Doručovací služba čarodějky Kiki

Zapomeňte na Harryho Pottera. Zapomeňte na vážná témata, konflikty, morální ponaučení a ponořte se do filmu, ve kterém jediným záporákem je bouřka, jak kdosi podotknul. Dodnes je mi záhadou, jak tenhle blend Středomoří, 50. let a létání na koštěti působí tak naprosto samozřejmê a nenuceně. Čirá filmová magie. (12.06.2005)

Nejzabavnejsi a nejchytlavejsi Miyazakiho film. Nema to sice epicke ambice, ani vetsi poselstvi jako nektere jine kousky rezisera, ale je to proste maximalne koukatelne a jediny Miyazakiho film, ktery jsem si hned po skonceni sel pustit znovu. Vsechno zde funguje naprosto dokonale, s hlavni hrdinkou se szijete v podstate hned a jejiho cerneho kocoura si zamilujete od prvni chvile kdy promluvi, v podstate co hlaska, to perla. Jako mensi nevyhodu bych videl trosku slabsi vykon Joe Hisaishiho, stale dobry hudebni standard, ale prilis normalni a pod urovni jeho syntezatory okoreneneych kousku z minulosti. 9/10 (22.01.2010)

Letí letí všetko letí, aj čo nemá krídla všetko letí... Mijazaki tentokrát nechal krídla krídlami a lieta sa na metle, bicykli a vo vzducholodi. Príde aj na krídla, ale až pri záverečných titulkoch. Nápad o kuriérke na metle je skvelý, spracovanie mestečka kúzelné, hlavná postava sympatická, len bez toho konfliktu tomu niečo málo chýbalo. Kiki doručuje tovar, potom zistí, že... a nakoniec tu máme celkom spektakulárne finále, ktoré však nenadzäzuje na hlavnú dejovú líniu. (12.02.2023)

Řekl bych, že atmosférou jde rozhodně o jednu z nejlepšíchvěcí od Ghibli. Nápad to má taky moc zajímavý, i když oproti Mononoke a Naušice velice komorní. Magických blbůstek tam taky není moc, létání na koštěti, mluvící kočka a sem tam vybuchující zkumavka, víc vlastně nic. Ale fakt je to moc kouzelný a zábavný a vtipný. Škoda jen těch trablů s klukem, ty Kiki moc nesluší a jsou spíš otravné. (15.12.2020)

Kikiina donášková služba je jeden z Miyazakiho filmů, který vznikly v mezidobí mezi jeho vrcholnou čtyřkou (tedy Naushikou, Laputou, Mononoke a Chihiro) a tak jako pro další filmy z tohoto období (především Můj soused Totoro), pro něj platí stejná "nepsaná pravidla", tedy jednoduchý příběh, zaměření na mladší publikum a absence hlubších myšlenek typických pro jeho velkofilmy. Majo no takkyubin je zkrátka oddechová pohodička s typickou Miyazakiho filmovou atmosférou, která vás pohladí po duši a rozesměje zároveň, zatímco vaše mozkové závity odpočívají v klidu a míru pod péřovou dekou dětské infantility. Je to právě větší hloubka a vážnost příběhu, která ji odlišuje od mistrových masterpieců a taky od vyššího hodnocení. Kocour Jiji je ale rozhodně výplodem génia!!! (07.07.2007)