Divoký Django

Člověk ani nemusí milovat westerny a stejně se mu to bude líbit. Aspoň doufám. Má to všechno: moderní žvásty, humor, hip hop a střelba z koltů připomíná nějaké sci-fi zbraně. Má to i Tarantina v roli vidláka, prostě mišmaš, který ale přece nenudí. Letos halt Tarantino zamířil do doby Kunta Kinteho a na příběhu cesty za pomstou a nalezení ztracené lásky opět mistrně překrucuje fakta po svém, tolik charakteristický znak všech jeho filmů (řežisérských i scenáristických). Zní to jako blbost, ale opravdu se na to dá koukat jako na poctivý černošský western s malou nadsázkou. Možná výběr hudby není nejlepší, vykrádačka Maricona by úplně stačila, ale tak, neřešme to. Žádný wajldwajldwestový steampunk, prostě syrový western s přestřelkami jako u O.K. Corralu, ale s kvantem krve jako v Shiningu. Bavilo mě to možná trochu víc, než jeho Bastardi a Kill Blil. Pointou tedy je, že Django ty tři výrustky na lebce nemá a to sakra za zjištění stojí. (30.01.2013)

Nešel jsem si pustit tenhle film účelově za tím, abych Tarantina opět zkritizoval. Hanební pancharti se mi upřímně docela líbili, takže jsem spíš čekal, co vypadne z tohodle. Bylo mi nicméně jasné, že stylově to bude opět klasický Tarantino, který si pro změnu vybere to nejlepší z westernů. Výsledek je naprosto očekávaná klasika. Tarantino natočil to nejlepší ze sebe. Natočil snímek, který respektuje westerny v té největší možné míře, ale zároveň si z nich brutálně utahuje. Respektuje je scénami, které jsou věrnou kopií těch nejlepších westernových scén, ale zároveň si z nich utahuje například tím, že zdejší kaubój z Němec si v saloonu uprostřed prérie nenandá whisku, ale natočí si pivo. V životě jsem snad neviděl ve westernu pivo. Stejně tak scéna s kukluxklanem je snad scéna, na kterou v životě nezapomenu. No a vrcholem pak budiž Jamie Foxx, který je brán sobě rovným s každým bělochem ve filmu s tím, že běloch toto není schopný v žádném případě akceptovat. Klasika. Všechno se vším dává dobrý film, typická Tarantinovka, která mně ale prostě nesedí a tak to u Tarantina nejspíš bude vždycky. Každopádně jsem rád, že jsem film viděl a život jde dál. (18.06.2013)

V předchozích Tarantinových filmech byly postavy součástí popkulturního světa: bavily se o něm, používaly tamní díla k definici sama sebe či k přepsání velké historie tak, jak ji známe. Tentokrát je ale vše jinak, protože se cinefilům známý svět popkultury, který je zkombinovaný do důsledně promyšlené koláže, využívá k velmi podvratnému komentáři společnosti. (Ve Spojených státech je třeba se ušpinit, jelikož fungují na principu "komoditního fetišismu" a lidé jsou nuceni hrát své role, čímž ztrácí svou identitu.) Vedle toho si ale poslední tarantinovku lze užít jako epickou podívanou, u které je dobré být obeznámen s inspiračními zdroji. Těch je přehršel (napříč kontinenty, roky i žánry) a velmi důmyslně se přepracovávají (hixploatace) či se sebeuvědoměle poukazuje na to, v čem předtím selhávaly, aby mohly být stvrzeny jako soběstačný žánr (blaxploatační western). Ovšem i necinefilové by mohli ocenit hru s diváckým očekáváním, jež je systematicky neuspokojováno (a když uspokojeno je, je dobré mít po ruce Kleenex), či efektivnost užitých stylistických prostředků a postupů (Django je Jackie Brownová s koulema, písně taktéž vyjadřuje myšleky či komentuje dění, kostýmy slouží - jako u Billa nebo Panchartů - k sebeurčení). Ačkoliv je mi stále nejbližší válečná eskapáda, nemám problém uznat, že druhý díl lekce alternativní historie je nejlepším snímkem QT. Více v polemické kritice. (08.01.2013)

Zřejmě je to asi hodně častý názor (soudě podle toho jakou kritiku sem si slíznul, když sem ho předtím zmínil na twitteru), ale ono dvakrát dohrávané finále mě osobně moc nebavilo. Je to škoda, od Tarantina bych čekal ještě trochu víc okecávání a napínání, SPOILER! smutný skon Christopha Waltze mě moc nepotěšil, ale jeho herecký výkon ano. Řekněme, že do přibližně 140minuty bych 5 hvězdiček nechal, ale zbytek už považuju trochu za podpásovku. Na druhou stranu se na DJANGO UNCHAINED chci určitě podívat znovu a možná i přehodnotit. Nicméně doporučuji a mimo Waltze si určitě vychutnejte Samuela L. Jacksona, skutečně si nepamatuji kdy naposledy takhle exceloval! (29.01.2013)