Oslo 31. augusta

Film z druhého plánu jemně, ale nesmlouvavě tematizující univerzální spoluzodpovědnost a vzájemnou spojitost lidských nádob žijících na témže místě v tentýž čas, spoluodpovědnost a propojenost, které si dnes ve jménu "osobní svobody" - včetně "svobody zničit se" - povětšinou odmítáme připouštět, ale ony proto ještě nepřestávají existovat. *** Film zpovzdálečí a zdánlivě nezaujatě tematizující nevšímavost a přehlušování, vtělené a zapuštěné do přediva zákonů, pravidel a práv naší dnešní společnosti posilujících zdánlivou izolovanost jedinců a jejich osudů tak, že se zdá téměř přirozené sledovat, jak  se jeden tonoucí mezi ostatními nakonec nevyhnutelně utopí, byť cítíme, že to svou nepatřičností volá do nebe. Každé lidské utrpení se týká přinejmenším každé lidské bytosti v dosahu (i kdyby jen v dosahu mobilní sítě), a nemůžeme se z toho vyvinit, ačkoli - jak nám tenhle film předvádí - se velice přesvědčivě snažíme ujistit o opaku. *~ (13.06.2022)

„KDYŽ SE NĚKDO CHCE ZNIČIT, SPOLEČNOST BY MU NEMĚLA BRÁNIT…“ /// Andersovi je 34 a nemá nic. Kromě závislosti, se kterou by ovšem rád skoncoval. Má jeden den, aby ukázal, že pobyt v léčebně nebyl zbytečnej. A on ví, jak to vyřeší… Jednou feťák, navždy feťák. Můžete bejt chytrej, jak chcete, ale voni vás stejně dostanou (čest výjimkám). Na konci necejtím nic. Vlastně… jsem spíš rád. Proč? Prostě proto! A nejvíc zajímavý je, že na osmdesát let starým námětu, toho ani v současnosti nemusíte moc měnit. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „Le Feu Follet“, kterou v roce 1931 napsal Pierre Drieu La Rochelle, číst nebudu. 2.) Život? To je škrtidlo, lžička, zapalovač, jehla … 3.) Thx za titule ,,jives a depressya“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (25.02.2015)

Den, zkušební den, a nakonec i poslední den, v životě mladého (i když ne tak docela, je mu už přes třicet) inteligentního (i když na svojí inteligenci se už nemůže zcela spolehnout) muže. Anders nechce (tak to říká i ve filmu) začínat od začátku, hledá dva padnoucí konce několkrát zpřetrhanou šňůru svého života, na které by se mohl navázat.  Ale nejde to. Prostě to nejde. Ke všem "uzlovým" bodům přistupuje s nadějí a dobrou vírou, aby nakonec poznal, že se pořád jen "topí". Přitom jeho první (raní) pokus utopit se překvapuje svojí naivitou a nezralostí. Během dne, v němž se konfrontuje (a je konfronrován) se svým dřívějším životem, nachází pouze jeden konec (své /matčiny) pupeční šňůry, od které byl kdysi odpoután, aby žil. Je to záchranné lano, které mu hází Thanatos. - Velmi dobrá režie! (29.09.2022)

Jestliže je Reprise byť jen zčásti depresivní jako tenhle film, tak si dám delší pauzu. Tak hmatatelný smutek, který byl slyšet z jinak moc příjemného hlasu Anderse mi zřejmě ještě chvíli utkví v paměti. Jeho smutek se stal mým smutkem a jeho bolavé nitro mě bolelo víc, než bych si byla schopná připustit. V té druhé části jsem cítila mírné zadrhnutí, ale to nic nemění na síle a hloubce tohoto snímku a Anders Danielsen byla velmi dobrá volba pro tuhle roli. Tleskám, ale strašně smutně...... (16.11.2014)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $101,475║Tržby Celosvetovo $1,384,000║ Téma ohľadom užívania drog a samotným vnútornom bojom s návykovosťou, bola nosnou témou vo filme Oslo 31.augusta (2011). Pútavo natočení príbeh pojednáva cestu mladého Andersa ako po odvykačke sa vracia do bežného života. Jeho prvé kroky smerujú k priateľom, ktorý mu ale stále pripomíňajú minulosť čím sa opäť postupne dostáva na rozcestie a vnútornému boju s démonmi. Film necháva diváka po celý čas v strehu, v napätí, lebo v druhej polovici filmu je viacero momentiek keď to ostáva na vážkach či to mladý Anders ustojí alebo opäť do toho naplno padne. /videl v kine: 60%/ (videl na festivale Art Film Fest 2013) (29.06.2013)