Do Ríma s láskou

Zpočátku trochu hektické a neuspořádané, ale poté se z toho vyklube satirická bláznivina pojednávající o pomíjivosti. Nejlepší byly určitě epizodky s Robertem Benignim (slavný Leopoldo Pisanello) a Fabiem Armiliatem (sprcherní pěvec). Ostatní příhody taky nejsou špatné - zaučující Cruz či podléhající Mastronardi, mentor Baldwin, nepoučitelný Eisenberg či přelétavá Page - snímek prazvláštní silou drží pohromadě a nakonec se mi i dost líbil, ale i tak už se těším, až Allen zase přičichne k něčemu přemýšlivějšímu a dramatičtějšímu - věřím, že na to stále má! (14.10.2013)

Woody by měl přejít na systém film za tři roky, aby měl čas na vymýšlení zápletek a následné pilování scénáře. Prostě by tahle totální scénáristicko-režijní legenda potřebovala, aby jí někdo občas řekl, že to nebo tamto se povedlo méně. Co na tom, že tu máme výtečné herce a líbivé římské kulisy. Allen se dál kochá krásami evropských velkoměst, ale zapomíná u toho tak nějak bavit. Je to celé bez života, povrchní, mdlé. Paralelně se k nám dostávají čtyři nesouvislé příběhy, z nichž ve dvou se řeší pochybná sláva a uznání, zbytek vyplňují klasická allenovská témata: tudíž vztahy nebo nevěra. Jenže chybí hořkost, na kterou jsme u něj zvyklí, chybí energie a snaha o překvapení. Chybí jednotící prvek, postavy z jednotlivých linií se neznají, celé je to takové odtažité, sebestředné (ostatně nejlepší vtípky si nechal Allen pro sebe, jindy se smát moc nebudeme). Allen-herec nicméně alespoň dokáže před kamerou pořád zaujmout, celé to sehrál s grácií. Ostatní jsou rovněž fajn, jenže nedostávají zdaleka tolik prostoru, kolik by si zasloužili, takže třeba prostitutky Penélope Cruz si moc neužijeme, naopak přesná je Ellen Page. Ve výsledku je to ovšem zoufale málo, Allenův typický humor v každé třetí větě mi začíná moc a moc chybět. 55% (08.11.2017)

Poslední film, který režíroval Woody Allen a který jsem ještě neviděl a on to zrovna musí být jeden z jeho nejslabších… To Rome with Love začíná slibně, několik příběhů, hodně sympatický casting (i když nevím, kde vzali, že zrovna Ellen Page je holka, do které se každý chlap zamiluje, fakt tu herečku mám rád a líbí se mi, ale zrovna do téhle role by se mi hodila např. Jennifer Lawrence, ale to je můj subjektivní pocit) a hlavně jedno z nejkrásnějších měst na světě v hlavní roli. Člověk by si řekl, co se může pokazit? Odpověď je vše, pokud budete riskovat, jako Woody, se stylem vyprávění. Nejde ani o to, že by ty příběhy nebyly zajímavé, ony jsou, ale nepůsobí kompaktně jako celek a na konci ve vás zbude takový nemastný neslaný pocit, že tohle mohl natočit prakticky kdokoliv a možná i lépe. Za pár vtipných momentů (zpěvák ve sprše) a casting (Penélope je prostě zlatíčko) budu ještě mírný a dám 50 %. (23.01.2013)

Je to skoro stejná jistota jako že po zimě přijde jaro - každý rok pošle Woody Allen do kin nový film. A já ho zase s radostí konzumuju. Tentokrát jsem teda ovlivněná tím, že se odehrává v Římě, který jsem si loni na dovolené zamilovala, a Woody parádně využívá ty úžasné památky a úzké uličky, ale ani samotný scénář není špatný. Má v sobě pořád dost toho allenovského, leccos pobaví a nechybí ani pár zajímavých námětů - jak se rychle rodí a zase zaniká bulvární sláva a sprchová verze Komediantů. Jen bohužel ty příběhy společně moc nefungují, některé mě moc nebavily, jiné by zase potřebovaly víc prostoru a prakticky tam chybí nějaká souvislost, takže se film po shlédnutí nejspíš docela rychle vytratí z hlavy. Nicméně jako fanynka Allena zklamaná nejsem a těším se, co nám pošle příští rok z Kodaně. (28.07.2012)

Předchozí Woodyho zastavení na pevninské části starého kontinentu (a ostatně i většina těch londýnských) jsou sice o třídu lepší, ale neznamená to, že by tato satirická fraška z Říma nebyla dobrá. To ona je; jen je zároveň i tuze moc přeplácaná, takže to dobré v ní (a není toho zrovna pomálu) je rozmělněno vším tím průměrným až špatným (a není toho zrovna pomálu). (13.07.2012)