Réžia:
Quentin TarantinoScenár:
Quentin TarantinoKamera:
Robert RichardsonHrajú:
Jamie Foxx, Christoph Waltz, Leonardo DiCaprio, Kerry Washington, Samuel L. Jackson, Walton Goggins, Dennis Christopher, James Remar, David Steen (viac)VOD (2)
Obsahy(3)
Dej sa odohráva dva roky pred americkou občianskou vojnou Severu proti Juhu. V hlavnej úlohe s Jamie Foxxom ako otrokom Djangom, ktorý sa pod vplyvom doktora Schultza, nemeckého lovca ľudí v podaní Christophera Waltza, sám stane krutým lovcom ľudí za odmenu. Schultz je na stope vražedným bratom Brittlovcom, ku ktorým ho môže priviesť jedine Django. Neortodoxný Schultz získava Djanga s prísľubom vyslobodenia ho zo služieb bratov - či už mŕtvých alebo živých.
Úspech misie vedie Schultza k oslobedeniu Djanga, ale aj napriek tomu sa ich cesty nerozídu, pomáha mu vyslobodiť z otroctva i Djangovu ženu Broomhildu (Kerry Washington). Tá je však v zajatí bezohľadného plantážnika Calvina Candieho (Leonardo DiCaprio), majiteľa klubu, kde otrokyne ponúkajú ako sexuálne objekty a otrokov ako gladiátorov, ktorých pripravuje "cvičiteľ" otrokov Ace Woody (Kurt Russell). Django a Schultz v utajení vzbudzujú podozrenie u Stephena (Samuel L. Jackson), Candieho dôverného sluhu a ich zámer sa prezradí. Aby sa Djangovi a Schultzovi podarilo uniknúť s Broomhildou, musia si zvoliť medzi nezávislosťou a solidaritou, a medzi obetou a prežitím.
(TV Markíza)
Videá (42)
Recenzie (3 236)
Ne moc pocta spaghetti westernům, navzdory camea Franca Nera, spíše jen takové protirasistické (chválím) popíchnutí, které v závěru ani nedává moc smyslu. A zážitek se podobá sinusoidě. Dokud se na plátně producíruje Waltz se svým entuziasmem, je to lahoda, která ctí i westernová pravidla. Ale od setkání s DiCapriem jede film kvalitativně sešupem dolů, kdy žánrové pojmenování by nejlépe pasovalo ke slovnímu spojení „typická tarantinovská kecárna“ a kdy moment „zatykače v kapse“ (to je mi náhodička!) je tak lacinou, nelogickou scenáristickou berličkou, že mu to může sežrat jenom naivní divák. Od Tarantina bych čekal leccos, ale takové klišé opravdu ne. A zde prezentované násilí, s hektolitry stříkajícího kečupu, je tak přehnaně přestylizováno (zejména v závěrečném maskaru), že už mě vlastně ani nebaví.__PS: Scéna s ku-klux-klanem asi rozesměje každého, včetně mě. ()
Waltz zezačátku až otravně "cool", ale postupem času prostě nejde neužívat si každou jeho repliku. Takže ta "příhoda" ke konci akorát nasere - žádný přínosný zvrat ve filmu, prostě to jen nasere, protože pak už je to o ničem. Leo celej k zulíbání. SLJ tradičně dobrej. Scéna s pytlema kult (na tenhle film možná až moc vtipnej). Negrování ok. Celkově ok (takže na Tarantina zatraceně málo, ale to už nějakou chvíli). 3,5* ()
Černej dynamit. Provokativní kopanec do koulí, který Tarantino uštědřuje xenofobii a rasismu na poli žánru "bílého muže", jakým je western (zároveň ale svým způsobem nešetří ani "niggaz"). Pokud bych Djangovi něco vytýkal, bylo by to vedle toho, že některé části skutečně působí, jako by je střihal zfetovanej negr autogenem, pak snad jen hodně digitální look. Vím, že Tarantino prostě westernovým lokacím chtěl dodat moderní patinu, vím, že se nechtěl zbytečně svazovat konvencemi spaghtetti westernu, ale Django na některých místech vyhlíží stylisticky dost chatrně (spíš nestylově - vlastně myslím, že Django je v kině důležité vidět hlavně proto, aby si člověk užil sborové salvy smíchu). Tam bych ale skončil. Dokonalé punch lines (ty nedávají rány, ale trhají koule a rvou je do huby), skvělé herecké výkony přišité ke znamenitým postavám, absurdně černý humor, neodolatelné těkání mezi velebnou epikou, blaxploitation a grindhouse krvákem, dramatický timing, který si mě Tarantino získal po letech odporu v Panchartech. Co mě na jeho nových filmech baví nejvíc je, jak svou lehkou krvavou a neuctivou ruku obrací proti velkým dějinám a "sociokulturním" konceptům. Tahle černošská verze Nibelungů, kde bílá pýcha z KKK nevidí přes pytle na cestu a proti kolonelům v bílé bojuje Němec popíjející pivko... no prostě mě chytla za pytel. ()
