Réžia:
Čchan-uk PakScenár:
Wentworth MillerKamera:
Jung-hoon JungHudba:
Clint MansellHrajú:
Mia Wasikowska, Matthew Goode, Nicole Kidman, Jacki Weaver, Dermot Mulroney, Alden Ehrenreich, Lucas Till, Ralph Brown, Judith Godrèche, Phyllis Somerville (viac)VOD (4)
Obsahy(2)
Po tragické smrti otce v den jejích osmnáctých narozenin se India Stoker (Wasikowska) seznamuje s Charliem (Goode), jejím charismatickým strýcem, o jehož existenci až dosud neměla ponětí. Když se Charlie nastěhuje k Indii a její labilní matce (Kidman), obě jsou okouzleny jeho šarmem a klidem. Brzy je ale jasné, že Charlieův příjezd nebyl náhodný, a že jeho šokující tajemství z minulosti můžou zásadně ovlivnit Indiinu budoucnost... nebo ji úplně zničit. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (18)
Recenzie (568)
Tak to byla moje premiéra a první setkání s Chan-wook Parkem. Bez ohledu na to, že je to film, který už nechci nikdy vidět, tak si Stoker zcela jistě zaslouží plné hodnocení. Proč? Protože režie, kamera, zvuk (plus hudba) a střih byli v tak dokonalé harmonii, že se to rovná téměř uměleckému dílu. Atmosféra je od začátku až do konce temná a prodchnutá mrazivým zlem, které se v ní projevuje tolika a takovým způsobem, že to na mě působilo skutečně děsivým dojmem, což bylo i účelem, který se maximálně povedl. Určitě to bude pro mnohé filmový kulinářský zážitek s brilantními hereckými výkony i když ne s plně využitou Nicole a já jen doufám, že slečnu Stokerovou nikde nepotkám. Dokonale originální psychopatický film s jednou malou vadou na kráse, kterým byl trochu slabší scénář. 4,5* ()
,,Víte, čeho jste se dopustila?" ,,Jela jsem rychle a efektivně." ,,A v čem spočíval ten efekt?" ,,Abych vás přilákala...." Po delší době nádherný filmový zážitek připomínající, že film je medium vizuální. Vytříbená forma kupodivu nepřebíjí obsah. Střípky z rozbitého zrcadla se pomalu skládají, tu se zdvojí, tam nějaký nezapadne správně, jinde chybí... Bizarní obraz je skládán zvolna, trpělivě, protkáván zvuky a tóny, barvami temnými i zářivě pastelovými, odstíny bílé i cákanci rudé...krve. Hlavní postavy jsou svině, i když každá tak trochu jinak. Zhrzená manželka utápějící se v samotě a nudě, podivínská dcera libující si v zabíjení ptáků a temných pohledech a slizký strýček mající nejedno děsivé tajemství. Mrazivá atmosféra zvolna houstne tak, jak se stupňuje hrůza provázející konání postav. Snímek s artovými postupy jistě neosloví každého. Kdo se ale nechá omotat pavučinou a vtáhnout do děsivého světa, neměl by litovat. ()
Absolutní. Neskutečně propracovaný a zábavný scénář, který doprovází výtečný vizuál a jako posila číhá v záloze skvělá hudba (hodně dobrá je po celou dobu, ale závěrečná scéna má díky ní neskutečný grády). Zkazky o výkonu Mii Wasikowské budou tesány do kamene (nebo alespoň do videoték internetových úchylů), ale ani zbylá část hlavního tria pranic nezaostává. Na takovej film je radost koukat, navíc mi říká, že mé ignorování Chan-wook Parka nebyl zrovna nejlepší nápad. Dílo výtečně propracované, které si zaslouží každou pitomou, nedůležitou cenu, kterou určitě dostane. ()
Co se týče vizuálu, nemám výhrady, tam je to oku lahodící bombička. Problém mám s Wasikowskou, která coby psychicky nevyrovnaná, ale nadržená slečinka hází na všechny kolem nenávistné pohledy a skoro až galantním způsobem fuckuje i svoji maminku v podání Kidmanky. A jelikož ta vypadá na téměř půlstoletí pořád rajcovně, o to větší škoda je, že si tu nestřihne alespoň jedno sexuální číslo. Nadrženost všech tří postav totiž byla ve vzduchu cejtit víc než dost. ()
Galéria (75)
Zaujímavosti (12)
- Do hlavní mužské role tvůrci zvažovali obsazení Colin Firth, James Franco, Joel Edgerton, a Michael Fassbender. (R´Hell)
