Godzilla

Výživná spielbergovina, ktorá pracuje s tušením neznámeho a ľudským pohľadom na epickú skazu, je v každej scéne plná originálnych režijných nápadov a nádherne graduje k mohutnej deštrukcii. Prvotriedna filmárčina, ktorá niekoľkokrát vtipne ide proti diváckym očakávaniam. Desplatova hudba funguje stopercentne. (22.05.2014)

Lépe to dopadnout nemohlo a Edwards splnil, co slíbil. Umně balancuje na hranici mezi poctou jeho milovanému Spielbergovi (takže nás, stejně jako Spielberg v Čelistech velkou část stopáže napíná pouhými náznaky) a poctou všem 29-ti filmům s přerostlou ještěrkou a čtyřem godzillím generacím společnosti TOHO, které započaly roku 1954 a s velkou pompou „zavřely krám“ roku 2004. Zejména s posledními dvěmi – "alternate reality" sérií a následující "new generation" sérií má nová Godzilla spoustu shodných znaků a styl vyprávění. Směju se některým kritikám zdejších přemoudřelých pubíků, kteří jsou políbeni maximálně Emmerichem a podivují se (samozřejmě zcela od věci), že Godzilla šlehá plameny, polyká atomovky a nohy má jako slon. Jenom tak dokazují svojí neznalost a ignoranci. Já kvituji, že Edwardsovi se podařilo téměř nemožné – najít balanc mezi klasickým hollywoodem a japonskou poetikou godzillí série, kde bylo, je a doufám, že i bude vše možné.__PS: Herci jsou tady, stejně jako u japonských originálů, v podstatě zbyteční a řešení jejich rodinných vazeb se také nijak neliší od japonských bratříčků, takže je zbytečné nad tím lkát. (16.05.2014)

Je to vydarený akčný katastrofický sci-fi thriller. Má veľmi dobrý príbeh o vojakovi, ktorý sa práve vrátil zo služby, pričom túži byť len so svojou rodinou, no keď sa dozvie, že jeho otec bol uväznený v Japonsku kvôli vstupu do zakázanej zóny, vydá sa za ním. Čoskoro si uvedomuje, že jeho absurdné vysvetlenia ohľadom smrti matky sú skutočne pravdivé a ľudstvo začne čeliť nečakanej a mimoriadne nebezpečnej hrozbe, útoku veľkých a prakticky nezastaviteľných monštier a tak musí vojak urobiť všetko preto, aby sa dostal domov k svojej rodine, no uvedomuje si, že najlepšie riešenie je využiť svoje vojenské schopnosti a postaviť sa hrozbe. So spracovaním som dosť spokojný, už niekoľko úvodných sekvencií mimo hlavného deja ma veľmi príjemne prekvapilo a bolo mi jasné, že v tomto prípade sa nebude jednať o žiadny štandardný hlúpy blockbuster, ako výrazná väčšina konkurencie a našťastie sa to už nezmenilo. Jedine hlavný hrdina mi prišiel spočiatku trochu nevhodný, ale čoskoro som si predsa len uvedomil, že tu aj napriek dostatku priestoru nepredstavuje klasického hrdinu a tak ani s týmto som nemal žiadny problém. Takže väčšinu času pôsobí dej na pomery žánru nadmieru zaujímavo a pritom aj celkom nepredvídateľne, keďže sa nevenuje len civilistom, ale aj vysokopostaveným ľuďom, dá sa vytvoriť komplexný obraz o celej situácii, čo rozhodne poteší. Tiež chválim absenciu humoru, celé to pôsobí tak seriózne a dokonca aj atmosféricky a v priebehu sa dá nájsť plno vydarených sekvencií. Síce finále ma už nebavilo až tak moc, ako zvyšok filmu, ale to som aj čakal, keďže inak to už vlastne ani skončiť nemohlo a tak sa nad to dokážem povzniesť, ani toto nie je zlé a hlavne, že ma to väčšinu času veľmi bavilo. Akcie je tu pomerne dosť a je výborná. Jedine ma mrzí, že až príliš často sa odohráva v noci, pričom až dve sekvencie mi prišli dosť neprehľadné, ale inak je očakávane veľkolepá, perfektne technicky zvládnutá, pomerne rozmanitá, chválim zaujímavý prístup tvorcov, kvôli ktorému akcia často nevyzerá tak, ako by sa dalo čakať, napríklad strihnutie sekvencie tesne pred súbojom a následné sledovanie v televízii a dokonca mi tieto scény prišli aj dosť napínavé, takmer až hororové. Najviac sa mi páči celá časť na moste, prvé veľkolepé stretnutie s monštrom a plno výborných menších scén, ako útek pred horiacim vlakom. Herecké obsadenie je na tom dobre, Aaron Taylor-Johnson nie je až tak výrazný, ale nakoniec mi tu celkom sedel, k tomu výborný Ken Watanabe, potešia aj Elizabeth Olsen, vojenský veliteľ David Strathairn a v menších úlohách aj Bryan Cranston a Juliette Binoche. S réžiou a technickou stránkou som nadmieru spokojný, prvotriedna vizuálna stránka, skvelé efekty, seriózne a atmosférické prevedenie, tu v rámci žánru môžem vytknúť len pár spomínaných detailov. Keby všetky blockbustery boli v takomto nie až tak tradičnom a celkom dospelom štýle, hneď by som bol spokojnejší. Jeden z najlepších filmov svojho druhu za dlhú dobu. 78% (29.08.2014)