Po megaúspěšném filmu je obvykle velmi těžké přijít znovu s něčím velkolepým a málokterý režisér dokáže znovu přeskočit sebou samým nasazenou laťku, podvědomě jsem tedy čekal, že Quentin Tarantino bude po tak brilantním snímku, jakým byli Hanebný pancharti, zákonitě trochu v útlumu, ale on se projevil jako velmi ,,nehanebný panchart" a znovu natočil cosi brilantního. A zjevně již lze v jeho filmech pozorovat cosi jako trend, už to není jen pouhá zábava, Tarantino má svůj koncept a do svých posledních filmů kóduje sdělení, už u Panchartů chtěl ve scénáři jakoby přepsat historii a dát Židům alternativní druhou šanci, jak se vypořádat s holocaustem, namísto pasivity zažehnout (virtuální) jiskru vzdoru. Bylo to ještě příliš křiklavé a napsané pro efekt, Django už má v tomhle směru mnohem sofistikovanější koncept. Tarantino nejen baví (a jak skvěle!), ale také klade závažné otázky - Proč se černoši nevzbouřili a nepozabíjeli bílé? (analogicky v předchozím filmu Židé) A také svým filmem odpovídá - otroci přijali uvažování bílých a vzali své otroctví jako nezpochybnitelnou normu, nechali se ovládnout strachem, usídlilo se v jejich hlavách. A tak Tarantino nabízí Djanga, černocha na koni, černocha s historickou rozbuškou. Quentin tím vlastně naplňuje k žánru neodmyslitelně patřící institut pomsty, tady ovšem pomsty za celou rasu, což je dost novum. Nikdy bych nečekal, že právě Tarantino natočí film (byť western) o lidských právech, a co je nejzajímavější, udělá to sofistikovaněji a vynalézavěji, než na Oskary nominovaný Spielberg v případě analogicky vyznívajícího historického spektáklu o Lincolnovi. A samozřejmě nesmíme zapomenout na Christophera Waltze, se kterým Quentin konzultoval svůj scénář a který působí v jeho filmech tak trochu jako podvratný element - rakouský představitel samého nacistického Zla Hanse Landy, tedy toho, kdo zodpovídá za holocaust, tu v nové roli iniciuje osvobození černochů z otroctví a konkuruje samotnému Lincolnovi, respektive předbíhá ho o pouhopouhé dva roky. :-) Navíc v roli Němce. To je opravdu pikantní herecký přerod. :-) Dokonalá scéna s Ku-Klux-Klanem v pytlích na hlavách, skrze něž není dobře vidět, je pak podvratná o to více... ()
Kdo by čekal regulérní špageťák bude notně zklamán. Jde dokonce spíše o typickou kecací tarantinovku ve westernových kulisách než o poctu žánru (respektive žánrům) se vším všudy. Dalo se to sice čekat, ale i tak je to věčná škoda, protože jestli někdo, tak právě Quentin měl na to zkusit vyzvat svatou taliánskou Sergio trojici (Leone, Sollima, Corbucci) na jejím výsostném poli. Každopádně je zcela jedno "co to je/není", když jde hlavně o sakra dobrý i stylový film. Samozřejmě platí, že čím více máte nakoukáno, tím více odkazů si všimnete, ale ve výsledku je jedno zda víte, na kterou žánrovou klasiku se odkazuje na harfu hraná Pro Elišku v salónku či ty zbylé stovky aluzí na kde co; na své si ostatně při scéně porodních potíží betaverze ku-klux-klanu přijdou i fanoušci monty pythonovského humoru... Má to pouze dvě vady na kráse. Jednak délku. Je to příliš krátké a z toho důvodu na mnoha místech nemístně zkratkovité. A poté finále bez pomalu gradovaného duelu z očí do očí. Což je faux pas z neodpustitelných, Quentine! ()
Galéria (123)
Zaujímavosti (129)
- Ve filmu jsou použity stejné jazyky jako v Tarantinově předchozím filmu Hanebný pancharti (2009). Jedná se o originální angličtinu, němčinu, francouzštinu a také italštinu. (vyfuk)
- Jedná se o druhý film Quentina Tarantina, ve kterém hraje Christoph Waltz (Dr. King Schultz) člověka původem z Německa – sám je přitom Rakušan. Tím prvním byl film Hanebný pancharti (2009), ve kterém Waltz ztvárnil důstojníka SS Hanse Landu. (PlayEasy)
- Při příjezdu na Candyland je slyšet hudba Jerryho Goldsmitha z filmu Pod palbou (1983). (Chrustyn)
Reklama