Rozchod Nadera a Simin

Film s najekologickejším anglickým názvom. Ja viem, že ten vtip je trápny, ale stále ma baví. Nemôžem tvrdiť, že som zažila podobné problémy, ale o nefungujúcich rodinách (alebo ako to nazvať) niečo viem, každopádne mi príde iránsky svet natoľko vzdialený tomu nášmu (alebo môjmu), že mám veľké problémy sa sžiť s postavami a chápať okolnosti a svet ich očami. Neustále sa objavujúce nové a občas aj prekvapivé skutočnosti, že nič nie je tak ako sa na prvý pohľad zdá a nedá sa všetky problémy ľahko vyriešiť, lebo občas ľuďom predsa len viac záleží na ich viere, presvedčení a hrdosti ako na peniazoch. Neviem, ťažko mi je posúdiť, ale najmä som rada, že som videla, lebo keď ma film núti premýšľať, viem, že som tých 120 minút v kine nezabila zbytočne. (Lumiére - 31.3.2012 - Febiofest) (01.04.2012)

Nejvíc mě překvapilo, že o rozchodu to nebylo skoro vůbec. Spíše šlo o takové "soudní" drama a nefalšovaně detektivní porovnávání výpovědí. Samozřejmě že se najde místo i na náboženské skopičiny, ale velice střídmě. Řešily se tam běžné problémy běžných lidí a Nader byl fakt frajer se železnejma nervama. (15.04.2013)

Ve jménu Alláha milosrdného, slitovného. Přísahám na Svatý Korán, že tohle je nejzajímavější a existenciálně nejsilnější sociálně-psychologicko-náboženské drama, které jsem viděl za posledních... za hodně dlouhou dobu. Minimálně za tak dlouhou dobu, která uplynula od té doby, co jsem obrážel festivaly íránského filmu nebo různé menšinové sekce na Febiofestu, takže... za hodně dlouhou dobu. Už kdysi dávno mě v íránských filmech překvapovala hodně otevřeně zobrazovaná (a překvapivě vyspělá) emancipace žen, kontrast teokracie a sekularismu, téma sebevraždy a podobně, takže si nemyslím, že by film íránskou (nebo aspoň íránskou městskou) realitu nějak schválně propagandisticky vylepšoval. Peršani zkrátka nejsou Arabové, je to indoevropský národ s dvouapůltisíciletou civilizací a vyspělou kulturní tradicí, kterou islám (ve své primitivní podobě v posledních desetiletích) naštěstí nedokázal úplně zmrvit. Každý kdo tam byl mi to potvrzuje, a já se o tom hodlám někdy brzy přesvědčit na vlastní oči i kůži. Jen s tím věkem "malé" Terme tvůrci filmu trochu přestřelili, respektive nedostřelili - mělo jí prý táhnout na jedenáct, pro jistotu jsem to ověřoval i v titulcích anglických a německých... (02.02.2014)

Asghar Farhadi si napodruhé u mě vylepšil skóre, nakolik mě jeho nejnovější Hrdina minul a působil na mě jako tuctový až mdlý festivalový snímek, u Rozchodu Nadera a Simin to naštěstí za mě neplatí. Tento film nabízí zajímavý pohled na dění v cizí krajině s odlišnou kulturou, systémem a náboženstvím, ale současně rozehrává problém, jaký nenese omezení jen na íránské reálie. Nešťastný incident, soudní procesy, lidské charaktery, rodinné vztahy... vyšetřování s cílem spravedlnosti, proti tomu předsudky i jednání s cílem zisku a prospěchu. To je věčný a univerzální. Snímek má obrovskou výhodu v téměř neustále přítomném napětí po celé dvě hodiny a výborném scénáři s provedením, kdy postavám věříte i během náhlého obratu či odhalení dlouho před divákem utajené skutečnosti. Drobné mínus po skončení možná vidím v nedořčených zásadních rozhodnutích hned dvou postav. Jako obvykle oceňuji silnou realističnost, vyvolávající v divákovi silně autentické dojmy, byť celkový styl tohoto filmu s dynamickou kamerou je opět odlišný od toho, co jsem z íránské kinematografie viděl doposud (evokoval mi spíše současnou rumunskou tvorbu a režiséra Cristiho Puiu, hlavně Smrt pana Lazaresca). [85%] (23.04.2023)

Majstrovsky napísaná a zrežírovaná konverzačka. Domino nepredvídateľnych udalostí, ktoré z naoko banálnych situácií každodenného života vyústia v drámu, ktorá môže zničiť životy rodín. Napínavé, dusné, emocionálne vyčerpávajúce. Filmárska úroveň najlepších drám Woodyho Allena či Mika Nicholsa, v exotickejšom prostredí Iránu a jeho kultúry. Úchvatné je tu sledovať, že ľudí, ktorých duše a mysle sú uzamknuté zákonmi tak radikálnej viery, zužujú vo výsledku rovnaké osobné a rodinné problémy, ako kohokoľvek iného kdekoľvek na svete. A ten záver je K.O. (06.04.2012)