Začínam premýšľať nad tým, či ešte niekedy navštívim 3D sálu, ak sa nebude jednať o projekt o rozmerov Avataru. Znova sa teda potvrdilo, že tretí rozmer je len prvoplánovým lákadlom. Tých pár centov navyše mi však vôbec neubralo z nálady, pretože je zrejmé, že tvorcovia sa o to viac sú sústredili na kompatibilitu celého príbehu. Edwards sa vezie na vlne režisérskych uctievačov filmových kultov a drží sa hesla, že treba začínať od koreňov. Nepoznám mystickú históriu godzilly ako japonského fenoménu, preto som Emmerichovu verziu zhltol ako decko všetkými desiatimi. V porovnaní s týmto filmom sa dá citeľne vnímať rozdiel medzi hollywoodskym non-brain trhákom a plnohodnotným dychberúcim blockbusterom. Oboje majú niečo do seba, misky váh sa však tentokrát jednoznačne priklonili na stranu tohtoročnej monštruozity. Dokonalé hranie sa s diváckym presvedčením o strane dobra a zla robí film výnimočným. Obrovským plusom je fakt, že do pozície hrdinu nie je postavený človek - rozumej chorobne tuctový amerikanizmus (hollywoodsky happyend v podobe poslednej sekundy odvráteného konca sveta bol chvalabohu vyškrtnutý zo scenára). Absurdita v podobe nezničiteľnej palebnej sily americkej armády sa takisto nekoná a to možno neprehryzne tuctový divák odchovaný na súčasnej vlne popcorňákov. Príbeh sa tak stáva dokonale nereálne-reálny a cítiť z neho snahu dať na vedomie, že nie človek je vládcom planéty. Šablóna žánrového klišé nič nekazí, herecky je to luxusné, niektoré dialógy by žiadali doladiť, ale to je už len malou chybičkou krásy na tomto veľdiele, ktorého dominantou ostane kvalitný príbeh, doplnený ohurujúcimi efektami a dunivou hudobnou zložkou. 90%. (16.05.2014)

Scénář staví na střetu civilizace s přírodou a zjevně vychází z předpokladu, že lidstvo je přežitek. Jak jinak si vysvětlit, že postavy jsou šablonovité, občas promlouvají jako po požití psychotropních látek a nemají žádné smysluplné dramatické oblouky? Zůstává jen ta nejošuntělejší peripetie ze všech - tatínek musí najít rodinu. To ostatní se rychle zazipuje do pytlů a odbude pár přibližnými větami. Žádný realismus, hlubší psychologie a provokativní práce se známými motivy se nekoná (snad jenom smrt / obecně vážná stylizace jsou tu nezvykle častými hosty). Druhým skrytě (zřejmě) mizantropickým prvkem je jednání lidského velení, které plánuje s důmyslem doby kamenné a pokud někdo v jeho konání spatřuje hlubší smysl, ať mi ho prosím sdělí, nejlépe písemně a s nákresy. Takže zbývá Godzilla vs. MUTO + mravenčí lidská perspektiva, která střet monster dokáže fragmentovat, včas zakrýt nebo mimoděk nahlédnout v celé jeho gigantické majestátnosti. Lidi tu prostě nejsou proto, aby jednali a byli zajímaví sami o sobě, ale aby se mohli dívat a film se mohl sytit jejich pohledy. Tady Gareth Edwards a jeho posádka předvádějí, že někdy jednoduše stačí dodat výživnou potravu pro oči a uši a efekt se uprostřed nefunkční lidské story stejně dostaví. Opojení měřítkem monstra, jeho vypiplané estetizování a rámování ve fotogenických kompozicích je smyslem celé Godzilly, která je pomalejší a majestátnější, než bývá zvykem. Podobně jako pár výtečně načasovaných scén a old schoolové hromobití Alexandre Desplata v orchestřišti. Monstra z hlubin mají přesně tu kulervoucí vibraci, kterou jsem čekal od Pacific Rimu. Ten tak konečně dostávám v jedlé podobě rok poté. Můžeme spekulovat, jestli napřesrok pro změnu někdo doručí to, co se čekalo od Godzilly. [75%] (13.05.2014)