Žena, ktorá spieva

Ubehlo temer 24 hodin od shlednuti Incendies a ja vlastne porad nevim, co si o tom vsem mam vlastne myslet.. mam se citit smutne, nastvane nebo jak vlastne? Pribeh zeny ze smysleny zeme blizkyho vychodu uprostred nabozensky valky na strane jedny, pribeh sourozencu (z nichz jeden je debil co vystrilel skolu viz Maxim Gaudette) patrajicich po utajovanych otci / bratrovi a historii sve cerstve zesnule matky na strane druhe. Konec hodne na nahodu, ale ta posledni scena docela silna. Francouzsko-arabsky namluveni me bavilo. Slaby 4* (29.11.2018)

Jsem na sebe naštvaný, že jsem si v polovině filmu vymyslel pointu, kterou bych použil, kdybych ten příběh měl nějak dopsat já sám. Scenáristé filmu totiž napsali závěr úplně stejný, čímž jsem se připravil o šok, husí kůži a možná i nějaké ty slzičky. Každopádně vynikající silný film, ale měl mást ještě o trochu důmyslněji :-( (23.04.2011)

Kanadsko-francouzský festivalový objev mohl v mých očích zůstat obyčejným průměrem, neboť režisér svého diváka neskutečně podceňuje, vadí mi zbytečná doslovnost (dcera se dozví o zpěvu a znásilnění, a co čert nechce, v dalším záběru se zpívá a znásilňuje > už tak dlouhá stopáž mohla být kratší). Navíc estetizace válečného utrpení a vraždy je nepřijatelná. Nicméně již úvodní sekvence za doprovodu You And Whose Army od Radiohead dávají tušit netuctový filmový zážitek. ~ Artový příběh říznutý detektivním žánrem nabízí postupné rozkrývání šokujícího rodinného tajemství, a to díky pátrání kanadských dvojčat Simona a Jeanne. Matčina závěť je zavede do blíže nespecifikované (údajně záměrně fiktivní) země Blízkého východu, oblasti zmítané náboženskými konflikty a občanskou válkou. Trochu jsem se ztrácel v repetitivním střídání časových rovin, navíc /spoiler/ pravděpodobnost sledu událostí konče nalezením hledaných (přičemž 1+1 nemusí být vždycky 2!!) není nejvyšší. ~ Z vod šedého průměru Incendies na čtyři hvězdy vytáhly obzvláště posouzení technických parametrů (vynikající kamera!), herecké výkony a v neposlední řadě mrazivá pointa. Nicméně přiznávám, že takto vystavěný příběh smrdí na hony daleko kalkulem a již zmíněnou sníženou mírou pravděpodobnosti. Možná se nechávám trochu unést, každopádně snímek agilního kanadského režiséra v každém případě stojí za zhlédnutí a vytvoření si vlastního názoru. Přese všechnu kritiku precizní záležitost. (06.02.2012)

To vám takhle jednoho obyčejného dne přistál přede mnou snímek s "lehce zavádějícím" názvem Incendies (a překvapivě doslovným českým překladem) a zasáhl mě (svým osobitým vyprávěním a ryzí neprvoplánovou poctivou filmařinou) rovnou do srdce. Nutno dodat, že srdce říká "nerejpej se v tom šťourale jeden", ale rozum křičí "nebuď zaslepenej a přiznej i určité nedostatky". Tady jsou a jak si tak pročítám zdejší komentáře, podobný "problém" měli i uživ. DaViD´82 resp. jhrasko). Zaprvé, pasáže u notáře, které odvádí divákovu pozornost působí nepatřičně (jakoby patřily do jiného snímku) a (zadruhé) zbytečná doslovnost (nejen) v samotném závěru. Za sebe pouze dodám, že to působí i (lehkou) vykonstruovaností děje a otázkou zůstává, zda-li by se bez "šokujícího závěru", (který divák záhy stejně začne tušit) a říká (přeje) si, "hlavně aby to tak nedopadlo", nejednalo o mnohem silnější zážitek. Poslední (mou) výhradou je nevýrazný (hledající a nenacházející) si svou polohu M. Gaudette v roli Simona. Přes všechny tyto výtky, (kterými jsem snímek doposud zahrnul), se nenechte zmást! Incidies je velmi působivým snímkem a to nejen pro svou ryzí filmařinu, ale zejména pro samotné zpracování. Kamera, střih, režie, hudební doprovod (jj, Radiohead na mě vždy platili) js(d)ou v naprostém souznění a jsou to právě a jenom tyto atributy, které se starají o divákův zážitek, udržují ho v neustálém napětí a nenechají vydechnout. V neposlední řadě musím přiznat, že D. Villeneuve je vskutku obratný vypravěč se smyslem pro přesné dávkování tempa a i díky výše zmíněným faktům nepůsobí Incendies jako adaptace divadelní hry, ale jedná se čistě o filmařský zážitek. Incendies to je (nejen) pátrání po rodinných kořenech, jehož výsledkem nemusí být vždy nutně rovnice 1+1=2, ale také "nastavené zrcadlo rozdílnosti" (byť pro někoho možná příliš povrchní a zjednodušující) mezi západním a islámským světem a s tím spojenými hodnotami. p.s. bez mučení přiznávám, že až do dnešního dne mi tvorba tohoto nadaného Kanaďana zůstávala ZCELA utajena. To ale (ve světle tohoto snímku) hodlám v nejbližší době změnit! Kandidáta bych už měl http://www.csfd.cz/film/265641-polytechnika/ Uvidíme....88% (30.09.2011)

Film nabízející dobrodružství i silné scény, z kterých mrazí v zádech. Ve středu dění je člověk, jeho lidství, jeho zrůdnost a jeho kulturní rozmanitost, která není vykreslena zrovna v dobrém světle. Příběh je umně rozseknut na dvě části, které do sebe zapadnou ruku v ruce s působivou pointou. Postavy navozují pocit skutečnosti, pochválit tedy musím jak scénář, režii, tak herecké výkony. Tempo je pomalejší, ale díky němu skvěle vynikne tíživá atmosféra. 9/10 (29.03.2015)