- Do hlavních rolí byly původně obsazeny Carey Mulligan a Jodie Foster, obě však od projektu odstoupily a nahradily je Mia Wasikowska a Nicole Kidman. (R´Hell)
- Jedná se o první anglicky mluvící snímek režiséra Chan-wooka Parka. (Fevas)
O čem skutečně sní americké teenagerky… Park útočí na americkou kinematografii jejími vlastními zbraněmi. Do rámu pro rodinné melodrama, jehož ideologii (rodina nadevše, děti jako šance na nápravu) se krutě vysmívá, vsadil film žánrově neuchopitelný, formálně vyprecizovaný a skrz naskrz úchylný. Počínaje flashforwardem, který film otevírá (a naznačuje dominující, pod povrch pronikající vyprávěcí perspektivu), jsme různými vyprávěcími prostředky mateni a naváděni nesprávnými směry. Důležité informace se dovídáme dříve či později než postavy, žánrových konvencí je užíváno v neočekávaných kontextech, mezi padouchy a hrdiny bychom s klidem mohli položit rovnítko. Nahodile působící detaily (chodidla, pavouk) postupně, za častého využití grafické návaznosti záběrů, zapadnou do promyšlené struktury a stanou se z nich významné motivy, sloužící zjevným i podpovrchovým tematickým rovinám příběhu. Občas nechutné detaily (propíchávání puchýře) zároveň naznačují, jakým způsobem vnímá realitu Indie, což je zřejmě nejnázorněji demonstrováno jejím školním malováním vnitřního motivu vázy (namísto toho, aby malovala samotnou vázu nebo květiny v ní umístěné). ___ Park dobře ví, jak jsou v Hollywoodu vystavěné určité typy scén, pročež tato schémata ironicky staví do popředí (rytmizace scény za užití metronomu, který je přítomný v diegetickém prostoru filmu), nebo je obchází (nerespektování pravidla osy během troj-dialogu, diskontinuitní řazení záběrů během celého filmu). Skrze ironickou mřížku můžeme vnímat také hlavní hrdinku, která má podobně morbidní zájmy jako mnohé její vrstevnice, akorát u ní nejde pouze o pózu. ___ Celý film je po vzoru Shadow of a Doubt vystavěn jako napínavý – ovšem silně nejednoznačný, pokud jde o morální kategorie – duel mezi dvojicí protivníků, kteří se doplňují i ničí a jejichž síly jsou jenom zdánlivě nevyrovnané. Paralelismus z velké části organizuje vyprávění. Stará se o některé z nejpůsobivějších scén filmu (orgasmický duet na piano), motivuje změny hlediska v rámci jednoho dlouhého záběru (ať pomocí změny směru pohybu, nebo klasičtějším přeostřením) a upozorňuje nás na dějově významné okamžiky (k většině zásadních odhalení dojde na schodech, jimž na začátku „vládne“ Charlie a na konci Indie). Vrcholnými momenty snímku jsou dvě precizně vygradované a dost šokující střihové scény, z nichž ta první staví na stejnou úroveň sex a smrt a ta druhá unikátním způsobem zplošťuje tři časové roviny v jednu. ___ Z psychoanalytického hlediska jde o nesmírně hutný film, ačkoliv se občas uchyluje k naivní doslovnosti a s některými symboly pracuje mnohem okatěji než třeba Hitchcock, který se kvůli cenzuře musel více krotit (prošlo by mu snad leda Charlieho hodnocení vína, doprovázené významnými pohledy na Indie). Matka je v společných záběrech Indie a Charlieho nadbytečným a rušivým prvkem, což částečně odpovídá významu role Nicole Kidman, která navzdory svému hvězdnému statusu ve filmu víceméně jen statuje (čili jde o porušení očekávání spojených se star systémem) a na zajímavosti získává teprve při symptomatickém čtení (repríza „primal scene“, která Indie vybudí k vlastní sexuální aktivitě). ___ Stokerovi představují v kontextu americké produkce osvěživě cynický film, jehož semknutost na úrovni nižších i vyšších vyprávěcích jednotek je radost zas a znovu analyzovat (protože jedním a dvěma zhlédnutími jej rozhodně „nevyčerpáte“), třebaže občas budete muset přimhouřit oči nad naivitou jeho scénáře. 90% Zajímavé komentáře: Traffic, mm13, maddy () (menej) (viac)