nicméně nemůžu říct že bych se nudil, a to taky proto, že představitelka Alison je fakt pěkná kočka, která navíc důvěryhodně předstírá jakous takous oduševnělost a charakterovou hloubku. A rozuzlení sice nepřekvapí, ale přece jenom jsem si myslel, že to všechno dopadne ještě malinko jinak. Slušná spotřební záležitost.

Největším pozitivem filmu je, že Miloš Jovović má skoro celou dobu na xichtě masku, takže se na něho nemusíte dívat. Ale bohužel ještě mnohem strašnější je muset se dívat na Zoru a její extrémně nesympatickou matku. A poslouchat jejich vulgárně primitivní dikci. Ale digitální ruiny města se docela povedly a scénáristicky to překvapivě zase až tak hrozný průser není, s jiným obsazením a jiným režisérem by to mohlo být slušné postapo scífko minimálně na tři hvězdy.

Nica mám dost rád, takže nad slabinami "jeho" filmů dokážu částečně přihmouřit nejedno oko. Ale tentokrát jsem nic hmouřit nemusel, protože až na obvyklou prachmizernou ruční kameru jde o nadprůměrně záživný, i když hooodně levný postapo s fajn atmoškou, příjemně říznutý lehce do horrorova/fantastična, kde se sice příliš neřeší co se na světě stalo a jak se to stalo, ale jde hlavně o to, jak přežít každej další den, respektive každou další noc, protože po soumraku vylézají ONI, hodně divný zubatý hnusáci, který určitě potkat nechcete. Obešel bych se možná bez toho chlapecko-dívčího románku, ale chápu že náctiletí diváci tyhle zápletky ve filmech vidět chtějí a navíc ta holka byla fakt pěkná, takže se pár minut nějakýho toho nesmělýho vztahování dalo v pohodě vydržet.

Bavilo mě, že film přináší krom klasického (a schématického) béčkového příběhu o radioaktivitou absurdně vytuněném monstru i zajímavé obrazy z těsně poválečného Japonska. A šťouraly možná (tak jako mne) zaujme i fakt, že několik prototypů kachního stíhacího letounu Šinden skutečně existovalo (pokud to tedy nevěděli už dřív, na rozdíl ode mne). Ale k nadprůměrnému hodnocení žádný zvláštní důvod nemám, i když happyend se povedl, to uznávám.

A na tohle jsem se já trouba tolik těšil. Popkulturní ptákovina s neskutečně otravně užvaněnými a uřvanými asociály z vybydleného paneláku, pronásledovanými digitálními pavouky a jedním násilnickým rasistou. Stará dobrá Arachnophobia. A hysterické finále ze sklepa už pro mě bylo takřka nekoukatelné (a neposlouchatelné). Navíc první třetina filmu ani nepřipomíná horror, jako spíš sociální drama z přistěhovalecké čtvrti. Ti vypatlaní Francouzi jsou snad nějakým zvráceným způsobem na ta svoje africká ghetta pyšní a připadají si asi hrozně šmrncovně a cool, že jsou tak světoví a multikulturní. A ještě se snaží divákovi namluvit, že na oněch bezútěšných sídlištních periferiích spolu všichni včetně bílých žijí šťastně jako jedna velká rodina. Merde.

Nemyslím, že pár vcelku záživných minut děje stálo za těch zbývajících ca osmdesát. Rozvláčná, užvaněná, teatrálně afektovaná šaráda v americkém stylu. Chlápek se zajímavým arménským příjmením i vizáží v hlavní roli má sice slušné charisma, ale to celý film neutáhne, když scénář je zoufale slabý, režie nenápaditá a příběh vystavěný tak, aby primárně oslovil diváky všelijakých retardovaných televizních talk shows. Ale nepochybuju, že mnozí středoproudaři budou filmem dobře divácky uspokojeni. A mimochodem to hollywoodsky trapné ztotožňování gnostického božího jména Abraxas se Satanem mi dalo vzpomenout na jednu pasáž z Hesseho Demiana, která mi kdysi mocně utkvěla v paměti a kterou jsem si po dlouhých letech opět rád oživil: „Pták se klube z vejce. Vejce je svět. Kdo se chce zrodit, musí svět zničit. Pták odlétá k bohu. Jméno boha je Abraxas."